přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
14. října 2014
Václav Hrabák Ing.

Právní stanovisko k tiskovému prohlášení Ministerstva zdravotnictví


ohledně tvrzení, že homeopatii mohou provozovat pouze lékaři


Následující text je právní rozbor situace od právníka, který si přeje zlůstat anonymní, ale souhlasí s tím, aby byl tento text libovolně šířen dál. Tedy ho šiřte dle potřeby dál.

Právní stanovisko se týká následujícího prohlášení ministerstva zdravotnictví:

Tiskové prohlášení Ministerstva zdravotnictví:
K žádné změně zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování v této problematice nedošlo. Od samého začátku platí stejná ustanovení tohoto zákona (i souvisejících zákonů jako jsou např. o vzdělávání zdravotnických pracovníků), která umožňují diagnostiku i léčbu pouze k tomu vzdělaným zdravotnickým pracovníkům, totéž platilo i před účinností tohoto zákona, za platnosti zákonů předešlých. Alternativní metody medicíny kromě akupunktury pravidlům vědy a uznávaným medicínským postupům neodpovídají. To neznamená, že by v ČR nebylo možno pacientům se zájmem o alternativní způsoby léčby vyhovět. Mohou jim je ovšem jako součást zdravotní péče poskytovat pouze lékaři, kteří jsou vázáni všemi právními předpisy upravujícími poskytování zdravotních služeb a to tam, kde je to pro zdravotní stav pacienta vhodné. Homeopatie jako další metoda sice postrádá vědecký podklad a vědecké důkazy o své účinnosti, ale protože v rukou lékařů nehrozí zanedbání péče, ministerstvo ji nezakazuje. Na výše uvedeném stavu nehodlá MZd nyní po právní stránce nic měnit, vzhledem k tomu, že v současné době na evropské úrovni probíhá příprava norem pro poskytování jak akupunktury, tak homeopatie. ČR má v pracovní skupině odborné zástupce a s eventuálními právními úpravami rozhodně vyčká do doby doporučení této komise využívat sjednocená pravidla pro celou Evropu. Každý pacient má možnost zjistit informace o tom, který lékař v jeho regionu je schopný poskytnout mu požadovanou alternativní (nekonvenční) metodu léčby, na zdravotním odboru svého KÚ. Je osobním rozhodnutím každé osoby, jak se svou nemocí naloží a koho požádá o pomoc, ale Ministerstvo zdravotnictví jako úřad státní správy nemůže občanům žádnou vědecky nepodloženou metodu garantovat.


Právní stanovisko k tiskovému prohlášení Ministerstva zdravotnictví:
Z výkladu ministerstva zdravotnictví (MZd) vyplývá, že výkon tzv. alternativní medicíny spadá do působnosti zákona o zdravotních službách. Extenzivní výklad pojmu „zdravotní služby“ ze strany MZd, podle kterého jsou alternativní léčitelské metody zdravotními službami, nemůže u soudu obstát z následujících důvodů:

Zákon o zdravotních službách v § 2 odst. 2 definuje zdravotní služby takto:
„a) poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky, a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky, jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče,
b) konzultační služby, jejichž účelem je posouzení individuálního léčebného postupu, popřípadě navržení jeho změny nebo doplnění, a další konzultace podporující rozhodování pacienta ve věci poskytnutí zdravotních služeb prováděné dalším poskytovatelem zdravotních služeb (dále jen „poskytovatel“) nebo zdravotnickým pracovníkem, kterého si pacient zvolil, (…)“
přičemž zdravotní péčí se podle § 2 odst. 4 zákona rozumí:
"a) soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem
1. předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního stavu (dále jen „nemoc“),
2. udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu,
3. udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení,
4. pomoci při reprodukci a porodu,
5. posuzování zdravotního stavu,
b) preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými pracovníky (dále jen „zdravotní výkon“) za účelem podle písmene a).“

Pokud by se akceptoval extenzivní výklad MZd, znamenalo by to, že nejen výkon tzv. alternativní medicíny by se považoval zdravotní službu, ale jakákoliv podnikatelská činnost, která splňuje některý z výše uvedených definičních znaků, by se také považovala za zdravotní službu. Zdravotní službou by byla například:
- činnost trenéra fitness, pokud při sestavení tréningu posuzuje zdravotní stav (§ 2 odst. 4 písm. a) bod 5. zákona) a pak provádí preventivní výkony za účelem předcházení nemoci, vady nebo zdravotního stavu nebo za účelem udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu (§ 2 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 2 odst. 4 písm. a) bod 1. a 2. zákona)
- činnost cvičitele jógy, pokud provádí preventivní výkony za účelem předcházení nemoci, vady nebo zdravotního stavu nebo za účelem udržení a udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu (§ 2 odst. 4 písm. a) bod 1. a 2. zákona)
- činnost výživového poradce, pokud při sestavení diety posuzuje zdravotní stav (§ 2 odst. 4 písm. a) bod 5. zákona) a poskytne konzultaci podporující rozhodování jiné osoby ve věci poskytnutí zdravotních služeb (§ 2 odst. 2 písm. b) zákona)
- činnost kartářky, pokud při vykládání karet poskytne konzultaci podporující rozhodování jiné osoby ve věci poskytnutí zdravotních služeb (§ 2 odst. 2 písm. b) zákona)
- činnost maséra, pokud provádí preventivní výkony za účelem předcházení nemoci, vady nebo zdravotního stavu nebo za účelem udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu (§ 2 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 2 odst. 4 písm. a) bod 1. a 2. zákona) atd.
Ve výčtu těchto absurdních závěrů by bylo možné pokračovat. Obecně ale lze shrnout, že každý, kdo by v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval konzultace, které mohou podpořit rozhodování jiného ve věci poskytnutí zdravotních služeb, nebo kdo by posuzoval zdravotní stav, nebo kdo by prováděl preventivní výkony za účelem předcházení nemoci, vady nebo zdravotního stavu nebo za účelem udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu, apod., by se dostal do působnosti zákona o zdravotních službách. Výklad MZd by také znamenal, že fitness trenérem, masérem, cvičitelem jógy atd. by mohl být jen lékař, případně jiný zdravotní pracovník.

Extenzivní výklad MZd tak vede k absurdním závěrům (argumentum ad absurdum). Pokud určitá výkladová metoda právního předpisu vede k absurdním závěrům, musí být korigována dalšími výkladovými metodami, které zná právní teorie. V daném případě by se musela použít výkladová metoda historická a teleologická – tj. z okolností přijetí zákona by se muselo dovodit, jestli záměrem zákonodárce a účelem zákona bylo skutečně regulovat takto rozsáhlé oblasti podnikatelské činnosti, či nikoliv. Hlavním korektivem by ale mělo být zúžení extenzivního (a nesmyslného) výkladu MZd pomocí takového objektivního a z právních předpisů dovoditelného kritéria (s využitím metody systematického výkladu právních předpisů), které by umožnilo rozumný výklad zákona. Objektivním kritériem, na základě kterého je nutné zúžit extenzivní výklad pojmu „zdravotnické služby“, je systém vzdělávání lékařů a dalších zdravotnických pracovníků.

Logika zákona o zdravotních službách je taková, že tento zákon stanoví, co se rozumí zdravotními službami a současně stanoví personální požadavky na poskytování zdravotních služeb (podle § 11 odst. 4 zákona personální zabezpečení zdravotních služeb musí odpovídat oborům, druhu a formě poskytované zdravotní péče a podle § 12 zákona musí být při samostatnému výkonu zdravotnického povolání naplněna způsobilost k samostatnému výkonu povolání lékaře). Bližší podrobnosti na personální požadavky pak stanoví vyhláška č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb.

Jaké jsou kvalifikační požadavky na výkon povolání lékaře, to stanoví zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Na tento zákon pak navazuje vyhláška č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů a vyhláška č. 187/ 2009 Sb., o minimálních požadavcích na studijní programy všeobecné lékařství, zubní lékařství, farmacie a na vzdělávací program všeobecné praktické lékařství. Ministerstvo pak vydává vzdělávací programy pro jednotlivé lékařské obory.

Co je tedy věcným obsahem zdravotních služeb, to lze dovodit z vyhlášky č. 99/2012 Sb., která obsahuje výčet oborů zdravotní péče a z předpisů, které upravují vzdělávání lékařů a pak ze samotného obsahu tohoto vzdělávání, které vychází z uvedených předpisů. S určitým zjednodušením tak lze konstatovat, že z uvedených předpisů lze dovodit, že věcným obsahem zdravotních služeb je aplikace medicíny (tj. lékařské vědy a praxe), jak je vyučována na lékařských fakultách v České republice a v systému dalšího (specializačního) vzdělávání lékařů. Jinak to ani být nemůže, protože zdravotnické služby mohou poskytovat jen kvalifikované osoby a jen ty činnosti lze považovat za zdravotnické služby, k jejichž výkonu lze získat kvalifikaci v systému vzdělávání lékařů, který existuje a funguje na základě výše uvedených právních předpisů. Pokud by se připustil širší výklad pojmu zdravotní služby, znamenalo by to, že se za zdravotní služby považují i činnosti, k poskytování kterých není možné v rámci výše uvedeného vzdělávacího systému získat žádnou odbornou kvalifikaci. To by ve svém důsledku znamenalo, že mohou být poskytovány zdravotní služby, k jejichž výkonu není možné získat odbornou kvalifikaci v rámci stávajícího systému vzdělávání lékařů.

Proto, pokud je záměrem MZd rozšířit působnost zákona o zdravotních službách také na činnosti, k jejichž výkonu nelze v rámci stávajícího systému vzdělávání lékařů získat odbornou kvalifikaci (tj. na činnosti mimo tzv. oficiální medicínu), muselo by dojít k legislativnímu i faktickému rozšíření stávajícího systému vzdělávání lékařů o tyto nové činnosti.

Závěr MZd, že homeopatie podléhá působnosti zákona o zdravotních službách a že ji mohou praktikovat jen lékaři, je za stávající právní úpravy nesprávný. Proto za stávající právní úpravy MZd nemůže sankcionovat osoby, které praktikují homeopatii bez lékařského vzdělávání. [Pozn.: Prohlášení MZd, že „homeopatii nechce zakazovat“, je úsměvné v tom smyslu, že MZd není zákonodárcem a jen zákonem by bylo možné praktikování homeopatie v České republice zakázat. Takový zákaz by však byl porušením práva EU, protože směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků ukládá členským zemím povinnost umožnit registraci a distribuci homeopatických léčivých přípravků a plošným zákazem praktikování homeopatie by byla nepochybně v rozporu s právem EU znemožněna distribuce homeopatických léčivých přípravků v ČR.]

Úvaha MZd, že homeopatie má placebo efekt a může vést k zanedbání lékařské péče, proto mohou homeopatii praktikovat jen lékaři, je zajímavou úvahou, která ale nemá oporu v žádném právním předpise. Je to úvaha charakteru de lege ferrenda (tj. úvaha o tom, jaké by právo mělo nebo mohlo být), ale není to úvaha de lege lata (tj. úvaha o platném právu). Jinými slovy, pravidlo, že určitá činnost, která vyvolává placebo efekt a může vést k zanedbání lékařské péče, smí být vykonávána jen lékaři, by musel stanovit zákon, nikoliv tiskové prohlášení MZd. Pouhá úvaha (byť vedená „bohulibými“ záměry) úředníků MZd o tom, co je „společensky žádoucí“ nepostačuje k tomu, aby se v podmínkách právního státu stalo obecně závazným právním pravidlem.

Je také zřejmé, že pokud by se přikročilo k legislativnímu zakotvení výše uvedeného pravidla, které vymyslelo MZd, muselo by se pečlivě vydefinovat, o které činnosti se jedná, aby se pak nedospělo do situace, že masérem, cvičitelem jógy nebo kartářkou smí být jen lékař. V civilizovaných zemích se obdobné situace řeší tak, že osoba, která poskytuje určitou službu, se kterou je spojeno určité riziko (v našem případě riziko zanedbání lékařské péče), má povinnost svého zákazníka o těchto rizicích poučit. Tím by se předešlo situaci, kdy by se od lékařů očekávalo, že budou vykonávat činnosti, které jsou mimo jejich odbornou kvalifikaci. MZd by si mělo nasypat popel na hlavu a říct, ano, existují zde určité činnosti, které mohou způsobit riziko zanedbání lékařské péče, ale my jsme je dosud ignorovali, ale teď se polepšíme a do budoucna zavedeme zákonnou povinnost, aby poskytovatelé těchto činností poučili své zákazníky o těchto rizicích. A pokud by MZd chtělo opravdu systémově vyřešit daný problém, pak by u určitých činností (např. u činností, které se označují jako alternativní medicína, přičemž by ale právní předpisy musely vymezit, co se považuje za alternativní medicínu, protože dnes to není vymezeno žádným právním předpisem) mělo nadefinovat kvalifikační předpoklady, které musí splnit osoba, která takovéto činnosti vykonává. Místo tohoto postupu, který občan legitimně očekává od státních orgánů v podmínkách demokratického právního státu, a který je v souladu s principem předvídatelnosti práva, se MZd pustilo na základě obskurního výkladu zákona o zdravotnických službách, do „honu na čarodějnice“ v pravém slova smyslu.

Závěrem se dostáváme k ústavněprávnímu aspektu počínání MZd. Ústavní pořádek a celý právní řád České republiky, jako demokratického právního státu, je založen na principu, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a na principu, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). V daném případě to znamená, že pokud mají být osobám vykonávajícím určité činnosti uloženy povinnosti, které stanoví zákon o zdravotních službách (zejm. povinnost získat odbornou lékařskou kvalifikaci), pak takovou povinnost musí stanovit zákon, nikoliv MZd svým obskurním výkladem zákona, které je spíše než výkladem zákona, jeho překrucováním. Z principu legitimního očekávání, který ve své judikatuře rozvinul Ústavní soud, také plyne, že pokud bylo záměrem tohoto státu prostřednictvím zákona o zdravotních službách zakázat osobám bez lékařského vzdělání praktikování homeopatie, nebo jiných alternativních léčitelských metod a postupů, pak toto mělo být jednoznačně deklarováno v procesu přípravy a projednání zákona a hlavně takový zákaz měl být v tomto zákoně výslovně uveden. Nic z tohoto se však nestalo. Proto je porušením ústavního principu legitimního očekávání, když nyní, téměř tři roky od přijetí zákona o zdravotních službách, MZd přichází s překvapivým výkladem zákona, kterým chce doložit existenci výše uvedeného zákazu. Ostatně, pokud by byl názor MZd správný, pak by vyvstala otázka odpovědnosti za to, že MZd po dobu téměř tří let neučinilo nic k odstranění „protiprávního stavu“, kdy určité osoby poskytují zdravotní služby bez odborné kvalifikace lékaře. Tisková mluvčí MZd dokonce prohlásila, že zákaz používání metod tzv. alternativní medicíny osobami bez odborné kvalifikace lékaře platí „odjakživa“. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to, že tento stát více než dvacet let nečinně přihlížel k nelegálnímu poskytování zdravotní péče v masovém měřítku, což bylo by tak závažným selháním státních orgánů v čele s MZd v oblasti zdravotnictví, jaké by nemělo obdobu v žádné jiné civilizované zemi. Stávající ministr zdravotnictví je ve své funkci již dostatečně dlouho na to, aby za takovéto „selhání“ mohl být také volán nejen k politické, ale i právní odpovědnosti, protože svou dosavadní „nečinností ohrožoval životy a zdraví občanů této republiky“. Samozřejmě, ministr může mít pokojné spaní, nic z tohoto se nestane, protože vadný výklad zákona ze strany MZd (nebo spíše jeho účelové překrucování) nemůže obstát před žádným soudem a ministr pak nebude moci být volán k odpovědnosti za to, že několik měsíců pasivně toleroval „protiprávní stav“. Až však soudy potvrdí, že právní názor MZd je překrucováním zákona a pošlapáním ústavních principů tohoto státu, a že perzekuce některých léčitelů je svévolí tohoto úřadu, který nemá oporu v zákoně, pak by měl být tento ministr volán za toto počínání k politické i právní odpovědnosti.



zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:12
západ:19:59
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz