přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
13. ledna 2008
Jiří Vrbík Ing.

Stále selhávám,vše dělám špatně.




V únoru 2007 mne navštívila třiadvacetiletá vysokoškolačka. Stěžuje si na kvasinky a neustále se vracející gynekologický výtok, který odolává léčbě antibiotiky. Dalšími potížemi jsou molusky, bradavice na chodidle, časté afty a akné. V minulosti mívala angíny a záněty středního ucha. Ve 2. ročníku VŠ byla často nemocná, říká, že je to spojeno s psychikou. Má pocit, že je pro ni důležité zabývat se psychikou a vyřešit si své životní problémy – pak se určitě zlepší i zdravotní stav.

Zeptal jsem se tedy na její psychické problémy.
„V dospívání se u mne zvýraznily emoce - strach, úzkost, pocit nekompetentnosti v životě. Hodně si nevěřím, selhávám, vše dělám špatně. Chtěla bych přijmout sama sebe. Strach mne v mnoha věcech svazuje, zdá se mi, že je přehnaný. Škola je pro mne úkol, musím rychle vystudovat, aby ze mne byl velmi vzdělaný člověk, abych dělala věci dobře a bez chyb. Potřebuji mít zaměstnání, kde bych mohla ovlivňovat hodně věcí, být užitečná. Mám tendenci přeskakovat sama sebe. Vzorem je pro mne můj starší bratr. Je vzdělaný, šikovný, zvládá věci, má plno zájmů. Dokázal to, co si předsevzal – vystudoval architekturu, učí, vede skauty, píše příručky, zpracovává granty, všude pomáhá – je cílevědomý a dělá užitečnou práci. Obdivuji ho, zkoušela jsem to co on. Když si člověk uvědomí problémy ve společnosti, může přispět k jejich řešení. Každý má nějaké vlohy, které by v sobě měl hledat a najít. Toužím po tom lépe se poznat a najít svou životní cestu. Ale mám pocit, že něco dělám špatně, že bych neměla být spokojená.“

Mluvila spisovně, pečlivě vážila svá slova a snažila se o dokonalou formulaci svých myšlenek. Působila velmi vážně, avšak poněkud nejistě a plaše. Zeptal jsem se, co podle svého názoru dělá špatně.
„Je to spojené se studiem a mezilidskými vztahy. Jsem k sobě přehnaně kritická, nejistá sama sebou, hodně se uzavírám před svým okolím. Pak jsem rozčilená z toho jak se chovám. Paralyzuje mne to, vím, že mi to nesvědčí, snažím se nevyčítat si. Je to o přijetí a nepřijetí sama sebe. Snažím se hodit za hlavu tu úzkost a strach.“
Z čeho úzkost?
„Ze zátěžových situací. Před zkouškami, veřejným vystoupením, před státnicemi a teď při psaní bakalářské práce. Že ji nezvládám, že jsem začala pozdě, že to dělám špatně. Chtěla bych se naučit žít veseleji, spontánněji, lehčeji. Opustit přemítání – hledám svoji cestu, hodnotu, učím se trpělivosti a radosti. V tom je to napětí, rozpor. Před 1,5 rokem jsem přijala náboženství, víru v Boha. Loni v prosinci jsem se nechala pokřtít. Vztah s Bohem je pro mne důležitý. Čerpám z něj nadhled, spokojenost, hodnoty sebe sama, člověka. V motlitbě mohu být sama jaká jsem. Něco hledám a zdá se mi to jako smysluplná cesta.“

Zeptal jsem se na rodiče, dětství.
„S rodiči jsem měla dobrý vztah. Starali se o nás, vychovávali nás. Ztělesňovali pro mne očekávání dobrých výsledků. Teď jsem je zklamala – očekávali, že zvládnu VŠ v řádném termínu, ale já jsem právě nyní přerušila na rok studium, protože nezvládám tu bakalářskou práci. Hodně mě to poznamenalo, těžko se vyrovnávám s některými věcmi. S nedůvěrou, kritikou. Ne vždy jsem cítila podporu. Mám pocit, že podporu musím hledat jinde, odříznout se od rodičů. Podpůrné vztahy jsou pro mne důležité a odříznout vztah bolí. Jako bych teď neměla pevné kořeny, základ, jistotu, sebejistotu. Nikdy jsem se nesmířila s jejich hádkami, ubližovali jimi sobě a tím i mně. Chtěla jsem mít domov, bezpečí, pohodu, péči a ne strach.“

O vztazích k ostatním mi řekla:
„Stačí mi málo vztahů, potřebuji více samoty, než je běžné. Nevadí mi být sama, jsem sama docela ráda. Potřebuji blízké vztahy – bratra, přítele, pár dobrých spolužáků. Nejsem zvyklá se otevírat druhým a nemám ráda lidi, kteří překračují mé hranice.“
Ve snech se jí zdá o tom, že něco nezvládla, opominula, prošvihla. Také o tom, že je s někým blízkým.
Z dalších potíží ještě uvedla stažený žaludek z úzkosti, bolesti kyčelního kloubu a křížové páteře. Nesnáší vedro, slunce, opalování - ze slunce ji bolí hlava. Nejlépe se cítí na podzim a v zimě, když jsou mlhy, zataženo, chlad. Zlepšuje ji procházka na čerstvém vzduchu, má ráda hory a přírodu.

Nalezení potřebného léku není jistě problém, zvážíme-li nejvýraznější povahové rysy pacientky: vysoké a vznešené cíle, vize, zásadovost, pečlivost, zodpovědnost, ambice, hodnotový žebříček, idealismus. Z toho však pramení strach ze selhání, melancholie, pocity sebezatracení a naprosté bezcennosti, sebekritika, výčitky sobě, pocit, že vše dělá špatně, že něco zanedbala. Onemocní z neúspěchu a zklamání. Proto hledá cesty pro zdokonalení sama sebe, sebepřijetí, odpuštění si, radost v životě. Volí náboženství, motlitby k Bohu, přemítání. Zvolená cesta však nevede k cíli - sama říká, že v tom je právě to napětí a rozpor – současně by chtěla přemítání opustit, chtěla by žít spontánněji, radostněji, lehčeji. K úplnému obrazu léku chybí snad už jen suicidální sklony, ke kterým se bohudík pacientka zatím nepropracovala. Není pochyb o tom, že před sebou máme pacientku ve stavu Aura.

V případě mne zaujal ještě jeden výrazný aspekt. Její potřeba vztahů dodávajících pocit bezpečí, pohody, péče, podpory. A také její vnímání rozbití vztahů s rodiči v důsledku zklamání z toho, co od těchto vztahů očekávala. Vztahy jsou podle mne spíše záležitostí solí než prvků. V té chvíli jsem jako potřebný lék začal zvažovat Aurum muriatikum. Podporu pro svou úvahu jsem získal v Murphyho repertoriu, když jsem si vyhledal poněkud nezvyklý symptom zlepšení na podzim a v zimě v důsledku vlhkého a chladného počasí:
Prostředí, vlhké a chladné počasí zlepšuje: Aur–mur (jediný lék)
vlhké zlepšuje: Aur-mur (35 léků)
sucho, suché počasí zhoršuje: Aur-mur (37 léků)
Pathak ve své MM uvádí zlepšení studeným počasím u Aura muriatika, kdežto u Aura je zimou a zamračeným počasím naopak zmíněno zhoršení. Tyto informace tedy rozhodly. Podal jsem Aurum muriaticum 30C.

Kontrola po čtyřech týdnech:
Cítí se dobře. Snížila se nedůvěra v sebe sama, cítí se jistější vzhledem k budoucnosti, vnitřně je klidnější. Úzkost v zátěžových situacích je menší, vymizel pocit staženého žaludku. Výtok přetrvává, ale klesla citlivost, pálení, bolesti. Záda nebolí, bradavice beze změny.
Další strategie: bez léku, nechat dávku dále působit.

Stav po 4 měsících:
Psychicky i celkově se cítí mnohem lépe. Zlepšily se vztahy s přítelem i s ostatními přáteli. Více dokáže mluvit o svých pocitech, je otevřenější k okolí. Cítí se méně odpovědná rodičům a ve vztahu k nim je více nezávislá. Pocity selhávání a úzkosti jsou minimální, říká, že má nad nimi kontrolu a nadhled. Záda nebolí, zlepšila se pleť v obličeji. Bradavice beze změny. Výtoky se velmi zeslabily, jsou minimální.
Vzhledem k dlouhému intervalu bez léku jsem se rozhodl dávku zopakovat. Dohodli jsme se, že mi po čtyřech týdnech podá e-mailovou zprávu o případných změnách. Ozvala se mi však až za čtyři měsíce. Cituji její e-mail:
„Omlouvám se, že jsem se zapomněla ozvat ohledně situace v mé léčbě. Zdravotně se cítím v pořádku, výtoky vymizely. Nedávno jsem navíc byla na vyšetření, na kterém zjistili, že už v sobě nemám žádné nepatřičné mikroorganismy. Bradavice stále mám, pleť na obličeji se zcela vyčistila. Nejdůležitěji vnímám, že se teď v životě cítím spokojeně a vyrovnaně. Proto bych s klidem v srdci léčbu ukončila. Děkuji Vám za věnovanou pozornost a péči a přeji mnoho úspěchů a radosti v dalších dnech.“

Nejlépe snad zakončím tento příspěvek citátem z Morrisonovy Materie mediky:
„Když pak uvidíte pacienta, který překonal tíživé období neradostné existence a po Auru doslova vykvetl, nebudete litovat ani jediné hodiny svého studia homeopatie.“




zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:48
západ:19:07
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz