přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
28. února 2011
Marta Váňová

Trpělivost a důslednost při hledání konstitučního léku




Již dlouho se zabývám myšlenkou, že opět napíši o svých osobních homeopatických zkušenostech. Poslední příspěvek jsem napsala před 4 roky tj, v lednu 2007
Nyní mně opět k tomu vyprovokoval výrok přednášejícího, homeopatického lékaře Philipa M. Baileyho, M.D, (slyšela jsem jen začátek odpolední přednášky, nechci jí zpochybňovat), kdy prohlásil, že mezi přítomnými viděl několik studentů, kteří by potřebovali Lac felinum. Dle mne je nemožné, dle vzhledu člověku vybrat konstituční lék, když s ním nemluvil, nezná jeho reakce, názory apod. Ve své knize Carcinosinum má na konci knihy fotografie lidí, kteří mají Carcinosin jako svůj konstituční lék.
Když jsem v roce 1999 začala homeopatii studovat, tak nám také lektoři u některých léků říkali, jak by měl dotyčný člověk vypadat. Pacient Phosphorus by měl být štíhlý a mě u mého známého velmi dobře fungoval, přestože při výšce180 cm měl 112 kg. Jako vše i homeopatie prošla vývojem a jisté věci už dávno neplatí. Přes všechny počítačové programy, nemůže homeopat dát lék, který má nejvíce „bodů“, ale musí vybrat ten, který spadá do „říše“ jejíž pocity ovládají život pacienta. Pak musí pročíst všechny Materie mediky, které má a hledat „obraz léku“ který nejvíce odpovídá pacientovi.
Já 10,5 let beru jediný lék, jen zvyšuji potenci – začala jsem 9 – 15 – 30 a teď od února 2005 beru 200 a stále mi funguje, úplně na vše – na zármutek, když mi v srpnu 2007 zemřel otec i na mechanicky poškozené koleno.
Než mi táta zemřel, jsem jezdila na kole k rodičům 3x týdně dopoledne a pak jela k synovi a pomáhala mu balit na stěhování. Bylo toho na mne moc a při jízdě jsem si nevšimla podélné nerovnosti, která způsobila pád a moje zranění. Svůj lék jsem brala 1x denně.
Otce jsem viděla v pondělí dopoledne a pak tam jela ještě odpoledne, abych zjistila jak dopadl na pravidelné kontrole. Protože ho bolelo na hrudi, lékařka chtěla, aby zůstal v nemocnici a jelikož odmítl, dala mu podepsat, že za případné zhoršení nebo úmrtí nenese zodpovědnost. Otec na to nejspíše celou noc myslel a ráno, po té co vypil čaj, zemřel – praskla mu cévka u srdce (prý byla velmi křehká). Bylo to jako blesk z čistého nebe, v pondělí mně posílal domů, že má fotbal a chce se na něj v televizi dívat a ve středu už tu nebyl.
Byl to šok i když měla jsem vlastně velké štěstí, že jsem ho měla tak dlouho. Vyřizovala jsem pohřeb, brala svůj lék ve 200 3x/d a když jsem vše zařídila, jela jsem k přítelkyni, protože jsem byla před zhroucením. Když jsem byla u ní, šla jsem do parku, kde jsem si vždy dobíjela energií. Lék jsem si vzala ráno a myslela, že to bude stačit. Nohy jsem měla jako z olova, pohybovala jsem se jako robot, bylo mi velmi zle, stále jsem brečela. Druhý den jsem si sebou vzala sklenku s globulkami a brala si je, kdykoliv jsem měla pocit, že to potřebuji. Vždy když jsem si na taťku vzpomněla, měla jsem oči plné slz a nemohla to nikterak ovlivnit.
Můj lék mi velmi pomohl se s tím smířit a pak jsem jistila, že jsem si vlastně prožila téměř vše, o čem se píše v časopise Homeopatie 9/1996 kde je článek: Ztráta blízkého člověka a trauma, od Lesley Strutte, MB - Převzato z British Homoeopathic Journal,  January 1996. 
Ztráta blízkého člověka je deprivací, při které  ztratíme svého příbuzného nebo přítele, obvykle smrtí. Trauma  může být definováno jako jakákoliv fyzická rána, nebo poranění, nebo fyzický šok, který následoval po poranění, nebo emoční šok po stresové události. Mentální šok může někdy vést k dlouhotrvající neuróze. Lidé, kteří trpí ztrátou blízkého člověka, prožívají zármutek a procházejí obdobím truchlení.
Ztráta blízkého člověka
Zármutek může být definován jako osobní zkušenost ztráty, zatímco truchlení je zvláštní proces, který následuje po ztrátě. Zármutek představuje odklon od normálního stavu zdraví a pohody. Období smíření a období truchlení jsou nezbytné pro znovunastolení normálního psychického zdraví. Existují čtyři dobře rozlišitelné fáze truchlení a zármutku a čtyři úkoly, z nich vyplývající.
Čtyři fáze truchlení
1) období otupělosti, které probíhá krátce po ztrátě a někdy dovolí pozůstalému, aby si po krátkou dobu neuvědomoval svou ztrátu.   
2) období touhy po nedosažitelném. Velmi často je ztráta v tomto stádiu popírána a větší roli zde hraje zlost. Pozůstalý se ptá - proč já, proč se to stalo jemu, nebo jí a často  se zlobí na lékaře, někdy i na sebe. „Udělal jsem dost? Nemohl jsem udělat více?“
3) období dezorganizace a beznaděje, kdy zanedbává domácnost, nestará se o jídlo a svůj zevnějšek.
4) období, kdy se chování reorganizuje a přizpůsobuje ztrátě.
Čtyři úkoly truchlení
1) přijmout realitu ztráty a fakt, že opětovné spojení je nemožné, přinejmenším v tomto životě. Projevy této potřeby jsou:
¬ hledání
¬ nevíra a popírání ztráty. To může být po krátký čas normální, ale za delší čas se to stane abnormálním. Např. dlouhé truchlení královny Viktorie pro prince Alberta.
¬ popírání významu ztráty a odstranění všeho, co připomíná zemřelého - šaty, sport. náčiní atd.
2) Propracovat se skrze bolest a zármutek. Pokud se tak nestane, je zde zvýšené riziko následného zhroucení, jak dokazují různé studie.
3) Přizpůsobit se prostředí, ve kterém zemřelý již není přítomen.
4) Dát ve svých emocích zemřelému jiné postavení a jít životem dál.
Kdy je skončeno truchlení?
Je to, jako bychom se ptali, jak dlouhý je kus niti, nebo jak vysoko je nahoře. Není žádná reálná odpověď. Může to být tehdy, když jsou skončeny úkoly truchlení a ten, který přežívá, je schopen zapojit se zpět do života. Průměrná doba bývá 2 roky, ale někteří lidé nepřestanou truchlit nikdy.
Projevy normálního zármutku
Smutek
¬ Je nejběžnější. Téměř každý pozůstalý cítí smutek.
¬ Otupělost
¬ Nedostatek cítění, obvykle po ztrátě.
Hněv
¬ Ztráta blízkého člověka  je pro přežívajícího bolestná, a často se projevuje hněvem. Tento hněv pochází ze dvou zdrojů:
o pocitu frustrace, že není nic, co by on, nebo kdokoliv jiný  mohl udělat.
o vzpomínky na své chování, když byl opuštěn jako dítě.
¬ Vina a sebeobviňování
¬ Je často iracionální. „Neudělal jsem dost, abych mu ulehčil nemoc. Nezavolal jsem doktora včas. Neuvědomil jsem si, že je tak blízko smrti a neřekl jsem, nebo neudělal mnoho věcí.“
Úzkost
Může mít více forem. Strach být sám doma, atd. Úzkost může být jen mírná nejistota, nebo vybuchovat v panických atakách. Čím intenzivněji a naléhavěji je úzkost prožívána, tím více připomíná patologickou reakci zármutku.
 Bezmocnost
Je často spojena s úzkostí a bývá obvykle  tam, kde skončil dlouhodobý partnerský vztah.
 Opuštěnost
 Únava, apatie, lhostejnost
Šok
¬ Obvykle po náhlé smrti, ale může se často přihodit i po dlouhé nemoci.
¬ Všechny tyto pocity jsou normální, a pouze jejich délka nebo intenzita je činí abnormálními.
Nejčastější fyzické pocity
Pocit prázdného žaludku. Sevření na hrudi a krku. Přecitlivělost na hluk. Dušnost. Slabost svalů. Nedostatek energie. Sucho v ústech. Někdy jsou s tím sdružené problémy s chováním, jejichž příkladem je sociální stažení se do samoty, nechce nikoho vidět. Poruchy spánku, problémy s usínáním a brzké probouzení. Obvykle se spontánně vyřeší, ale někdy vyžadují lékařskou intervenci.
Mohou být poruchy chuti k jídlu, obvykle jí méně, ale příležitostně se mohou i přejídat. Roztržité chování - např. vezme si auto, ale vrátí se domů autobusem. Neklid a hyperaktivita, nevydrží dlouho v domě, stále uklízí, stále pracují, pokoušejí se rozptýlit. Pláč.

Když pro pacienta najdete ten správný lék, vyřeší s ním všechny své problémy od emočních po fyzické. Přes můj veliký zármutek, jsem najednou na tátu myslela jen s láskou bez toto, že bych byla nucena brečet.
Dala jsem ve svých emocích zemřelému jiné postavení a šla životem dál.
V červnu 2010 jsem si mechanicky poškodila koleno a způsobila blokádu páteře. Byl pro mne velký problém se i s pomocí hole postavit a jen šouráním překonat vzdálenost od postele do koupelny celkem 3m. Strašné bolesti a neschopnost postavit se a chodit. Lékařka mi uvolnila blokádu páteře, protože noha neposlouchala příkazy mozku a nohu jsem mohla ohnout jen s pomocí rukou.
Svůj lék ve 200 jsem brala každou hodinu. Když mi mikrogranulky začaly docházet, snížila jsem četnost podávání. K bolestem kolena se přidaly bolesti obou kyčlí (to je prý naprosto normální, že když bolí koleno, bolí v noci i kyčel), nesmírně jsem trpěla. Zavolala jsem a přítelkyně mi lék poslala. Pomalu a jistě se to začalo zlepšovat, chodila jsem velmi opatrně a s bolestí, nejdříve krátké, pak delší vzdálenosti. Koleno se začalo ohýbat, začala jsem být soběstačná a nemusela nikoho prosit, aby mi nakoupil. Ještě nyní nejsem úplně v pořádku. V anatomickém atlasu jsem zjistila jak je koleno velmi složitý kloub. Proto může ještě dlouho trvat, než bude úplně v pořádku.
Na seminářích nás učily, že lék v potenci 200 se nemá podávat často, ale jak jsem na sobě zjistila, v akutních případech je možné ho podávat i po hodinách (pokud jste si jím jisti). Homeopatický lék neléčí, jen dobíjí imunitní systém, který pak opravuje poškození sám.
Dále se mi ve dvou případech potvrdilo, že pokud se Vám pacient dostane do nemocnice a dostane chemické léky, je tím jeho vitální síla oslabena a je nutné se vrátit na nižší potence. Jedna má přítelkyně se musela z 30 vrátit na 9 a druhá z 15 na 5, aby měl lék sílu opět fungovat. U mého syna v roce 2002 velmi rychle zabrala 15 na psychické trauma a nyní po 8 letech jeho nezdravého života (kouření, strava bez zeleniny a ovoce apod.) již 15 nezabrala a musela jsem mu na stres dát 9 (potenci a četnost podání zjišťuji kyvadlem).
Nepraktikuji a proto nemám víc případů, jen pomáhám svým blízkým, pokud chtějí homeopatii vyzkoušet. Po létech jsem se setkala se svých spolužákem na srazu třídy ZŠ. Velmi mne zaujal jeho „způsob přežití“ a tak jsme se scházeli a vypravoval mi, co za ty léta prožil. Nakonec vše do sebe zapadalo – jeho život – co potřebuje a potřeboval, aby byl spokojený. I zdravotní problémy z dětství a co nyní měl. Když jsem měla „přednášku o homeopatii“ zacpával si uši. Když jsem viděla, co mu zde lékařka předepsala a že jedna informace (důležitá), kterou jsem našla na internetu na přívalovém letáku nebyla, tak se mi nakonec podařilo ho přemluvit, aby léky (3), co tady dostal nebral, a bral jen ten, co dostal u protinožců a k tomu 1x/d homeopatický lék, co jsem mu vybrala. Naštěstí mne poslechl, protože, až se vrátí domů, bude daleko od civilizace, v buši, zde má možnost se ještě před návratem domů detoxikovat. Asi za 3 týdny mi volal, že se musím u něj stavit a vysvětlit mu, jak homeopatie funguje.
Cítil se dobře a fyzické problémy (které nejspíše způsobily chem. léky) zmizely.
Homeopatie je ta nejúžasnější věc, co existuje a pokud se dělá správně, nastolí úplné zdraví
Musíte též své pacienty upozornit na to, že se jim mohou vracet dřívější problémy. Mně se to stalo – mám vrozenou kyčelní vadu a asi ve 40 letech jsem měla velké problémy, přestože v té době jsem byla štíhlá, tak nebyly zatíženy vahou. Na začátku léčby jsem měla asi týden s kyčlemi velké problémy. V prosinci 2009 se mi asi na 4,5 dni vrátil černý kašel – normálně nejsem nastydlá, imunitu mám velmi dobrou. Tento kašel byl ale zvláštní, na začátku záchvatu jsem začala lapat po vzduchu, dusila se a vydávala divné zvuky, kašel se mnou otřásal, bolelo mne břicho později i záda. V lékařském slovníku je uvedeno „nadechování při začátku záchvatu někdy připomíná kokrhání kohouta“ – jako dítě jsem černý kašel měla s velmi těžkým průběhem.
Dále bych Vás chtěla upozornit na riziko a to, aby se Vaši pacienti vyhýbali tomu brát minerály v surovém stavu, ze kterých je jejich „konstituční homeopatický lék“ (jelikož to většinou ani nevědí, ať neberou raději žádné minerály). Opět jsem na dvou svých blízkých, kamarádce a tátovi zjistila, negativní účinky příslušných minerálů. Kamarádka mi poslala SMS, že je se srdcem v nemocnici a tak jsem jí napsala, ať odmítne v kapačce calcium – doktor se jí vysmál, že na calcium alergická být nemůže a dostala ho – osypala se po celém těle. Otci, jsem na začátku svého studia koupila Silicea balzám (byl Sil.) a bylo mu po něm velmi špatně – vyhodila jsem víc jak 500 Kč. Později dostal lék, snad na štítnou žlázu, a dal mi přečíst příbalový leták – byl tam oxid křemičitý jako přídavná látka (jak jsem zjistila, je používán často), a ten je pro pacienta Silicea velmi nebezpečný.
Chci Vás upozornit ještě na jedno nebezpečí a to je: pokud Váš pacient bude mít problémy s krvácivostí nebo s poruchou srážlivosti krve, nesmí brát žádné léky které toto ovlivňují a pozor si musí dát i u zubaře, aby v anestézii při trhání zubu, nebyla složka, potlačující krvácení. Ta by mu mohla způsobit nepříjemný zánět dásně a tím také zvýšenou sedimentaci (moje osobní zkušenost).
Můj známý, který bral Phos. a musel chodit 4 roky každé 2 měsíce na kontrolu krevního obrazu (podezření na vznik leukémie – lékaři se divili, že stav zůstával stále dobrý) a bál se embolie, na kterou mu zemřela manželka, si nenechal vymluvit braní Anopyrinu i když jsem mu řekla, že u něj je spíše problém se zvýšenou krvácivostí. On na to, že tak malý prášek mu nemůže uškodit. Pak nejspíše ráno, když se oblékal se mu zatočila hlava, zachytil se židle na kolečkách, ta odjela, on upadl a o radiátor se praštil do hlavy. Našli ho až v poledne v bezvědomí, ze kterého se již neprobral.
Pak na internetu jsem zjistila „Závratě a hučení v uších mohou být, obzvláště u dětí a u osob ve vyšším a pokročilém věku, známkami závažné intoxikace“. Jsem si jistá, že v přívalovém letáku toto nebylo, jinak bych ho určitě přesvědčila, aby ho nebral. Bylo mu 84 let a přestože mým „kuličkám“ nevěřil, tak si je poctivě bral. Když měl jednou úraz a lékař mu dal lék proti bolesti a on si přečetl nežádoucí účinky, nebral ho. Poradila jsem mu, aby kuličku léku rozpustil ve vodě a přes den upíjel. Udělal to, napil se a pak byl si 2 hodiny mimo domov, když přišel, nedala se voda pít, jak byla odporná. Takže i když se nedá v léku v laboratoři zjistit, z čeho je lék vyroben, tak ve vodě nejspíše došlo k chemické reakci.
Přímo s hrůzou poslouchám reklamy: v fixačním krému Corega na zubní protézu není zinek (tzn. že tam byl), deodoranty není tam hliník, v jiných je stříbro apod. Na jednom semináři byl přednášen případ deprese mladíka – pak se zjistilo, že v pěně na holení byl hliník a hliník byl jeho konstituční homeopatický lék.
Jeden přednášející na semináři nám řekl: 70% lidí potřebuje minerální lék, 20% rostlinný a 10% zvířecí lék. Lidé, kteří věří reklamám a kupují si minerály na zlepšení svého zdraví, si tak zdraví mohou paradoxně velmi poškodit. To samé platí o častém pití minerálek. Člověk by měl zdravě jíst normální, vyváženou stravu a nestresovat se kvůli maličkostem.

Přeji hodně úspěchů a trpělivosti při hledání konstitučního léku pro Vaše pacienty



zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:50
západ:19:05
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz