přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
25. června 2012
Jiří Vrbík Ing.

Neodymum


Kazuistika jednoho z Lanthanoidů


Když si vybavím některé své neúspěšné případy z minulosti, uvědomuji si, že v době, kdy jsem se s nimi setkal, jsem neměl nejmenší šanci je vyřešit, protože úroveň mého poznání a mých znalostí nebyla tehdy ještě na dostatečné úrovni. Bylo to způsobeno i tím, že potřebné znalosti o určitých lécích chyběly v té době celé homeopatické komunitě. Jak bych mohl před pár lety najít lék Ulmus, který nemá ani jednu rubriku v Murphyho repertoriu, či lék Carnegia gigantea, který není ani v seznamu léků uvedeného repertoria. Bez informací, které mi poskytlo Sankaranovo schéma, bych byl ztracený. Tyto informace mi pomohly zmíněné léky určit a případ vyřešit. Homeopatie za poslední roky udělala díky mnoha schopným vůdčím osobnostem velký pokrok ve svém poznání. Následující případ je ukázkou toho, kde bych ještě přede dvěma lety určitě neuspěl. Díky Sholtenově knize Tajemné lanthanoidy jsem však získal potřebné znalosti k tomu, abych nyní tento případ úspěšně zvládnul.

Muž 45 let.
Stěžuje si že se mu zhoršuje lupénka. Posledního půl roku jej bolí všechny klouby. Lékař mu řekl, že léčba kloubů nemá smysl. Nechce už používat kortikoidy. Trpí na křeče, bolí ho celé tělo, každé ráno užívá brufen proti bolestem. Při usínání se mu stáhne hrdlo a chrápe, což ho budí. Brní jej levá noha a obě ruce, podle lékaře se jedná o syndrom karpálních tunelů. Má pocit, že je celý v křeči a nemůže se uvolnit. Na zadku má mokvající ekzém nebo plíseň, kvůli tomu nemůže jezdit na kole. V dětství míval astmatické potíže, léčil se, nyní už problémy nemá. Dotazy jsem zjistil následující fakta:
Lupénka se objevila poté, co přestal užívat tvrdé drogy (pervitin nitrožilně), které bral od 27 let. Již od doby dospívání byl závislý na alkoholu a marihuaně. V té době ho bolívala hlava, vždy to bylo ve středu před zkouškami na saxofon. Nyní mívá migrény.
Ve společnosti je nesmělý, bojí se hlasitě projevovat, před lidmi má pocit, že se na něj koukají, nutí se před nimi chodit rovně a vzpřímeně. Má problém navazovat známosti, v současné době po nich už ani netouží a žije sám. Řekl: „Celý život jsem dělal průsery a pak jsem čekal, až se na to přijde, až mě potrestají. V dospívání jsem měl strach, že rodiče zjistí, že piju. Neustále jsem se obával trestu, který na mě padne z těch malérů.“
V době závislosti na drogách měl problémy s financemi, musel krást aby sehnal peníze na drogy. Měl toxické psychózy, problémy s rozeznáváním reality, vize, přeludy, zvuky. Stále se obával trestu, měl strach, že ho odvede policie. Zhruba před deseti lety s drogami přestal: „Přestalo mě to bavit, už mi to bylo protivné. Uvědomil jsem si, že způsobuji bolest a problémy svým bližním. Začaly mi být nepříjemné ty stavy po euforii, ta kocovina, ten dojezd – tak nepříjemné, že jsem o drogy ztratil zájem. To byl ten zlom – buď to dělám rád nebo nerad, pak přestanu. Není tam už ta vášeň, už mě to nebaví. V podstatě jsem se o nic nesnažil, přešlo mě to, přestalo mi to cokoli říkat. Stejné to bylo s kouřením, najednou jsem šel po dílně a zjistil jsem, že nekouřím a že mi to nijak neschází. Teď mám ale stejný problém s kávou, dám si třeba dvě po sobě. Neměl bych to dělat, nemá se to, není to zdravé“.
Cítí se unavený, nemá chuť do práce, nezajímá ho vydělávání peněz, touží si odpočinout. Má pocit, že promrhal spoustu času, že musí stále dohánět to, co si zpackal. Měl dlouho dluhy, exekutor mu zabavil veškerý majetek, žil ve stresu. Teď už na tom není tak zle, dluhů se zbavil, ten stres prý však pořád přetrvává. Řekl, že ale nezavrhuje to období, protože vedlo k poznání sama sebe: „Musím si nejdříve dát sám sebe do pořádku, srovnat se sám se sebou. Žiju teď sám a nemám chuť žít s někým, nikoho nepotřebuji. Dříve jsem žil s feťačkou, ale zavřeli ji a teď mi už nijak neschází.“
O svém dětství a původní rodině mi řekl: „Otec by autoritativní, měl jsem pocit, že ho nezajímám. Byl jsem ve stálé opozici proti němu, naváželi jsme se do sebe. Vládly emoce, vypjatá atmosféra, křik, nebylo vzájemné pochopení. Byl problém sednout si spolu a promluvit si – třeba o ničem. Oddechl jsem si, když jsem se odstěhoval. Matka byla temperamentní, snadno mi vlepila facku, ale to mi nevadilo. Se sestrou jsme nebyli kamarádi, ale měli jsme k sobě vzájemný respekt. Ve škole jsem měl problémy s chováním, stále jsem měl důtky z mravů. Byl jsem šašek třídy, předváděl jsem se, dělalo mi dobře, když jsem rozesmál třídu. Popuzoval jsem učitele proti sobě, lákalo mne jít do konfliktu s autoritou. Neměl jsem nic proti tomu kantorovi, šlo o zábavu, prosadit si svoje přestože jsem věděl, že mi to uškodí, že dostanu poznámku nebo důtku. V tu chvíli jsem si připadal jako borec. Měl jsem potřebu šokovat, odlišovat se, nebýt ve středním proudu. Stylizoval jsem se do role hašišáka, nosil jsem odrbané džínsy, bundy, dlouhé vlasy. Později na stavební průmyslovce mne učení nebavilo, chodil jsem za školu, do hospod a tak jsem se školou zákonitě brzo skončil. Poté jsem se vyučil zámečníkem, to mě docela baví. V té době jsem se už začínal stydět. Byl jsem plachý od dětství, jen jsem se dříve snažil tu plachost potlačit tím provokativním chováním. Moje plachost se týká osobních vztahů s druhým člověkem. Zpočátku ztrácím sebejistotu a potřebuji čas než zjistím, že i ten druhý je nejistý – to mne uklidní a přestanu být nervózní. Vždy jsem pomalejší v rozjezdu. Beru v potaz moc věcí najednou a nemohu se zkoncentrovat, rozptyluji se nesouvisejícími věcmi.“

Nedávno měl krátce po sobě několik úrazů– zlomená žebra, utržené vazy v rameni, potloukl se při pádu na kole, pořezal se na cirkulárce. Připadal si jako otloukánek. Dříve hodně sportoval, teď kvůli těm bolestem celého těla nemůže.

Zeptal jsem se jej, co by si teď přál: „Aby mne přestalo bolet celé tělo. Rád bych dodělal rozestavěný barák. Chtěl bych se v životě psychicky posunout někam dál, dosáhnout vnitřního klidu – to je pro mne důležité. Proto jsem se obrátil na vás. Nechci doktory, nemám pocit, že by mi někdy pomohli. Když se mi podaří ovládnout sám sebe, začnu být prospěšnější společnosti. Chtěl bych ovládnout sám sebe, nechovat se sobecky, rozvíjet sebeovládání, ovládnout egoizmus. Chtěl bych mít víc porozumění pro druhé, mít schopnost navazovat vztahy, komunikovat. Vždycky pro mě bylo důležité, jestli i ostatní měli porozumění pro mě. Chci si postavit jachtu a vyjet na moře. Láká mě volnost moře, chci se odstřihnout od společnosti, protože mi vadí, kam se ubírá její vývoj.“

Toto je celá jeho úvodní výpověď.
Všimněte si v ní slova SÁM, je to klíčové slovo: být sám, být sám sebou, ovládnout sám sebe... Ústřední témata výpovědi jsou: touha po volnosti, odpor k pravidlům a zákonům společnosti, překračování pravidel, nesnášení autorit, být pánem svého života, nebýt součástí středního proudu, konfrontace s autoritami, nenechat se ovládat jinými lidmi.
V dětství a mládí revoltuje a protestuje, dělá zakázané věci, šaškuje, provokuje, neučí se, chodí do hospody a opíjí se, později kouří marihuanu a nakonec propadne i tvrdým drogám. V celém svém životě respektuje pouze ty zákony, které si sám pro sebe určí. Skončí až téměř na samém dně aby dokázal svou nezávislost. V tomto okamžiku však dosáhne poznání, že je zase ovládán, teď už ne lidmi ale drogami a dokáže se této závislosti postavit a zcela se jí zbavit. Začne mít pocit, že promrhal spoustu času a musí dohánět vše, co v životě zpackal. Začne se zabývat svým vnitřkem, chce ovládnout sám sebe, psychicky se posunout, dosáhnout vnitřní klid, nebýt sobecký a mít víc porozumění pro druhé.
Sám, svoboda, nezávislost, autonomie – to jsou ústřední rysy Lanthanoidů. Způsob, jakým se pacient snaží tohoto cíle dosáhnout vede k Neodymu (Scholten o Neodymu: jako děti jsou nezbedníci, dělají vše, co Bůh a člověk zakázal. Musí dokazovat svoji nezávislost a dělají to takovým způsobem, jakým by to nikdo jiný neudělal. Mají sklon dělat něco neobyčejného, dělají zakázané věci…).

Někdy mívám sklon vidět příliš mnoho možných souvislostí a pak se ukáže, že skutečnost je jednodušší. V tomto případě jsem uvažoval o možných pocitech viny, vyplývajících z jeho chování a dospěl jsem proto k Neodymu bromatu. Podal jsem jej v potenci 30C. Samozřejmě jsem ho musel objednat, takže jsem lék podával asi s týdenním zpožděním po vyšetření. Pacient trval na tom, abych mu popsal mentální obraz tohoto léku (přečetl si již dříve mnoho mých kazuistik a věděl, že při určení léku vycházím z mentálního stavu pacienta). Řekl jsem mu vše, co jsem věděl a pacient spokojeně odešel.

Kontrola po čtyřech týdnech:
Hned po odchodu ho rozbolel kotník, který ho bolel před dvěma lety. Třetí den mu otekl malíček, který měl dříve zlomený. Po týdnu ho rozbolela hlava, velice intenzívně, jako prý nikdy. Musel si vzít brufen. Pár dní ho bolela záda, pak to přešlo. Objevila se krátce jakási vyrážka na hlavě, která však rychle zmizela, zrovna tak cysta na koleni, kterou kdysi míval. Lupenka a bolesti kloubů se zhoršily, ale poslední čtyři dny je to mnohem lepší. Lupénka je klidnější a klouby téměř nebolí. Rovněž plíseň na zadku je lepší, než předtím. Vysadil kortikoidy, bral však brufen na bolesti kloubů. Prohlásil, že se cítí v pohodě.

Reakce po léku byla tedy velmi příznivá, byť určitě do jisté míry ovlivněná braním brufenu. Pacient si opět nechal vysvětlit mentální obraz léku a byl zklamaný, že už mu k tomu nemám víc co říct. Hledal všechny dostupné informace na internetu ale nikde už nic dalšího mimo to co jsem mu sdělil, nenašel. Když jsem mu vysvětloval složku bromu, kterou jsem určil podle pocitů viny, prohlásil, že žádnou vinu za své jednání necítil. Byl to prý pouze strach z trestu, až se na to přijde. Uvědomil jsem si svůj omyl a opravil jsem určení léku na Neodymum či Neodymum carbonicum (těžko rozhodnout, který je přesnější, pro karbon by hovořil špatný vztah s otcem). Musel bych však tento lék objednat a tak mne napadla určitá myšlenka. Měl jsem doma v zásobách lék Lanthanum A, což je lék vyrobený ze směsi první poloviny Lanthanoidů. Takže Neodymum metallicum je jeho složkou. Navrhl jsem zkusit tento lék s tím, že by mohl zabrat, když je v něm Neodymum obsaženo. Kdyby lék nezabral, objednal bych teprve následně jeden ze dvojice léků Neodymum metallicum - Neodymum carbonicum.
Pacient souhlasil, takže jsem mu podal lék Lanthanum A 30C.

Kontrola po čtyřech týdnech:
Vymizely všechny tělesné bolesti. Nebrní ruce, noha brní jen někdy večer před spaním, je to ale lepší. Celkově se cítí mnohem lépe, má víc energie, je klidnější a optimističtější. Řekl, že se cítí sice hekticky, ale více uvolněný. Zdá se mu, že je bezprostřednější k lidem, že se zmenšila jeho počáteční tréma a plachost při kontaktu s nimi. Lupénka se zlepšila jen mírně, plíseň zůstává stejná.
Navrhl jsem, že objednám Neodymum met. nebo Neodymum carb., protože se domnívám, že samostatně bude přesný lék působit lépe. Překvapivě to však odmítl. Prohlásil, že je spokojený se současným stavem, má pocit přetrvávající progrese a chce čekat, dokud bude zlepšování pokračovat. Pak prý se ozve.
Uvědomil jsem si, co píše Scholten o pacientech, kteří potřebují Lanthanoidy: „…často nejsou příliš loajální. Když jim pomůžeme, nevrátí se. Někdy ani nepřijdou na první kontrolu. Proč také, když se cítí vyléčení?“
Uvedená reakce pacienta jen potvrzuje ústřední touhu Lanthanoidů po nezávislosti. Nevím zda se pacient ještě někdy ohlásí a zda budu mít příležitost jednoznačně určit, který z uvažované dvojice léků byl ten přesný.




zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:06:40
západ:16:48
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz