přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
12. listopadu 2011
Jiří Vrbík Ing.

Tréma s úzkostnými stavy




Dvaadvacetiletá studentka vysoké školy si stěžuje na trému a úzkostné stavy, která vedou k nekontrolovatelnému dávení. Stáhne se jí krk, zahlení se, nemůže dýchat, je jí na zvracení. Nemůže polykat, cítí jakoby měla zúžený krk nebo nějakou záklopku v hrdle, přes kterou nic neprojde. Potíže se poprvé objevily v patnácti letech, když začala chodit do tanečních. Nyní na VŠ se tyto stavy objevují obvykle před zkouškami, při prezentacích na kterých má mluvit před lidmi, když má někam jít nebo odjet z domu na studentskou kolej. Zhoršuje se v přítomnosti cizích lidí, obzvláště mužů. Zlepší se venku na čerstvém vzduchu.
Na střední škole se úzkost projevovala křečemi v břiše, bolestmi střev a žaludku, vodovým průjmem. Od narození trpí atopickým ekzémem, který se zlepšil když začaly stavy úzkosti a nyní se oba stavy střídají. Když je na tom lépe psychicky tak se zhorší ekzém a naopak. V současnosti má přítele. Když je s partou třeba na běžkách, zachvátí ji panika pokud zůstane pozadu a jede poslední. Má strach, že ji tam nechají, najednou nemůže dýchat a lapá po dechu. Potřebuje aby na ni přítel počkal, obejmul ji a uklidnil, aby neměla pocit, že je sama.
Je vysoké postavy a od mala měla nadváhu. Řekla mi, že si připadá velká, nápadná, má pocit že vyčnívá. Touží po tom, aby byla hezká, aby jí to slušelo. Ve společnosti se cítí neuvolněná, bojí se bavit. Když ví, že ji něco takového čeká, má už předem obavy. V takových chvílích má pocit, že je jí hrudník těsný, jakoby se zevnitř roztahoval, musí si rozepnout nebo sundat podprsenku.
Na základní škole jí mluvit před lidmi nedělalo problémy. Zpívala ve sboru, často moderovala žákovské akce. Řekla mi, že se tenkrát cítila být součástí elity školy. První psychické potíže zaznamenala když měli zpívat s cizím orchestrem, ve kterém byli kluci. Měla pocit knedlíku v krku, který ji znemožňoval zpívat a mluvit.
Má staršího bratra a mladší sestru. Vždy měla pocit, že jsou na ni rodiče přísnější než na sourozence. Měla pocity křivdy a nespravedlnosti, dokonce přemýšlela o tom, jestli je vlastní.
Má strach z uzavřených a stísněných prostor – nedokázala by spát na jedné posteli s přítelem tak, aby ležela u zdi. Když má někam jít přepadne ji strach a dostane průjem.
Cítí se špatně v zaplněné místnosti protože má obavy, že by se v případě potřeby těžko dostávala ven.
Je citlivá k pachům. Nesnáší cigaretový kouř, vydýchaný vzduch. Naopak miluje vůně - květin, kočky, kůže od sluníčka, ruky přítele.

Pustil jsem se do hlubšího rozebírání jejích pocitů. Vyšlo najevo, že jí velmi záleží na tom, jaký na lidi dělá dojem. Souvisí to s jejím pocitem že vyčnívá a je hrozně vidět. Proto by chtěla být atraktivní, hezká aby jí to slušelo, inteligentní, sympatická a oblíbená. Řekla: „Když mně to sluší, mám hlavu vztyčenou, ať se lidi podívají. Někdy to dělám natruc, i když si nevěřím.“ Častěji však mívá pocit že je nemotorná, silná, ošklivá, že by mohla říct něco špatně a zesměšnit se. Touží po svém vlastním prostoru, ve kterém by se mohla projevit. Chtěla by mít zahrádku, v níž by pěstovala květiny. „Mám ráda květiny, ne slepice nebo holuby – jsou špinaví. Miluji jaro když vše pučí a kvete, fialky, hořce.“
Vyprávěla mi dva velmi podobné sny.
První sen: Uvařila pro rodinu, pak se někam vzdálila a rodina jí mezitím všechno snědla, nic jí nenechali a ještě se jí vysmívali, jako by ji rodina odmítla, vyloučila ze svého středu.
Druhý sen: „Členové mojí rodiny byli loutky a já jsem mezi ně nepatřila. Cítila jsem vztek, žal, zoufalství, vše jsem rozkopala, i do matky jsem kopla. Byl to pocit bezmoci, nevěděla jsem co mám dělat, aby mě ta rodina poslouchala, vzala na vědomí. Měla jsem pocit že když budu brečet, tak si mne všimnou a že se něco bude dít. Ale brečím a nic se neděje, ještě se mi smějí. Neposlouchají mě, nechápou mě, nezajímají se o mne, dělají mi naschvály. Schválně mě dráždí. Ubližují mi.“

Řekla mi, že s přítelem mívá občas podobný pocit, jako v tom druhém snu. „Mám chuť mu jednu vrazit, aby mě vnímal. Šťouchnu do něj, házím po něm. Čekám reakci, trochu života. Nevím co mám dělat, aby reagoval.“

Výpovědí se prolíná vysoká citlivost – k osobám, vztahům, hodnocení druhých, okolí, vůním a pachům, harmonii, květinám, kráse atd. Je tu touha být atraktivní, hezká, inteligentní, milá a protichůdný pocit, že je velká, nápadná, řekne něco špatně a zesměšní se. Pocit poranění („ubližují mi, dráždí mne“). Rekce na tento podnět je čistě v citové a v emocionální sféře, není tu reaktivita ve smyslu boje, útoku či obrany. Bylo jasné, že pacientka potřebuje lék z rostlinné říše.

Můj první výběr léku byl chybný. Reakcí na lék však byla vzedmutá vlna pocitů a emocí, kterými mne při příští kontrole zcela zaplavila. Její výpověď byl kontinuální a nepřerušovaný proud vět, které jsem sotva stačil zapisovat:
„Nikdo mi nerozumí, chci, aby mě někdo pochopil…Štvou mne problémy ekologie, když mě něco trápí, musím to říct nahlas…Matka mě nechápe, nerozumí mi…Potřebuji pochopit, politovat, ohodnotit…Nejsem dostatečně podporovaná… Potřebuji slyšet to hodnocení sebe… Matka mi řekne že jsem tlustá, ale já potřebuju pochválit…Potlačuji v sobě aktivitu abych neřekla něco, co by ostatní pochopili špatně…Potřebuji někoho, kdo mne bude povzbuzovat… Dávím se proto, že se bojím, že něco řeknu špatně…Toužím po harmonii, porozumění, podívat se do očí a chápat se navzájem… Toužím, aby mě někdo obdivoval… Představuji si vlastní pohřeb jak na něm lidi vzpomínají, jaká jsem byla super…Potřebovala bych mít vzor, pořád čekám na nějaký souhlas…Cítím se jako dvě osoby v jedné – jedna je ta mírná a poslušná, ta druhá je aktivní…Potřebuji si popovídat, pochlubit se…V dětství jsem byla pod kontrolou matky, omezovala mne, nemohla jsem sama jít nikam, třeba na návštěvu za kamarádkou, přitom to na vesnici bylo všude blízko…Potřebuji někam patřit, do nějaké party, do Skauta, být součástí něčeho, organizovat soutěže, sběr odpadků po lese…

Pacientce jsem podal Lilium tigrinum 200C. Ústřední pocit rostlin čeledi Liliovitých je: Vyloučený, opomíjený, nezajímají se o mne, zanedbávaný, vytlačovaný, omezovaný, svíraný. Kompenzací pocitů je snaha být atraktivní, touha k něčemu patřit, být součástí něčeho. Aktivní reakcí je aktivita, pohyb, pasivní reakcí je potřeba pevně se držet.

Repertorizace by mohla vypadat takto (provedeno ex post):
Generálie:
Svírání, pocit, zevní
Oděv, nesnese
Bludy:
Opuštěný je
Dvojitý je
Mysl:
Střídání duševních a fyzických symptomů
Opuštěný, ztracený, pocit
Dualita, pocit
Strach, obecně, říct špatně, že by něco mohl
Přiblížení se osob zhoršuje – odpor k přiblížení druhých
Nápadné chování – touží bít
bije kolem sebe na pomyslné předměty
Násilné chování – činy násilné, zuřivost, vedoucí k
Hází věci pryč – hází věci na osoby
Držet, nebo být držen, zlepšuje
Žaludek: Dávení
Hrdlo: Hrouda, cizí těleso, pocit


Kontrola po čtyřech týdnech:
První tři týdny se cítila podstatně lépe. Měla lepší náladu, lépe komunikovala s matkou, byla společenská. Zmizely úzkosti, když měla někam jít. Poslední týden už to ale není ono. Zopakoval jsem dávku léku ve stejné potenci.

Následná kontrola po dalších čtyřech týdnech:
Cítí se jednoznačně zlepšená. Neměla strach při prezentacích ani při zkouškách. Nemá žádné zdravotní problémy, cítí se výborně. V posledním týdnu opět pociťuje určitý pokles.

Pacientce jsem dal s sebou Lil-t 200C rozpuštěné ve vodě s lihem. Doporučil jsem brát lék po nějakou dobu opakovaně podle vlastního pocitu potřeby, zhruba po třech týdnech. Od té doby se mi již řadu měsíců neozvala.




zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:52
západ:19:04
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz