přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
1. prosince 2014
Aleš Sušický ing.

V zájmu bezpečné homeopatie... Nebo v zájmu koho?




Všimli jste si, že nám už několik let masmédia, politici a úředníci veřejně tvrdí něco, co ale v konečném důsledku znamená pravý opak, než nám původně říkali?
Našemu pomazánkovému máslu musíme říkat jinak, protože to někomu vadí, rumu nebudeme říkat rum, protože to někomu vadí a lesním školkám budeme říkat asi taky jinak, protože to někomu vadí. Budeme zase lhát, ne moc, trošku.

Teď to vypadá, že někomu vadí homeopatie, zejména ta homeopatie, která není zaměřena na spotřebovávání velkého množství homeopatik, ale je zaměřena na vyléčení. Tím pádem nepřímo na omezení spotřeby klasických chemických léků, protože zdravý člověk je příliš nepotřebuje. A protože obliba celostní homeopatie stoupá a žádá si ji stále víc a víc klientů, je potřeba podle někoho tomu udělat přítrž.

V duchu tohoto záměru je v současnosti veřejnosti masmédii vysvětlováno, že homeopatii u nás budou v budoucnu praktikovat pouze lékaři, protože například „nelékař těžko může vytáhnout fonendoskop a poslouchat“, jak říkali nedávno v televizi. Ano, nelékař homeopat skutečně může těžko vytáhnout fonendoskop (lékařský nástroj sloužící k poslechu plic a srdce), protože k celostní homeopatii nepatří. Klasický homeopat ho na nic nepotřebuje, tak proč by ho vytahoval, celostní homeopat „poslouchá“ jinak. Fonendoskop patří do západní alopatické medicíny. Když Samuel Hahnemann položil základy homeopatie v r. 1801, fonendoskop ještě nebyl vynalezen, takže se s  ním v homeopatii moc nepočítalo. Klasická homeopatie stojí na pozorování a vyhodnocování symptomů, které nám klient řekne, nebo které vypozorujeme, nepoužívají se v ní přístrojové a laboratorní nálezy, které používá západní medicína. Pro samotné určení homeopatického léku nejsou vůbec podstatné. To se už ale v televizi nedozvíte.

Fonendoskop je nástrojem lékaře, nikoli homeopata. Homeopat používá jiné nástroje. Práce lékaře západní medicíny a práce homeopata zastupují dvě naprosto různá pojetí přístupu k nemocnému. Lékař vidí jednoho člověka vedle druhého jako identické soustavy fungujících orgánů v těle a hledá, jak opravit omezenou funkci, kterou zjišťuje pomocí přístrojů.



Homeopat naslouchá, pozoruje, je s každým člověkem přítomen po dobu, která je nutná. Nemocný si konkrétního homeopata vybírá, oslovuje a žádá o pomoc obvykle ve chvíli, kdy je připraven pracovat na změnách ve svém přístupu k životu, protože začíná chápat, že k uzdravení je třeba dobrat se příčiny, která omezenou funkci určitého orgánu nebo skupiny orgánů v těle vyvolala.

Tvrzení, že v rukách lékařů bude homeopatie „bezpečnější“, je pouze zástěrka a matení veřejnosti. Nevím ani o jednom případu, kdy by v minulosti homeopatická léčba u nelékaře-homeopata, který metodu řádně vystudoval a dodržuje příslušná etická pravidla, došlo k jakémukoliv poškození zdraví (na rozdíl od lékařských profesí, kdy o kauzách ohledně újmy na zdraví slyšíme poměrně často).
Zdůvodnění, že homeopatie bude „bezpečnější“ pouze v rukách lékařů, je tvrzení které zřejmě budete slyšet v masmédiích, pravděpodobně i v budoucnu.

Jaká je tedy realita, to co Vám masmédia neřeknou?

Homeopat nelékař nestanovuje diagnózu a jeho klient je neustále sledován u svého ošetřujícího lékaře.
Model fungování homeopatického poradenství je v ČR postaven tak, že každý kdo se necítí dobře, nebo se u něj projeví nějaké známky nemoci, jde v prvé řadě ke svému ošetřujícímu lékaři. Ten, jakožto odborník a specialista, mu stanoví diagnosu a nastaví léčebný postup. To platí jak při akutním onemocnění, tak při chronické nemoci. Až následně, pokud v průběhu alopatické léčby není klient spokojen s jejími výsledky, může vyhledat jako další paralelní postup klasického homeopata. Ten mu žádné předepsané léky od ošetřujícího lékaře nevysazuje, nerozmlouvá a rozhodně ho nenabádá k tomu, aby svého ošetřujícího lékaře přestal navštěvovat. Klient je tedy dál sledován svým ošetřujícím lékařem. Není mi naprosto jasné, kde se v tomto systému může něco zanedbat, jak je nám tvrzeno.
Pokud homeopatovi zavolá maminka že jí kašle dítě, pošle ji homeopat-nelékař prvně za pediatrem. Ten dítě poslechne (fonendoskopem) případně udělá další testy a určí, jestli se jedná o kašel, o zánět průdušek, nebo začínající zápal plic. Lékař navrhne léčbu a předepíše léky. Pokud je to kašel, je to doména homeopatie, kterou lze v případě potřeby kombinovat s bylinnými preparáty z lékárny. Pokud je to zánět průdušek, lze v případě nekomplikovaného zánětu průdušek použít pouze homeopatický lék, pokud se tak rodiče dítěte rozhodnou. Podmínka je, že dítě musí být dál sledováno svým ošetřujícím lékařem. V případě potřeby lze kdykoliv přejít na alopatickou léčbu, nebo kombinovat alopatické i homeopatické léky dohromady. Pokud se jedná o počínající zápal plic, volí se bez debaty primárně postup západní medicíny, homeopatie hraje podpůrnou roli. Diagnosu a léčbu stanovuje lékař, léky předepisuje lékař a o dalším postupu - kdy nasadit pouze alopatii, kdy kombinovat alopatii s homeopatií a kdy použít pouze homeopatii, se rozhodují rodiče po dohodě s lékařem a nezávislým homeopatem. Dítě je po celou dobu akutní nemoci sledováno jeho ošetřujícím lékařem.
V případě chronického onemocnění, které tvoří cca 90% procent případů, kdy klienti vyhledávají homeopatickou pomoc, je klient po celou dobu dispenzarizován a sledován svým ošetřujícím lékařem.

Radikální omezení v dostupnosti celostní homeopatie, které nás čeká pokud budou smět praktikovat homeopatii pouze lékaři, vyplývá z těch to faktů:

1) Homeopatie má zásadně odlišnou základní filosofii léčby, pohled na zdraví a nemoc.
Lékaře nikdo na lékařské fakultě neučí co je to celostní holistický přístup k nemoci. Celá západní alopatická medicína je založena na opačném principu než je zákon podobnosti v homeopatii, používá léčbu protikladným (anti-biotika, anti-virotika….). Takže jde o něco úplně jiného, naprosto jiné chápání zdraví a nemoci, úplně jiný přístup než v homeopatii. Pokud vás někdo 6 let učí na lékařské fakultě tento vzorec uvažování a myšlení, je velmi, velmi obtížné ho změnit. Učil jsem homeopatii mnoho lékařů a měl jsem tedy možnost u nich proces transformace z lékaře na celostního homeopata pozorovat, vím o čem mluvím.

2) Neexistující profesionální homeopatické vzdělání pro lékaře.
Homeopatii nikdo systematicky a dlouhodobě lékaře neučí. Homeopatie se nevyučuje na lékařských fakultách a tudíž to absolventi lékařských fakult nebudou umět. Takový detail. Stát se homeopatem vyžaduje minimálně tříleté intenzivní studium, vyžaduje to stovky hodin supervizí pod dohledem zkušeného mentora, vnější i vnitřní přípravu. Homeopatem se rozhodně nestáváte po absolvování „kurzu“.

3) Naprosto špatné právní postavení homeopatie v alopatické západní medicíně.
V r. 1996 byla vyloučena Česká lékařská homeopatická společnost z řad České lékařské společnosti J. E. Purkyně pro nevědeckost. Dodnes je toto rozhodnutí platné. Nevole většiny lékařů a prakticky všech výše postavených lékařů (vedoucích lékařů, primářů, vedoucích klinik apod.) k homeopatii jako takové je všem asi dostatečně známé.
Vědecká rada České lékařské komory sice lékařům praktikování homeopatie povolila, nicméně současně postavila homeopatický lék na úroveň placeba. Všichni lékaři, kteří předepíší homeopatický lék, tedy právně podávají placebo, tj. z právního pohledu neúčinný lék. Navíc na každém homeopatickém léku je napsáno – „u tohoto léku nebyla posuzována jeho účinnost“, jako podmínka pro registraci homeopatik v ČR jako léku.
Ze všech stran je tedy po právní stránce pro lékaře v medicíně nastaveno – raději homeopatii nedělat vůbec, a když ano, tak nikdy nepodávat homeopatický lék místo alopatického. Právní postavení homeopatie v medicíně je nastaveno tak, aby byly trvale zachovány veškeré chemické chronické léky (tedy lék, u kterého byla ověřena účinnost) a k tomu případně přidat nějaká ta homeopatika.

Mnoho maminek mě v minulosti telefonovalo a shánělo kontakt na pediatra - homeopata. Chtěli se u něj zaregistrovat s představou, že místo antibiotik a chemických léků bude jejich dítě běžně léčeno více homeopaticky. Jaké pak bylo jejich rozčarování, když to bylo v praxi všechno jinak. Dětský lékař (ale i kterýkoliv jiný) se musí podle právního postavení chovat ke svým registrovaným pacientům v prvé řadě jako lékař. A lékař je povinen používat vědecké postupy (to homeopatie není) a předepisovat klinicky ověřené a účinné léky - to homeopatika nejsou. Homeopatické léky jsou dle České lékařské komory placebo a dle registrace u Státního ústavu pro kontrolu léčiv lék u kterého „nebyla posuzována jeho účinnost“. Rodiče dítěte tedy v roli registrovaného pacienta pediatra-homeopata nemají příliš možnost volby, jestli se použije homeopatický lék, nebo klasický chemický lék, o tom rozhoduje lékař. A lékař v právním systému západní medicíny nemá prakticky moc jinou možnost, než použít chemický lék, protože nese za léčbu plnou právní zodpovědnost. Je to čistě na osobní statečnosti lékaře a jeho odvaze riskovat, protože použít homeopatický lék samostatně jako hlavní léčebný prostředek je v rámci běžných ordinačních hodin pro lékaře po právní stránce velké riziko.
Pokud homeopat není současně Váš ošetřující lékař, u kterého jste registrovaní, máte v právním systému západní medicíny paradoxně mnohem větší možnost homeopatické léčby a volby toho, jak budete Vy, nebo Vaše dítě léčeno.

4.) Systém specializací v západní medicíně (opak celostního pojetí).
Homeopatie není nad-oborová disciplína, homeopatie není v systému medicínského vzdělávání vůbec žádnou disciplínou, ani možnou specializací; bude vždy pouze „přilepena“ k základní atestaci lékaře. Pokud budete mít například gynekologické onemocnění a budete ho chtít řešit homeopaticky, budete muset zajít za ženským lékařem-homeopatem. Homeopat-neurolog nebo homeopat-pediatr a všichni ostatní vás musí odmítnout. Tím se počet možností vyhledat erudovaného celostního homeopata opět výrazně zredukuje.


Chci ještě zdůraznit, že nemám absolutně nic proti homeopatii praktikované lékaři. Mnoho lékařů jsem sám homeopatii učil, mnoho lékařů homeopatů je mými dobrými přáteli a velmi si vážím jejich odvahy praktikovat poctivou homeopatii navzdory překážkám a omezením, které v medicíně existují.
Mým záměrem bylo poukázat na to, že nám masmedia, politici a úředníci lžou. Opět. Deklarovaná vize, že homeopatii jako takové bude lépe v alopatické medicíně, není pravdivá a přináší s sebou mnoho zásadních omezení, o kterých se nedozvíte. Zejména je to omezení možnosti volby samotných rodičů, jak bude jejich dítě léčeno.


Praktikování homeopatie pouze lékaři s sebou přináší pro řadového občana zásadní a radikální omezení v dostupnosti holistické homeopatie a zejména v možnosti volby jak budu léčen. Není principiálně možné, aby celostní léčebná metoda (homeopatie) se spirituálními kořeny mohla existovat pouze v rámci systému, který není založen na celostním přístupu k léčbě a je ryze materialistický.
A pokud k tomu dojde, nebude to rozhodně homeopatie Samuela Hahnemanna, bude to něco jiného, i když tomu budou říkat homeopatie, podobně jako musíme rumu říkat jinak než rum. Však nás na to už léta připravují, že není problém něco pojmenovat nepravdivě.

Česká republika má v současnosti homeopatii na světové úrovni. Máme všichni svobodnou volbu najít si takový druh homeopatie, který nám vyhovuje. Od celostní homeopatie, která se snaží najít příčinu nemoci a je vhodná pro ty, kteří chtějí aktivně pracovat na změnách ve svém přístupu k životu až po homeopatii symptomatickou, která je zaměřena na potlačení symptomů a je vhodná pro pasivní přístup k léčbě podle vzoru západní medicíny. Je dobře, že oba druhy homeopatie vedle sebe existují a každý z nás má možnost svobodné volby, je to zdravá a vyvážená situace. Nezdravá situace nastane, až ta celostní zmizí a my si ji nebudeme moc zvolit, protože ji stát zakáže. Nepřímo, vychytrale, politici a masmédia nás budou obelhávat, že to tak není a budou to nazývat jinými termíny, ale v současné době přesně tam směřujeme.

V okamžiku, kdy budou moci praktikovat homeopatii pouze lékaři jako lékařskou metodu, nebudeme moci my sami vstoupit do procesu rozhodování. Jestli náš zdravotní problém bude léčen homeopaticky, či chemickými léky bude rozhodovat lékař, protože homeopatie bude lékařská metoda. My budeme z procesu rozhodování o způsobu léčby vyjmuti stejně jako dnes nerozhodujeme, jestli se náš zdravotní problém bude léčit na interně, nebo na urologii tímto, nebo jiným lékem. Paradoxem celé situace je, že lékař, který bude výhradně rozhodovat, jestli se budeme moci léčit homeopatií, či nikoliv, není v tomto procesu rozhodování nestranný, protože jak jsem uvedl výše, homeopatie sama o sobě je v právním systému západní medicíny na hraně lege artis postupu - tak proč cokoliv „riskovat“. Dokáži si představit, že existuje skupina pacientů, kterým bude naprosto vyhovovat, že to za ně všechno rozhodne pan doktor a sdělení, že na to homeopatie není vhodná (které od ošetřujícího lékaře uslyší prakticky vždy), přijmou bez problému. Omezení, a to zásadní, spatřuji u druhé skupiny občanů, kterým toto právo na volbu, jak se budou léčit oni nebo jejich děti, někdo v budoucnu bude upírat.
Pokud vám připadá toto tvrzení jako příliš extrémní a přitažené za vlasy, uvádím zde ještě doslovný výrok mluvčí Ministerstva zdravotnictví Štěpánky Čechové k plánovanému provozování homeopatie: “Mohou jim je ale jako součást zdravotní péče poskytovat pouze lékaři, kteří jsou vázáni všemi právními předpisy upravujícími poskytování zdravotních služeb, a to tam, kde je to pro zdravotní stav pacienta vhodné“. Z toho citátu je zřejmé, že s tímto postupem na ministerstvu již počítají.

Způsob, jak chystající se situaci ovlivnit, vidím v první řadě jako cestu vnitřní. Je nutné, aby se dokázali celostní homeopati spojit a společně jednat. A abyste se všichni, kdo chcete mít zachovanou možnost léčby u celostního homeopata, ozvali, nebyli pasivní. Podepsat petici je pořád ještě příliš pasivní způsob vyjádření názoru, je to spíš jen společné „nadávání“, které dnes stejně nikdo z politiků a úředníků nebere moc vážně. Je důležité navštěvovat „své“ spádové politiky, navštěvovat ty, které jste volili a trvat na tom, aby vás vyslechli. Aby skládali své účty a vyjádřili se, koho zájmy vlastně zastupují. Jestli vaše, voličů, nebo zájmy někoho jiného. Zájem být zdravý a mít možnost léčit se metodou, která umí uzdravit tak, že časem žádné alopatické léky příliš nebudete potřebovat, je zájem Váš. Zájem na tom, abyste co nejvíce alopatických léků trvale užívali, je v prvé řadě zájem jejich výrobců a jejich distributorů. A je nutné nazývat věci pravdivě a přesně, pojmenovat důsledky.



Ing. Aleš Sušický, Dip.Hom.
Homeopatická fakulta s klinikou, Brno Brno, 17. 11. 2014



zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:50
západ:19:05
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz