přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
23. února 2010
Jaroslav Rychlovský MUDr.

Případ KALIUM FERROCYANATUM


ukázka ze 4.dílu skript boloňské školy


Případ KALIUM FERROCYANATUM

Žena ve věku 26 let. Pracuje jako prodavačka v obchodě. Už na první pohled vypadá velmi staře a slabě. Je hubená, bledá a má zjevný exoftalmus. Neustále trvá na tom, že je v pořádku a že její potíže jsou úplně normální.
Jejím hlavním problémem je slabost a neplodnost. Chtěla by mít dítě, ale doposud se jí to nepodařilo. Hovoří o tom, že jí to vadí, ale nevypadá na to, že by po dítěti skutečně silně toužila. Výsledky testů, které s manželem absolvovali, ukazují na to, že manžel s plodností problémy nemá.

Bývám velmi často unavená. Z vyšetření vyplynulo, že jsem anemická, ale protože se léčím kvůli něčemu jinému, nechtěli mi dávat ještě další prášky… když se pořádně nevyspím, tak se cítím naprosto vyčerpaná.
Byla jsem zvyklá pracovat osm hodin denně, doma jsem pomáhala matce a večer jsem chodila cvičit. Teď jsem pořád strašně unavená… a po čtyřech hodinách práce mi připadá, jako bych pracovala deset hodin… když si chvíli lehnu, je pro mě těžké zase vstát.
Vždycky jsem byla hodně anemická a odmalička jsem užívala železo. Naposledy jsem byla na vyšetření před měsícem. Je mi divné, že když doktorka porovnávala staré výsledky testů s těmi novými, tak si myslela, že se anémie po léčbě zlepšila, ale místo toho šly hodnoty testů dolů… Dělali mi také vyšetření štítné žlázy a zjistili, že s ní něco mám… ale já ničemu nerozumím a už taky ničemu nevěřím. Já už jsem se tolikrát léčila a zase jsem zpátky tam, kde jsem byla.
Další problém je, že bych měla přibrat, ale já to nedokážu. Není to proto, že bych nejedla, já jím všechno. Přesto nemůžu přibrat ani deko. Vždycky jsem byla ta nejhubenější a to už odmalička.
Před rokem jsem byla na operaci. Vzali mi část levého vaječníku, byla tam cysta. A skoro mi vzali i celý pravý, protože jsem tam prý měla endometriózu. Přitom jsem měla problémy se střevy. Oni mě při té operaci opravdu zničili. Vážila jsem pak 47 kilo a šest měsíců jsem měla menstruaci, jenom když mi píchli injekci. Menstruace se vrátila, ale jenom proto, že beru antikoncepci. A není to normální cyklus. Řekli mi, že jediné, co pomáhá na endometriózu, je antikoncepce.
V době operace jsem byla hodně anemická, a i když se mi pak menstruace zastavila, byla jsem stejně anemická, jako teď.
Před několika měsíci jsem se dostala do hluboké deprese. Celé roky byla všechna vyšetření v pořádku a neukázala, že by se mnou bylo něco v nepořádku. Teprve poslední rok, před pravidelnou prohlídkou, jsem měla problémy s menstruací a za tři dny mě už operovali.
Měla jsem velké bolesti při menstruaci, ale ty jsem měla už od začátku. Bodavé bolesti v levém vaječníku a taky bolesti zad. Pokud jsem si nemohla lehnout, tak to bylo na zbláznění. Měla jsem zimnici i návaly horka a vždycky u toho zvýšenou teplotu.
Menstruace mi začala ve 12 letech. Byla pravidelná jako hodinky a trvala 5 dní. Menses byla přesná, každých 28 až 29 dní a pokaždé, když jsem byla na prohlídce, tak bylo všechno v pořádku.
VŽDYCKY JSEM BYLA VÍC NEŽ NORMÁLNÍ. ANO, TRPĚLA JSEM, ALE BYLA JSEM NORMÁLNÍ.
Den před menses mi bývalo špatně, byla jsem rozrušená a nemohla jsem moc jíst. Když jsem rozrušená, tak to vždycky cítím v žaludku a v břiše a teprve potom v ramenech. Opravdu nevím, jak mám tu bolest popsat. Mám vždycky také silné menstruační bolesti.
Ještě mě bolí záda a nemůžu stát. Cítím se dobře, jenom když se předkloním. Moje sestra dělá to samé, aby si ulevila. Když mám povinnosti, musím si na to vzít prášek proti bolesti… vždycky udělám, co musím, i když mám velké bolesti.
Když mi to začalo, měla jsem i bolesti v bedrech a to hlavně při předklonu, nebo když jsem se pohybovala, to pak bylo horší. Jediné co pomáhá je zůstat sedět v posteli s pokrčenýma nohama, vzít si prášek na bolesti, pak to není tak strašné.
Měsíčky mám první dva dny vždycky velmi silné a pak je to lepší. Zmírní se i ty bodavé bolesti, které mě táhnou dolů… mívám bodavé bolesti, které mě brání v práci, nezáleží na tom, co zrovna dělám.
Před operací jsem chodila na toaletu každý druhý den, ale od té doby chodím každý den. Změnil se interval… řekli mi, že zácpa byla způsobena těmi cystami a teď mi to nevynechá ani den. Vždycky přesně ve stejnou dobu.
Když jsem dostávala ty injekce, bylo to jako bych byla v menopauze, mnoho návalů horka… a taky jsem byla depresivní. Dva týdny jsem měla špatnou náladu, byla jsem sklíčená a moc jsem nespala. V noci jsem se budila a musela jsem se jít osprchovat, protože jsem byla zpocená od hlavy k patě. Posledních pár týdnů mi bylo lépe, ale pak jsem musela jít na další injekci… bylo to jako nekonečná robota.
Pořád mám strach, jestli to zvládnu. Poprvé mi řekli, že neví, jestli ty cysty byly benigní nebo maligní… pak to vypadalo, že také způsobovaly sterilitu, a že s tím snad byly spojené i ty deprese.
Doktor se ke mně snažil přijít, ale já nechci nikoho blízko sebe, když jsem nemocná. Nechci, aby mě tak někdo viděl. A absolutně nesnesu, když mě ostatní lidé litují.
NESNESU POCIT, ŽE JSEM JINÁ NEŽ OSTATNÍ KVŮLI NĚJAKÝM ŽALOSTNÝM LIMITŮM MÉHO MIZERNÉHO TĚLA.
Někdy mám pocit, že nemůžu jít ven nebo jíst. Několikrát se taky stalo, že jsem se cítila hrozně nebo jsem plakala bez jakéhokoliv důvodu. Sem tam se rozpláču ze sebemenšího důvodu… ale jenom občas… vždycky je to kvůli tomu, že ke mně někdo přijde nebo se mě nějak dotkne. Když mám nějaké problémy, tak všichni přijdou… já nevím, co tím myslí, když přijdou, ale mě to srazí dolů, vůbec tomu nedokážu čelit (myslí tím, že je pro ni těžké se adaptovat jakoukoliv novou situaci nebo něco změnit).
Jakmile nastoupila falešná menopauza, dostala jsem kandidu a pak trichomonázu a pak stafylokokovou infekci a pak už jsem toho měla plné zuby a ani jsem nechtěla vědět, kdo je mým dalším hostem… jenom gynekologa to zajímalo… já jsem byla pořád stejná. Měla jsem bílý výtok, většinou silný a hustý. Vypadlo to, jako by se měsíčky pokoušely to vyhnat ze mě pryč, ale hned po nich se to zase vrátilo, a dokonce ještě silnější.
Předtím jsem byla jenom na operaci se slepým střevem, to bylo před 10 lety. Stalo se to náhle… měla jsem už zánět pobřišnice. Nikomu jsem si nestěžovala, myslela jsem si, že jsou to moje obvyklé bolesti žaludku. Pak se na mě přišel podívat přítel mého otce… velmi známý chirurg. Okamžitě mě vzal na operační sál, ani mě nevyšetřoval. Měl pravdu, jinak bych zemřela. Byla jsem v nemocnici skoro měsíc, protože mi hrozilo nebezpečí sepse. Když jsem byla v nemocnici, dostala jsem neštovice.
Já mám zvláštní vztah k bolesti. Cítím ji a vím, že nejsem dost silná, abych ji vydržela, takže ji od sebe izoluji. Hodně jsem trpěla na bolesti v krku a naučila jsem se zablokovat část svých úst, nebo když jsem měla bolesti žaludku…
No, zabírá to i nezabírá… funguje to v tom smyslu, že po chvíli se bolest objeví na jiném místě. Perfektně to znám od té doby, kdy mě bolely zuby, protože mě potom začal bolet druhý, naprosto zdravý zub. A nebo když mám bolesti v krku nebo v žaludku, to je vždycky, když mě bolí záda. Když to dojde až sem, vím, že bolest je na konci své cesty (když bolest dokončí cestu po celém jejím systému, tak končí v bederní oblasti). V tomto bodě je maximum mé tolerance, pak přichází panika a zoufalství. Mám pocit, že umírám, že nemám dost energie, abych to vydržela.
Nikdy jsem nedokázala plakat. Nebo možná ano. Když pláču, tak chci, aby mě nechali samotnou. Běda tomu, kdo by se ke mněpřiblížil. Roztrhala bych manžela na kusy silou svého zoufalství (použila výraz podobný slovu „sežrat“ – jako vlk, který chce sežrat svou oběť).
Často se mi zdá, že létám. Je to klasické téma, zdá se mi o tom nejméně jednou týdně. Jsem tři metry nad zemí, jen tak poletuji a pak se pomalu probudím. Obvykle jsem v horách na nějaké krásné louce. Nikdy nejsem doma, vždycky venku. Vidím pod sebou své přátele a své příbuzné… a často jsem hodně unavená a pomalu ztrácím váhu. Vždycky říkám, že cestuji a pak jsem sama ve svých snech.
Nedávno se mi zdálo o dětech, asi to mám v hlavě nebo to přišlo odněkud zvenčí… možná je to přání, které nemůže být naplněno. A někde hluboko se ptám sama sebe, proč vlastně chci mít dítě? Není to příjemné téma k rozhovoru, ale já si myslím, že pro spoustu žen je to spíš jenom povinnost mít dítě… protože jinak by nebyly ženami.
Nedokážu být mimo stádo. I když mě to někdy štve a zlobím se na sebe, musím mít vždycky ty správné džíny (to znamená moderní)… ty správné sluneční brýle… a cokoliv jiného, co mě dělá stejnou jako ostatní… ale zároveň nenávidím tyhle věci, které mě nutí oblékat se určitým způsobem už od doby, co jsem byla na střední škole… a to proto, abych byla součástí DAVU. Teď je to ještě horší. Viděl jste dnešní děti? Viděla jsem dítě mé přítelkyně. Mám dokonce přítelkyni v Americe. Myslí si, že jsou nekonvenční… ale když ta halenka není dost „cool“, nebudou ji nosit…
Nemyslím si, že bych byla dobrou matkou… necítila bych se poctivě, když bych doufala, že moje dcera bude jiná a zároveň jí dávala špatný příklad matky, která nedokáže být sama sebou (pláče).
Když přemýšlím o neplodnosti, je mi špatně, protože gynekolog mi řekl, že jestli to s mou endometriózou bude takhle pokračovat, budu sterilní. Nevím, jestli se mi podaří mít dítě. Můj problém je v tom, že jsem vždycky říkala, že bych chtěla mít 3 nebo 4 děti. Ale když jsem byla na té operaci…(pláče).
Vždycky jsem měla ráda sladkosti a těstoviny. Hlavně studené sladké jídlo, které se jí lžičkou. Ale jím i slané věci, říkají mi, že jsem jako koza. Nemám ráda nic bez chleba. Ráno mi nikdo nesmí vzít moje café latte.
Abych to shrnula, jím všechno… a často. Můj žaludek je brzy prázdný a já cítím, že se musím najíst. Myslím si, že se mi tam hromadí všechny emoce. Ráda cestuju a oba s manželem rádi tancujeme.

Analýza studentů:
· Mnoho témat Kalií: konvenční způsob života, touha patřit ke skupině, ale pacientka je více spojena se svými pocity, které se těchto témat týkají.
· Je spíš hubená a podvyživená než zavalitá.
· Nemá kompaktní strukturu; není pro ni jednoduché být ve svém těle, nenávidí svoje tělo
· Silný pocit slabosti – dokonce i ve snu když létá, není dost silná, aby udržela výšku.
· Pokouší se izolovat bolest od svého těla, zanedbává své utrpení. Pokouší se ho ignorovat, ale výsledkem je septikémie.
· Je neplodná, při své slabosti nedokáže připustit, že by mohla být dobrým rodičem.

„Nemůžu žít ve svém těle, ale nemůžu z něho ani utéct, protože kdybych to udělala, tak zemřu.“ Žije v něčem, co se k ní nehodí, ve struktuře, kterou doopravdy nepřijímá.
Když srovnáme tento případ s předchozími, vidíme, že pacientka je mnohem depresivnější. Mluví o vnitřním pocitu prázdnoty a vidíme také silný pocit hněvu, který nebyl u jiných případů tak výrazný.

Rubriky:
Mysl, dotek, odpor k
Generálie, necitlivost jednotlivých částí
Ženský genitál, tumory na vaječnících
Generálie, bolest stěhovavá
Menstruace, bolestivá, dysmenorrhoea, čím větší krvácení, tím větší bolest
Mysl, sny o létání
Generálie, dotek zhoršuje
Generálie, jídlo a pití, sladkosti, touží po
Generálie, jídlo a pití, chleba, touží po
Záda, bolest, bederní oblast, lumbágo, předklon zlepšuje
Ženský genitál, krvácení z dělohy, bezbolestné

Kalium ferrocyanatum

Další obecné symptomy léky:
Anémie
Anémie, snížená produkce erytrocytů z nedostatku železa, chloróza
Necitlivost jednotlivých částí
Necitlivost vnější
Bolest neuralgická
Bolest stěhovavá
Puls nepravidelný
Puls slabý
Puls jemný
Dotek zhoršuje
Chvění vnější
Slabost, vyčerpání
Slabost, vyčerpání, u akutních nemocí
SLABOST, VYČERPÁNÍ, PO INFEKCI
Slabost, vyčerpání, mentální námaha zhoršuje

Mentální/emocionální symptomy jsou:
Onemocnění z, na podzim, mentální nebo emocionální symptomy
Onemocnění ze zármutku, lítosti, starostí
Onemocnění ze zármutku, lítosti, starostí, nemůže plakat
Hněv, podrážděnost
Hněv, podrážděnost, před menstruací
Úzkost
Úzkost v žaludku
Smrt, přesvědčen o
Bludy, halucinace
Bludy, halucinace, bude mít nemocné srdce a zemře
Sny milostné
Strach ze smrti
Zármutek tichý
Podrážděnost, vůči své rodině
Podrážděnost, před menstruací
Podrážděnost, snadná
Smutek, deprese, melancholie
Smutek, deprese, melancholie, střídá se s hněvem
Smutek, deprese, melancholie, plakat nemůže
Dotek, odpor k
Pláč, slzavá nálada

Nejedná se jen o „ženský“ lék. Muži v jeho obraze se také obávají role rodiče. Připadá jim, jako by jim dítě vzalo to málo, co mají sami pro sebe. Cítí, že část toho, co mají pro jen sebe, nemohou věnovat někomu jinému a pokud by se tak stalo, nezůstal by jim žádný prostor pro ně samotné.

Po dvou dnech užívání léku v potenci Q1 měla pacientka silné bolesti břicha. Byly přesně stejné jako ty, které mívala při menstruaci. Pro pacienta Kalium ferrocyanatum je menstruace vždy spojena s obrovskou ztrátou energie. Massimo navrhl, aby lék užívala jenom dvakrát týdně.

Kontrola byla naplánována za dva měsíce, ale několik dní před termínem schůzky pacientka zatelefonovala a sdělila, že sjednanou schůzku ruší. „Problém“ spočíval v tom, že byla těhotná a šla za svou gynekoložkou. Ta jí řekla, že musí okamžitě ukončit jakoukoliv léčbu, zejména homeopatickou, protože homeopaté používají jedovaté látky, které by mohly ohrozit dítě.

Téměř rok o ní neměl Massimo žádné zprávy. Několik dní po porodu mu pacientka zatelefonovala a žádala o urgentní termín pro návštěvu. Měla vážnou poporodní depresi a pohádala se s gynekoložkou, kterou její deprese nezajímala a nehodlala jí řešit. Potřebovala k Massimovi přijít co nejdříve.

Omluvte, prosím, moje chování, ale já jsem se na vás moc zlobila. Chápu, že jsem se chovala hrozně, protože vaše léčba fungovala opravdu dobře. Měla jsem vaši adresu od dvou přítelkyň, kterým jste vyléčil neplodnost a mají dítě. Ale jako skutečný profesionál jste mi měl říct, že mohu otěhotnět už tak brzy.
Měla jsem před rokem nějaký svůj plán a nechtěla jsem strávit celé léto s obrovským břichem (pláče). Problém je, že já nevím, jestli jsem doopravdy chtěla dítě. Dřív jsem prodělala spoustu všelijakých terapií, ale všechno bez úspěchu. Chtěla jsem se léčit homeopatií, abych udělala radost své rodině a manželovi. Protože pořád platí, že žena, která nemá dítě, není pořádnou ženou.
Byla jsem si jistá, že splním svou povinnost, když vyzkouším všechno, i homeopatickou léčbu, ale vy jste zničil mé plány. Chtěla jsem přijít k vašemu domu a nechat vám to dítě u dveří. Byla bych docela ráda, kdyby ho vaše léčba v těhotenství zabila. Šla jsem za gynekoložkou s manželem a ona mi zakázala za vámi chodit. Strašně jsem se na vás zlobila a už jsem vás nechtěla nikdy vidět.
Moje těhotenství bylo docela dobré. Jenom někdy jsem si vzala ten váš lék, protože jsem si myslela, že to bude dobré na anémii. Gynekoložka mi řekla, že je také dobrá homeopatka, ale že postupuje podle jiné metody a že váš způsob léčby je velmi zastaralý. Já jsem jí odpověděla, že její léčba nikdy nefungovala a ona se urazila. Ano, brala jsem váš lék během těhotenství a anémie byla mnohem lepší. Nebrala jsem železo, které mi doporučovala gynekoložka. Pak jsem ho okolo 5. měsíce přestala užívat, protože kdyby měla moje gynekoložka pravdu, mohlo by se mi narodit nenormální dítě. Jsem silně věřící katolička a nikdy bych si nemohla jít na potrat.
Po celé těhotenství jsem měla ošklivé sny a měla jsem neustálý strach, že se mi narodí nějaké monstrum. Ale místo monstra mám nádhernou holčičku. Ráda pije mléko, které sice nemám, ale ona je spokojená i s umělým. Jí dobře, ale má potíže se spaním a já jsem už vyčerpaná. Cítím se prázdná. To je stav typický pro Kalium ferrocyanatum.
Jsem naštvaná na celou planetu a nevím, jestli takhle můžu žít dál. Vážně jsem uvažovala o sebevraždě. Ale jsem si jistá, že umřu na nějakou hnusnou nemoc, takže nemusím opouštět tento svět s pocitem viny za to, že jsem se sama zastřelila.
Vůbec jsem za vámi nepřišla proto, že jste milý člověk,to ani náhodou. Ale když jsem přemýšlela o všech možných léčbách, které jsem absolvovala, tak mi došlo, že to, co jste mi dal vy, byla jediná zasraná věc, která fungovala. Teď je to váš problém a vy za něj musíte přijmout odpovědnost.
Proč vás pořád zajímají moje sny? (Začíná být naštvaná.) Kdybych o nich chtěla mluvit, tak bych šla za psychoanalytikem. A to by byla ta poslední věc, která by mě napadla. Já přesně vím, co by mě nějaký psychoanalytik řekl. Takže ty sny – mrtvoly, válka, destrukce, kusy těl. Stačí vám to? Pocit? Mám pocit, že se na to všechno jenom dívám a nemám sílu s tím něco udělat. Vím, co je moje povinnost, ale nemám už sílu bojovat. Budím se s příšernou náladou a vůbec nemůžu vstát z postele. Ale musím, protože musím udělat něco pro moje plačící dítě. A ona je spokojená, jenom když si ji dám k prsu a objímám ji.
Možná je pro vás zajímavé, že v našem domě jsou tři další ženy: moje matka, tchýně a služebná. Všechny jsou tam proto, aby mi pomáhaly. Matka spí hned vedle mě, takže se v noci stará o mou dceru.
Ráno se budím se strašnou bolestí hlavy, stejnou jako jsem mívala v pubertě. Vždycky je to na pravé straně. Klasická migréna, prý to nejde léčit. Zmizelo to, když jsem dostala měsíčky, ale teď se toho nemůžu zbavit.
Mám pocit, jako by se mi žaludek propadal do břicha. Zvracím stejně jako v těhotenství. Připadá mi to, jako by se žaludek chtěl schovat co nejdál od úst. Když to přijde, srdce mi tluče jako blázen.
Taky mám pořád bolesti dělohy, jako by měla přijít menstruace. (Je to běžný symptom léku)
Můj manžel… kdyby mi třeba jenom zkusil něco říct, zastřelila bych ho. Vůbec se mě nemůže dotknout a má jenom dvě možnosti: uříznout si penis nebo si najít milenku, protože já jsem se rozhodla, že se nechám sterilizovat.
Nechtěla pokračovat v užívá léku, protože to prý byla katastrofa. Tak hrozně se bála, že by lék mohl způsobit další těhotenství, že nechtěla slyšet ani jeho název. Massimo proto poprosil lékárnu, aby změnili nálepku na lahvičce s lékem.
Za několik dní telefonovala, protože se snažila sehnat informace o novém léku (jehož název byl vymyšlený) a nemohla nic najít ani v knihách ani na internetu. Začala si stěžovat, že to od lékaře není hezké chování.
O několik minut později telefonoval její manžel. Ukázalo se, že zaprvé je lékař, což ona nikdy Massimovi neřekla, a za druhé, že je psychiatr. Byl na Massima strašně rozzuřený a vyhrožoval, že půjde na lékařskou komoru a zažaluje ho za neprofesionální chování!
Za dalších pár dní se pacientka rozhodla, že si lék vezme. Začala spát o něco lépe, měla víc energie a po deseti dnech odezněly i bolesti hlavy. Také její miminko začalo lépe spát. Manžel volal za deset dní a omlouval se Massimovi za své chování.
Příště přišla pacientka se svou dcerou a matkou.
Musím připustit, že jste měl tentokrát pravdu a musím vám opravdu poděkovat. Je těžké vám děkovat, ale já bych se ráda omluvila za svoje chování. Prosím, pokuste se mě pochopit. Pro mě je ukázat vám svůj hněv jako odhalit nějakou svou velmi intimní stránku, protože ho projevuji jenom vůči několika málo lidem, a to jsou ti, které mám opravdu ráda. Minule, když jsem odcházela z vaší ordinace, jsem byla v obrovské krizi, protože jsem nevěděla, co si mám myslet. Můj manžel je psychiatr… asi jsem vám to měla říct. Teď je to on, kdo připouští, že ty léky fungují. Chtěl, abych vám řekla, že se nechoval ani profesionálně, ani zdvořile a že se omlouvá. Je to pro nás pro oba obtížné. Naštěstí máme tohle nádherné miminko.
Nemůžu říct, že bych se cítila být matkou. Ale hodně jsem o tom přemýšlela a taky o tom, proč jsme se rozhodli mít dítě. Myslím, že jsem cítila i odpor k dětem, ale ona snad nepřišla na svět s pocitem, že není přijímána s láskou.
Beru ji jako hosta, který u mě doma zůstane velmi dlouho. Roky jsem pracovala jako dobrovolník u starých lidí. Předtím jsem to zkoušela s malými dětmi, ale nedokázala jsem to. Teď cítím, že jsem touto zkušeností musela projít a tak se teď pokouším dělat všechno co nejlépe. Moje dcera je velmi krásná, i když nedokážu pochopit, proč se celý den pořád směje.
Měla jsem vážnou hádku s matkou. To ona u nás doma nosila kalhoty. Chovala se ke mně jako generál od Armády spásy. Na prvním místě byly naše povinnosti, pak naše povinnosti a pak zase naše povinnosti. Teprve pak jsme mohli začít přemýšlet o chvilce odpočinku. Celé roky jsem jí chtěla říct, co si o ní myslím, ale vždycky jsem měla strach, že by mě vyhodila z domu. Nakonec jsem řekla svému strýci a bratrovi, že už to nevydržím. Měla jsem ji ráda, i svého otce a můj otec by nikdy nevydržel takové trápení. Můj bratr byl od šestnácti závislý na drogách. Byl černou ovcí a hanbou naší rodiny. Byl také naprostou porážkou mé matky, která dostala srdeční záchvat, ale nakonec ho vyhodila z domu a on už se nikdy nevrátil. Já ho mám ráda. Miluji a obdivuji svého staršího bratra, který představuje všechno, čím bych ráda celý život byla.
Byla hluboce zamilovaná do svého úžasného staršího bratra a cítila, že nikdy nemůže být jako on.
On je starší. Já jsem malá a ještě ke všemu žena (pláče). Ze začátku jsem byla na straně matky, měla jsem pocit, že mě zradil, protože odešel a nechal mě doma samotnou. Nemohla jsem bojovat proti celé rodině a jejím přátelům. Cítila jsem, že to sama nedokážu. Neměla jsem odvahu a pořád ji nemám. Vždycky jsem na našem dvoře byla jako lord Chamberlain (poddajný a servilní vůči králi), který by rád viděl království plné rebelů a nepokojů.
Tehdy jsem měla velmi zajímavý sen a manžel mi říkal, abych vám o něm pověděla. Byla jsem s nějakými staviteli a ohraničovali jsme pozemek, na kterém jsem si měla postavit svůj dům. Problém byl, že pozemek nebyl na rovině, ale na kopci, který padal strmě dolů. A nejen to, ale půda byla samé vápno, nebyla pevná jako skála. Bylo tedy velmi těžké najít pevnou půdu, na které bychom mohli náš dům postavit. Nakonec jsem musela zavolat geologovi, který mě stál celé jmění, protože jsme museli udělat hluboký a dlouhý výkop a až po mnoha metrech jsme našli nějaké kameny. Nerozuměla jsem tomu snu a nevěděla jsem, proč jsem tak naštvaná. Bylo mnohem dražší postavit základy, než celý dům.

Když se vám zdá něco o domě, je tento dům většinou vyjádřením vašeho „Já“. Pacientka musela stavět dům na příkrém vápenatém místě a musela dlouho kopat, než našla nějaké kameny. Kalium ferrocyanatum má pocit, že všechno, co postaví, je příliš slabé. Cokoliv je uvnitř, to se dostane ven. „Když splodím dítě, je to poslední možnost, kterou mám, abych byla sama sebou.“ Teprve až po porodu byla schopna uvědomit si existenci svého vlastního domu. Není to sen uzdraveného člověka, ale je startovním bodem pro někoho, kdo chce na sobě začít pracovat.
Pacientka užívala lék čtyři roky.

Nejběžnější reakcí na silný pocit prázdnoty a nicoty je hněv a podrážděnost, které dávají této nicotě strukturu. Hněv je základní emocí těchto pacientů, a když ho nějakým způsobem potlačí, nezůstane nic nebo v lepším případě vážná deprese.
Jak vypadá Kalium ferrocyanatum u mužů?
První a nejnápadnější potíží mužů je extrémní slabost, zejména ve vztahu ke genitální oblasti. Obvykle je spojená s neschopností stát se rodičem.
Massimo nedávno předepsal lék dítěti, u kterého pochopitelně téma rodičovství nebylo vyjádřeno. Budeme o tom mluvit na našem dalším setkání – jde o koncept kreativity. Co je smyslem rodičovství? V přeneseném významu je to cokoliv, co má něco společného s naší kreativitou, něco, co zde zůstává jako památka našeho života na této planetě. Je to pokračování naší existence jiným způsobem, nezávisle na nás samotných. To je jeden z konceptů, o kterém uvažujeme pokaždé, když se zabýváme problémy neplodnosti nebo sterility.
Dále u těchto mužů najdeme příznaky zánětu prostaty nebo jiné chronické záněty genitálu, které sice mají poměrně jednoduché symptomy, ale nedají se vyléčit. Psychologická stránka je podobná. Je to člověk, na kterém je vidět extrémní slabost, který nemá dost síly, aby mohl prezentovat sám sebe jako individualitu. Jako u většiny KALIÍ, nemůže produkovat nic, co by mohlo být jeho projekcí, protože by ho to stálo příliš energie a bránilo by mu to v existenci. KALIA chtějí zůstat ve stejné neměnné situaci, protože jakákoliv změna je na ně moc. Pacienti říkají, že se museli příliš usilovat, aby se vypracovali do své pozice a přežili se svojí malou zásobou energie, Že kdyby udělali něco navíc, ztratili by všechno, co mají.
Dalším pocitem Kalium ferrocyanatum je osamělost. Když něco ztrácejí, naplňuje je to pocitem prázdnoty. Tuto prázdnotu obvykle zakrývá silný pocit hněvu.
Velmi často se musejí úplně vzdát sami sebe, aby udrželi rodinu pohromadě (stejně jako jsme to viděli v případě této pacientky a jejího bratra), i když v rodině nejsou žádným způsobem uznáváni. Každý vztah je pro ně enormní výdej energie. Také menstruační krvácení. „Abych udržela svůj systém pohromadě, musím se předtím vzdát sama sebe. Jedná se o situace, kde budu nucena být v kontaktu s někým jiným, třeba se svým dítětem.“

Nová skripta - 4. díl - budou k dostání v květnu a můžete je objednat již nyní na emailu ja-ro@email.cz



zdroj: Dr. Massimo Mangialavori

zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:06:33
západ:16:55
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz