přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
2. července 2011
Jiří Vrbík Ing.

Muž, který se toužil ukotvit. (Kazuistika léku Ulmus)




Muž, 54 let, umělecký řezbář. Dostavil se na doporučení své partnerky, která se u mne též léčí. Mají společný problém – oba jsou nespokojení se svým fungováním v životě, přičemž si vzájemně nedokáží porozumět, pochopit jeden druhého a vlastně ani jeden z nich se nedokáže zorientovat sám v sobě.
Zde je část jeho rozsáhlé výpovědi. Výpověď jsem seřadil tak, aby měla jasný smysl. Jednotlivé věty jsou až na nepodstatné drobnosti autentické.

„Nevím jak začít. Někdy jsem tak zaujatý, že si nevšimnu, že procházím zavřenými dveřmi. Nemohu se odpoutat od věcí. Když na mne někdo mluví odpoutám se napůl – komunikuji jen zčásti, nemohu přehodit výhybku, mám dlouhý dojezd. Jsem roztěkaný, mám–li víc úkolů. Nedovedu si stanovit jejich pořadí. Při čtení knížky ve mně nějaké slovo vyvolá představy, já se odpoutám, pak se vrátím a ani nevím, co čtu. Jsem těžký dyslektik. Bál jsem se chodit do školy, bolelo mne břicho, cítil jsem tlak, bylo mi na zvracení. Ze stresu jsem míval kopřivky. Udržet pozornost je pro mne nadlidský výkon. Nemám trpělivost poslouchat – vypnu se, přestanu vnímat, zapamatuji si jen útržky a tím si vytvořím zkreslený obraz, na který reaguji. Pak dělám chyby.
Ve škole jsem trpíval pocitem neuznání, nedocenění. Dělal jsem až do sedření, abych si vysloužil pochvalu. I teď v dospělosti je to stejné. Slíbím práci na zakázku, která je nadlidským úkolem. Pak se snažím splnit co jsem slíbil a pracuji nepřetržitě třeba tři dny beze spánku, jen abych dostál slovu.
Mám dobrý sluch, rád bych hrál na nějaký hudební nástroj, ale nemohu se naučit noty. Nic mi neříkají. Vnímám je jen jako značky. Stejně jako písmena. Poznám počáteční a domyslím si slovo. Pokud se soustředím na písmena, unikne mi podstata věci. Kvůli tomu jsem v dětství málo četl. Knížka byla nevhodným dárkem. Měl jsem ze čtení strach, byl to pro mne trest. Knížky jsem začal číst až v šestnácti letech. Lákaly mne ty obrázkové. Přes obrázky jsem chápal text. Bavily mne knížky o námořnících, moři, válečných událostech z 1. a 2. světové války. Nedokázal jsem číst pohádky Karla Čapka nebo knížky Škvoreckého – bylo v nich příliš mnoho slov v různých formách, které jsem nechápal.
Táta byl výtvarník, já jsem se vyučil truhlářem. Pak jsem absolvoval střední uměleckou školu, obor řezbářství. Začal jsem dělat to, co táta celý život. Táty jsem se bál, cítil jsem se před ním zahanbeně, byla mezi námi bariéra. Cestu k sobě jsme našli až půl roku před jeho smrtí. Začal mne obdivovat. Ale umřel brzo, nestačili jsme si říct vše…
Měl jsem problém číst odborné knížky. Učil jsem se podle výukových programů televize. Chtěl jsem být jako Leonardo da Vinci, byl pro mne velikým vzorem. Začal jsem studovat, kreslit. Později jsem se zhlédl v Michalagelovi. Vždy jsem se upínal k velikánům a kladným hrdinům knížek nebo filmů a snažil jsem se s nimi ztotožnit. Třeba kapitán Achab – pořád jsem ho kreslil. Nebo car z filmu od Ejzenšteina, nebo Gregory Peck…
Později mne začal zajímat svět fyziky a také staré kultury - Aztéci, Egypt a jeho dokonalé sochy a stavby. Chtěl jsem studovat sochařinu.
Když na něčem dělám, ponořím se do toho tak hluboko, že nevnímám okolí. Nejím, nepiju, nejdu na záchod. Odvádělo by mne to. Pořád mám pocit, že mám příliš mnoho úkolů, málo času, že musím něco stihnout. Pak nezvednu dcerku, která ke mně vztahuje ruce. To mne trápí. Chtěl bych umět ukončit činnost dřív, vypnout se od problému, věnovat se dcerce a partnerce. Mám pocit, že mi partnerka nerozumí. Dává mi najevo, že se špatně vyjadřuji. Je to proto, že já říkám věci v obecných obrazech nebo používám citáty, místo abych to řekl vlastními slovy. Protože je to výrok moudrého filozofa, to lidi osloví víc než něco od nějakého (uvedl své příjmení). Chci, aby se jim otevřel obzor. Partnerka pak má pocit, že zamlžuji skutečnost. Já se to ale snažím přiobrazit, protože vlastními slovy to není ono. Někdy ale naopak já zase nerozumím jí a mám z toho pocit méněcennosti. Nevím, u koho z nás je vlastně chyba.
Chtěl bych být víc přítomný, soustředěný, zakotvený – abych nevlál tolik ve větru. Jedno slovo v knížce vytvoří asociaci, nastartuje ve mně příběh – najednou jsem pryč z knížky a prožívám úplně něco jiného. Vytvářím si fantazie – třeba o tom, co se může stát z nepatrné maličkosti. V těch okamžicích jsem jako dítě zaujaté hrou, které zapomíná jít na nočník. Mám z toho depresívní stavy, nevím, jak to vyřešit. Tápu, nevím kudy kam. Potřeboval bych se ukotvit.
Ve své tvorbě se snažím o propojení různých prostorů, používám motiv linky, roury, tunelu vedoucího odněkud někam. Kreslím si, kombinuji barvy. Oslovují mě obrazy některých umělců, vnímám napětí na obrazech, v sochách, vtahuje mne to, mám pocit jako bych to už dříve znal. Inspiruje mne hudba. Miluji zpěv delfínů, velryb. Cítím vůni Země, vnímám šumění lesa, teplo slunce, vítr v trávě, bzučení hmyzu, zpěv ptáků. Miluji hory, vnímám z nich jejich mohutnost, moře a jeho nekonečnost, energii proudící vody v řece. Působí na mne povrchy dřev, se kterými pracuji – některé jsou na mazlení, jiné pálí na dotek, některé jsou drsné, jiné hladké či sametové, voní nebo jsou chladné. Prožitek okamžiku si však kazím tím, že neustále myslím na práci. Přemýšlím nad tím, co by následovalo, kdybych nestihnul termín. Mám strach z nicnedělání, strach o živobytí. Zahálka přitahuje chmurné myšlenky – třeba co a jak zaplatit.
Neustále se mi vybavují nějaké obrazy. Průzračná voda, kterou stoupám k hladině a toužím se nadechnout a pak zase klesám zpět do bahna. Střídá se teplo a zima, blankytná modř a pak zase oranžová barva. Prostor, ohraničený čtyřmi stěnami, který se zvětšuje až do nekonečna a já v něm úplně ztrácím tíhu. Ve snech jsem zmatený. Bloudím pustou krajinou nebo vylidněnými městy. Jsem dítě, lidé jsou jen šedivé stíny které mne ignorují, já vnímám jen jejich lýtka a dožaduji se jejich pozornosti. Jsem člověk a přitom mám chobot jako slon. Často v nich létám a někam padám.
Fascinují mne bílé a čisté věci. Hodně uklízím. Na stole musím mít vše srovnané, knížky, tužky, vše do pravých úhlů. Než začnu pracovat, totálně uklidím dílnu. Pak se tím chvíli kochám. Mám strach z chaosu. Pořádek mne uklidňuje. Pomáhá mi ukotvit se, soustředit pozornost na práci, která mne čeká.

Před šesti lety jsem měl akutní zánět tlustého střeva, byl jsem v nemocnici, dostával jsem antibiotika. Na vojně jsem měl dlouhodobé problémy se zažíváním, trpěl jsem průjmy, pálením žáhy, zánětem žaludeční sliznice, křečovitými stahy v oblasti konečníku. V dětství jsem míval angíny. Mám pocit, že ve mně ten zánět pořád je, že ve mně stále cestuje. Mívám podebrané chřípí nosu. Vždycky v Zimě mi praskne dolní ret do živého masa. Praskají mi do krve paty. Otékají mi kotníky, nárty, achilovky, bolí mne chodidla, mám potíže s chozením. Často jsem míval výrony kotníků, asi je to důsledek.
Od dětství mi nechutnalo maso, poslední maso jsem jedl před šesti lety, teď jsem vegetarián. Musím mít hodně cukru, sladkostí, mám problém pozřít neslazené nápoje.“

Když se nad výpovědí pacienta zamyslíme uvědomíme si, jak zvláštním způsobem vnímá svět a věci kolem sebe. Jakoby vše byly jen symboly, které iniciují obrazy a výjevy, které ho odpoutávají od skutečného světa a přenášejí ho do neskutečného světa fantazií. Odpoutávání se je nejsilnějším rysem tohoto případu. Má dvě roviny. Tou druhou je protiklad – neschopnost odpoutat se od činností, na které je zaměřen jeho zájem či jeho pozornost. Na jednu stranu se odpoutává zcela spontánně a bez úsilí – stačí jediné písmeno, slovo, obrázek, věta a je v myšlenkách někde úplně jinde. Na druhou stranu mu dělá potíže odpoutat se od těchto představ a vrátit se zpět k realitě. S tím souvisí i neschopnost odpoutat se od započaté práce. Je umělecký řezbář, takže si pravděpodobně předem vytváří fantazie a obrazy konečného výsledku, od kterých se nemůže odtrhnout, dokud je nenaplní. Jakmile přeruší práci, okamžitě se vyrojí negativní představy a fantazie o tom, co by se všechno stalo, kdyby nesplnil termín nebo svůj úkol. Koho zklame, kdo z toho bude mít problémy, že nevydělá peníze a nezajistí obživu rodině.
Odpoutávání se a život v představách vnáší do jeho života problémy. Nedokáže se soustředit na reálný svět, nedokáže vnímat potřeby své partnerky a své malé dcerky. To vede k pocitu vzájemného neporozumění, on nechápe je a oni nerozumí jemu. Svým vlastním způsobem se snaží o dorozumění. „Přiobrazuje“ skutečnost, používá citáty a přirovnání. V jeho zvláštním stavu vnímání je mu nepochopitelné a divné, že mu okolí nerozumí a nechápe, co jim chce sdělit. Důsledkem jsou pocity zmatku, neporozumění, nedocenění, rozčarování, provinění. Chtěl by vše napravit ale neví jak. Řeší to tím, že se každému snaží vyhovět – splnit zakázky, nesplnitelné termíny. K ničemu to nevede. Jeho rodina strádá nedostatkem jeho pozornosti a on si připadá jako vlající ve větru.
Sny odpovídají jeho vitálním pocitům. Létá, vznáší se, ztrácí tíhu, pak naopak padá - vlaje ve větru. Vylidněná města a pustiny jsou odrazem pocitu, že se pohybuje v místech mimo realitu, kam se ostatní lidé nedostanou. Cítí svoji odlišnost od ostatních. Je sice člověk, ale má chobot. Snaží se navázat s lidmi kontakt, ale je pro ně neviditelný. Cítí zmatek.
Realita je chaos a bahno, ve kterém se nedokáže zorientovat a do kterého musí vždy zpět spadnout. Přál by si opak – aby bylo vše uspořádané, uklizené, srovnané, přehledné, průzračné, čisté, bílé. Jeho způsob vnímání světa je příčinou jeho životních problémů.Uvědomuje si to, proto se touží připoutat k reálnému světu, ukotvit se.

Když jsem začal o případu přemýšlet, napadlo mne, že se jeho stav podobá stavu po užití halucinogenních látek. Vybavily se mi drogové léky, léky z rostlin s halucinogenními účinky. Úniky z reality, vznášení se, fantazie, představy, zaujatost, neschopnost soustředit se na realitu, udržet pozornost, zmatek týkající se vlastní identity, zvětšující se prostor, stavy bez tíže, nevnímá čas, projde zavřenými dveřmi…
Po těchto myšlenkách se mi rychle vybavil obraz léku Cannabis indica. Formálně se zdá, že splňuje vše, včetně hypoglikémie a neodolatelné potřeby cukru i pracovní mánie. Avšak něco mi nesedělo. Snad proto, že už jsem několik pacientů Cannabis indica léčil. Uvědomoval jsem si tu podobnost, ale podvědomě jsem cítil i rozdíl mezi stavem Cannabisu a stavem tohoto pacienta. Chyběla mi vybičovaná psychika, pokřivené a zkreslené smyslové vnímání, schizofrenie, strachy, šílenství, panika, paranoia, vyhořelost a celkový časový průběh těchto stavů. U Cannabisu jsou to výrazné až zběsilé ataky v určitých okamžicích. U něj se jedná o setrvalý a spíše klidný, kontinuální stav. Věděl jsem, že mi v tomto případě repertorizace nepomůže, vyšel by mi Cannabis. Vzal jsem si proto na pomoc Sankaranovo schema. Dynamika a způsob jeho reakcí odpovídá karcinogennímu miasmatu. Jako čeleď jsem určil Hamameliade pro jeho pocity lehkosti, létání expanze, vznášení se, fantazírování, imaginace, představivost. Do této čeledi ostatně patří i Cannabis indica, jehož miasma je však sykotické, což pacientovi zjevně neodpovídá. V Sankaranově tabulce je příslušnému rakovinnému miasmatu a čeledi Hamameliade přiřazen jediný lék – Ulmus (Jilm). Když jsem si chtěl prověřit obraz léku Ulmus, zjistil jsem, že v Murphyho repertoriu není ani jediná rubrika, ve které by byl tento lék uveden. Samozřejmě lék není popsán v žádné z obvyklých materií medik. Ani na internetu jsem příliš neuspěl, články, které jsem o tomto léku našel mne neuspokojily, nezjistil jsem z nich žádný mentální obraz tohoto léku. Zajímavé informace jsem nalezl teprve v obecných botanických informacích o tomto stromu. Jeho dřevo se používá v nábytkářském průmyslu a truhlářství (on je vyučený truhlář). V léčebných účincích je uvedeno, že odvar z kůry pomáhá na popraskanou kůži, při průjmech, poruchách trávení, dyspeptických potížích, překyselení žaludku, zánětech střev. Přesně tyto fyzické neduhy pacient zmiňoval. V článku byla též zmínka o tom, že v západních kulturách je Jilm nazýván elfím stromem. Je prý bránou do jiného světa a stává často na rozcestí, odkud se dostaneme do říše pohádek. Okamžitě se mi vybavilo, co říkal o své tvorbě – „snažím se o propojení různých prostorů, používám motivy linky, roury, tunelu vedoucího odněkud někam“. Podvědomě a zcela spontánně se snaží ve své tvorbě vyjádřit to, co uvnitř cítí. Jde o propojení prostorů reality a fantazie, do které se tak často z reality přenáší. Ač jsem si tedy nemohl obraz léku ověřit, rozhodl jsem se podat tento lék, neviděl jsem jiné řešení. Lék v potenci 30C jsem musel objednat přes internet, takovéto speciality bohužel ve svých zásobách nemám.

Reakce po léku Ulmus 30C:
Druhý den otok nohou od kolen dolů, napjatá kůže, pocit, že mu nohy prasknou. Nemůže téměř chodit. Necítí prsty, později brnění a mravenčení v prstech a palčivá bolest jako od žihadla. Na levé noze, kde už měl otok před lékem, se po týdnu otok zmenšil, na pravé noze je o to horší. Cítil jizvy po rozpraskaných patách. Natekly dásně kolem předních zubů, kolem nosu podebraná pokožka. Po týdnu bolest mandlí, trvala jeden den. Spustila se intenzívní rýma a všechny potíže postupně vymizely až na otoky a bolesti nohou. Zmizely i neustálé potíže s pálením žáhy a dyspepsií. Při kontrole po čtyřech týdnech mi uvedl: „Cítím se teď daleko klidnější, přestal jsem mít strach o práci a o peníze. Začínám si uvědomovat věci, vím teď proč něco dělám, dřív jsem pracoval mechanicky. Nejsem tak impulzivní. Získal jsem větší jistotu v práci, víc si věřím, že to dobře dopadne. Lépe udržuji pozornost, opouští mne pocit, že musí být vše uděláno honem. Soustředím se na to co čtu, už téměř neulétávám. Celkově jsem se psychicky zlepšil tak o 50%.“ Dále uvedl jedno pro něj velice překvapivé zjištění: „Když jsem jel dnes autem z Prahy k vám, sundal jsem si brýle, které nosím protože špatně vidím na dálku. S překvapením jsem zjistil, že bez nich vidím ostřeji, než s brýlemi“. Na jeho dotaz na název léku jsem mu sdělil, že dostal lék z jilmu. Překvapeně na mne pohlédl a řekl, že podle keltského stromového horoskopu přísluší jeho datu narození právě jilm.
S průběhem léčby a pozitivními změnami své psychiky byl pacient velmi spokojen. Jen si stěžoval na ty silné bolesti nohou, které ho omezují v pohybu. Ve snaze urychlit jeho léčbu jsem mu doporučil, aby bral lék rozpuštěný ve vodě jednou za týden.

Následná kontrola za další čtyři týdny:
Po každé dávce léku okamžité zhoršení fyzických symptomů, které rychle odezní. Praskl mu spodní ret, do dvou dnů se zhojil. Zdály se mu sny o vzdálených příbuzných a blízkých známých. Byly chaotické – byl na místech, která dobře zná, avšak jako kdyby to, co bylo dříve napravo bylo nyní nalevo a naopak. Byl z toho nervózní, cítil lítost a stesk z toho, že už tam nemůže tak často jezdit. O svém psychickém stavu řekl: „Cítím celkové zklidnění, už nejsem tak akurátní, nemusím si vše rovnat. Už se nezblázním, když není vše dokonalé. Při komunikaci si začínám uvědomovat, že nemusím být suverén a mít vždycky pravdu. Dřív jsem hodně poučoval, mentoroval. Teď se víc soustředím na podstatu komunikace, na smysl toho, co říkám a ne na to, jak působím. Hodnotím věci podle pořadí důležitosti. Zvolnil jsem tempo, nejsem zbrklý, dělám vše vláčně.“ Stěžoval si však na příšerné bolesti v pravé noze, která je stále silně oteklá. V prstech a v chodidle ho bodá jako od včelích žihadel, cítí v něm palčivou bolest.
Doporučil jsem pokračovat s týdenními dávkami léku. Asi za čtrnáct dní jsem od něj obdržel e-mail. Stěžoval si, že bolest v noze je jen těžko snesitelná, že v některých okamžicích nevnímá nic jiného, než jen tu bolest. Dále mi psal, že za něj e-mail musela napsat partnerka podle toho, co jí říkal, protože se cítí zmatený, nerozhodný, neví co má dělat a není schopen soustředit se na to, aby mi dokázal napsat. Žádal mne o pomoc, za nic na světě nechtěl ale přerušit léčbu Ulmusem, kterou vnímal tak vysoce pozitivní.
V tom okamžiku jsem si uvědomil, že problémy spojené s chodidly nejsou zřejmě součástí celkového obrazu hlavního léku, protože byly jediné, na které lék nezabíral. Nejprve mne napadlo poslat mu Bellis perennis jako lék na důsledky dávných zranění (zmiňované časté výrony kotníků). Pak mi však došlo, že obraz jeho fyzických potíží odpovídá alergické reakci po poštípání včelami či vosami, což je potvrzeno i jeho psychickým stavem (zmatenost, plačtivost, nerozhodnost, nesoustředěnost – není schopen číst a psát). Poslal jsem mu tedy Apis 200C. Po užití léku bolest v noze téměř okamžitě na půl dne vymizela. Poté se vrátila, zmizela však necitlivost prstů, cítí intenzívní brnění, pálení, píchání. Po druhé dávce totéž, avšak vymizelo brnění a zůstalo jen bodání a pálení. Doporučil jsem tedy lék opakovat rozpuštěný ve vodě po dvanácti hodinách. Neopomněl jsem se zeptat, zda někdy neměl nějakou příhodu se včelami či vosami. Vzpomněl si, že asi před dvaceti lety sekal na chalupě trávu a kosou rozsekl vosí hnízdo.Vyrojily se vosy a on dostal do nohou asi dvacet žihadel. Otoky nohou zvládl během několika dní za pomocí studených obkladů. Pak měl relativní klid a pozdější otoky a bolesti kotníků a chodidel si s touto epizodou nikdy nedokázal spojit.
Opakované dávky Apisu postupně zlepšovaly jeho problémy s kotníky a chodidly. Avšak po několikáté dávce se náhle objevily bolesti v břiše se symptomy, jaké byly v období akutního zánětu tlustého střeva a k tomu bolesti ve středouší s tlakem a hučením v hlavě, které svou intenzitou zcela zastiňovaly problémy s chodidly. Volal mi a žádal mě o pomoc. Jedna dávka Ulmusu 30C zvrátila stav, nové problémy vymizely během jednoho dne a opět byly intenzívněji vnímány bolesti ve spodní části nyní už jen pravé nohy, opět však v poněkud mírnější formě.
Evidentně jsou současně aktivní stavy dvou léků – konstitučního(?) a nedořešené etiologické příčiny. Podání léku na výraznější stav jej vždy zlepší a vyostří stav druhého léku, přičemž střídání léků podle toho, který stav je právě silnější, postupně oslabuje jejich projevy. Prognóza je dobrá, použité střídání léků podle aktivity stavů funguje bezchybně a vyléčení je jistě jen otázkou času. Současný výskyt dvou aktivních stavů nebývá tak častý, spíše se setkáváme se stavy pod sebou jako slupky cibule. Nicméně již Hahnemann se ve svém organonu o tomto faktu zmiňuje.

V případu se vyskytovalo ještě několik dalších témat. Například nedostatek odvahy, pocit, že neustále sklání hřbet, že se podřizuje a nedokáže říct ne, strach z konfliktů. Dále zmínil pocit spojení s bohem. Úplný obraz léku bude jistě širší, než jsem dokázal ve svém příspěvku postřehnout. Další případy tohoto léku nám časem přinesou více informací.





zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:48
západ:19:07
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz