přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
12. prosince 2007
Massimo Mangialavori Dr.

Léky z mořských živočichů - Spongia tosta


ukázka z knihy


Začneme s nimi, protože mají mnohem větší vztah k tomu, co považujeme za strukturu lidské bytosti. Je snadnější je studovat a najdete zde zajímavé analogie mezi vývojem určitého druhu substancí a vývojem lidstva.

Evoluce člověka začala v mořské vodě. 70 % naší planety je tvořeno oceánem, ve kterém žije největší množství nejrozmanitějších živočichů. Rozdílní živočichové představují různé směry a fáze evoluce. Můžete je srovnat s různými strategiemi lidských bytostí.

Aby se mohli dále vyvíjet, začali mořští živočichové opouštět vodu. Mezitím vysoce vyvinutí živočichové (delfíni, velryby, velcí savci) velmi pravděpodobně vodu opustili, ale pak se do mořského prostředí znovu vrátili.

Existuje zřejmý vztah mezi životem v moři a naším životem v děloze. Voda je více méně stále stejným prostředím. Aqua marina obsahuje všechny minerály periodické tabulky, dokonce i ty, které jsou velmi málo známé, protože přicházejí z vesmíru prostřednictvím meteoritů.

Pro většinu mořských živočichů představuje jejich prostředí několik čtverečních metrů. Mimo vodu mohou tímto způsobem žít pouze rostliny zakořeněné v jednom bodě. Z tohoto důvodu bylo Corallium rubrum léta považováno za minerál. Potom se vědci domnívali, že se jedná o rostlinu, protože se může trochu pohybovat. A teprve po mnoha letech někdo zjistil, že Corallium je vnější kostra živočicha, který žije ve společenství.

Většina živočichů se vyvíjí. Pro Spongii je nemožné se vyvíjet, protože je příliš jednoduchá. Nemůže se stát více sofistikovanou. Houba může být sebelepší a sebedokonalejší, ale stále to bude houba. Je to dané základním buněčným uspořádáním, nemůžeme ji považovat ani za tkáň – tkáň je uspořádaná. Hlavní činností buněk houby je žít pohromadě. Mohou pumpovat vodu kvůli získávání výživných látek a přežít. Když houbu propasírujete přes sítko, nezabijete ji, jenom změní tvar a žije dál. Je to proto, že její buňky nejsou diferencované (stejně jako buňky rakoviny).

Důležitý je také život živočichů ve společenství. Mimo vodu je to fundamentální podmínka. Jen velmi málo živočichů je schopno žít bez sociální struktury. U většiny z nich je sociální struktura nezbytnou podmínkou reprodukce. V mořském prostředí je to zcela jiné. Mnoho samiček naklade svá vajíčka ve vodě, samečci tam zanechají své sperma a vajíčka se spermiemi se setkají bez nutnosti kopulace. Voda je stabilní prostředí vhodné pro přežití vajíček.

U velmi primitivních živočichů nemají různá pohlaví mezi sebou prakticky žádné vztahy. Jejich „děti“ nemají prakticky žádnou představu o svých rodičích, nemají nikoho, komu by se mohly podobat. O většinu potomků se nikdo nestará.

Nejzákladnější způsob socializace je hejno. Je to organizace ryb, které plavou společně ve velké skupině. Hejno je nejjednodušší způsob pohybu, ale nemá žádného šéfa, žádné sociální vztahy nebo společenské styky, není tam nikdo, kdo by se o někoho staral.

Spongia tosta

Ve slané vodě žije houba Spongia tosta. Badiaga je houba, která žije ve sladké vodě. Lék Spongia tosta je obvykle vyroben z pražené substance (u Badiagy z čerstvého živočicha.) Myšlenku pražení hojně používal Hahnemann. V alchymii má pražení zvláštní význam, zvyšuje minerální sílu substance (proces kalcinace). Odstraňuje vodu, eliminuje všechny typy tkání a umožňuje transformovat substanci pocházející z živočichů nebo rostlin do minerální formy.

V tradiční medicíně se také používala pražená hmota, zejména jako prostředek na zastavení krvácení u těžkých ran jak při vnějším, tak při vnitřním krvácení (krvácení z dělohy). Arabové ji dávali lidem, kteří trpěli strumou. Věděli, že houba je velmi účinná při redukování otoku a také zlepšuje přidružené symptomy.

Pro přípravu léku Spongia tosta používáme její kostru. Je to vlastně jakási pražená Calcarea silicata! Množství vápníku a křemíku v kostře je nepřímo úměrné vývoji daného živočicha. Čím víc jeho kostra obsahuje křemíku, tím méně je vyvinutý. Živočichové s větším množstvím vápníku jsou vyvinutější. Nejprimitivnější rostliny (např. Lycopodium) obsahují více křemíku. Lycopodium bývalo vysoké přes 100 metrů. Křemík slouží rostlinám jako ochrana, špatně se kouše a tráví, takže většina živočichů ho nemůže konzumovat. Nejrozvinutější rostliny mají na svou ochranu z křemíku ostny nebo trny (např. růže).

Uhličitan vápenatý se poprvé objevuje u živočichů, kteří mají zárodek kostí, jako např. ústřice. Živočich sám o sobě stále nemá vnitřní kostru, ale má vnější kostru, ve které je ukrytý. Z tohoto hlediska existují více či méně vyvinuté lastury (v homeopatii máme čtyři takové léky: Murex, Calcarea carbonica, Pecten jacobeus a Venus mercenaria). S postupem evoluce se kostra přesunuje dovnitř těla. Např. Sepia má vnitřní kostru, na kterou jsou připojeny svaly, takže se může pohybovat.

Spongia nemá žádné tkáně, žádný trávicí ani dýchací systém atd. Je tvořena pouze souborem buněk, které žijí společně a filtrují vodu.

Hlavní témata Spongie (poznámky v závorkách vyjadřují typ písma v tiskové podobě):

JEDNODUCHOST (tučně)
Odstup (tučně)
Závislost (tučně)
Přecitlivělost (tučně)
NEZRALOST (tučně)
Bezpečné zázemí (tučně)
Střídání (podtrženě)
Strach (podtrženě)
Nevraživost (podtrženě)
VYSTŘELUJÍCÍ BOLESTI (podtrženě)
SPASMODICKÉ STAHY (podtrženě)
Pohyb
Voda
(Kašel)
(Panické ataky)


Tučně jsou uvedena fundamentální témata, podtržena jsou obecná témata. Témata v závorkách jsou přítomna u velké většiny pacientů tímto lékem vyléčených.

Jednoduchost - od chvíle, kdy opustí dělohu, do doby, než dospěje, musí lidská bytost ve svém vývoji a růstu ujít mnoho kroků. Všichni jsme pro vývoj a růst vybaveni pevnou strukturou. Pokud dojde k závažnému poškození a evoluce neprobíhá správným způsobem, nevzniknou jen symptomy týkající se struktury osobnosti, ale i defekty ve fyzické struktuře. (Fundamentální téma se projevuje jak na mentální, tak na fyzické úrovni.)

Jednoduchost znamená strategii zabezpečování pouze základních potřeb pro přežití. Není zde nic sofistikovanějšího, než co je pro přežití nutné. Je to patrné i na vztazích k jiným lidem, způsobu chápání, na postojích a hlubším vhledu, vztahu k jídlu, penězům nebo domovu. Všechno musí být jisté, přehledné, jednoduché. Potřebují mít jednoznačný pocit opory. Když ji ztratí, snaží se ji okamžitě nahradit.

Dokážou oddělit emocionální stránku vztahu a setrvávat v něm jen proto, že potřebují oporu. Je to jako kojenec, který není schopen přežít sám. Spongia je v tomto stadiu zablokovaná a kompletně závislá na někom jiném. Stát se dospělým znamená být schopen postarat se sám o sebe.

Nevytvářejí vztahy, jejichž základem jsou emoce. Jednoduše: „Já někoho potřebuji a hotovo!“ Dělají to velmi dětinským způsobem. Když jsou na tom opravdu špatně, jsou schopni požádat svou manželku nebo manžela, aby s nimi šel třeba k holiči! Absolutně nesnesou samotu v žádném okamžiku svého života. Téma nutnosti opory je esenciální.


Odstup – vyhýbají se emocionálnímu kontaktu s jinými lidmi. Mezi nimi a druhými lidmi je vždy bezpečná vzdálenost, která je chrání před zraněním, dotekem, napadením. Z určitého hlediska to může vypadat jako protiklad závislosti. Udržují si takovou vzdálenost, která jim zajistí získat podporu bezpečným způsobem. Je to spíše emocionální než fyzická vzdálenost. Nechtějí nikomu dovolit, aby se k nim přiblížil.
Podobá se to situaci, když k životu potřebujete mateřské mléko, ale na druhé straně jste téměř neschopni navázat s matkou emocionální vztah. Potřebujete jenom mléko, teplo a ochranu. Kromě toho zde není žádné spojení.


Závislost - nedokážou si představit, že by mohli žít sami. Musejí cítit fyzickou přítomnost někoho, kdo jim zajistí ochranu a přežití. Když se z jakéhokoliv důvodu ocitnou v situaci, kde nemají dostatečnou oporu, zpanikaří. Jestliže kdokoliv z jejich „nejdůležitějších lidí“ zemře nebo musí odejít, dostávají se do velmi vážného stavu dekompenzace.
Hledají takový závislý vztah a často najdou někoho, kdo je v něm šťastný. Dělá jim vlastně jakousi ošetřovatelku.


Nezralost - je velmi silně vyjádřené téma. Spongia je člověk, který není schopen žít nezávisle a samostatně. Je zřejmé, že k přežití, potřebuje někoho jiného. Když někoho ztratí, jeho utrpení je obrovské. Není to však emocionální utrpení ze ztráty ochránce, ale týká se to spíš jeho samotného. Je ztrátou zděšený: „Co teď bez něho budu dělat?“ Jeho programem bude co nejrychleji nahradit ztraceného člověka někým jiným, nejlépe silnějším. Musí být vedle někoho, koho vnímá jako silnou osobnost. Potřebuje stabilní domov, finance, dost jídla a dobré životní zajištění!


Bezpečné zázemí – chce být jako v moři. Pro život je důležité bezpečí, být chráněný a stabilní. Žádné změny, žádné nové myšlenky. Neměnit zaběhlé způsoby. Nečelit problémům s jídlem, prací atd. Mít zaručené pracovní místo. Mají velmi základní potřeby a přání – mít něco jistého a bezpečného. Rozhodně nejsou ambiciózní. Nemají prakticky žádné ambice. Základem je přežít a zůstat na místě, které je bezpečné.


Střídání – z klinického hlediska má Spongia pocit, že je nemocná kvůli nějakému vlivu z vnějšího prostředí. Když si stěžuje, vysvětluje svoje potíže tak, jako by k ní přicházely a zase odcházely. Pokouší se nějaký způsobem svého problému zbavit, ale ono se to vrací a vrací. Buď je jim dobře, nebo jim dobře není.
Neustále bojují proti tomu, co vnímají jako důvod svého onemocnění. Používají strategii, která jim pomáhá problém překonat. Když se s nimi pokusíte dát jejich utrpení do kontextu (modality, příčina onemocnění), většinou dosáhnete velmi chabých výsledků. Jejich problém je jako by celé obklopuje. Jsou jím zahlceni a neexistuje nic, čím by se mu ubránili nebo ho mohli kompenzovat. Proto trpí střídavými symptomy, které přicházejí a odcházejí.
Když studujeme substanci jako takovou, můžeme si povšimnout zajímavých vlastností tohoto živočicha. Střídání může být vyjádřením neustálého pumpování vody, které je nezbytnou podmínkou přežití mořské houby. Houba střídavě pumpuje a vytlačuje mořskou vodu, aby získala živiny. Střídání fází je běžný projev její existence.


Spasmodické stahy - křeče jsou téměř paroxysmální a vymykají se kontrole. Jsou velmi silné a zdrcující. Může to být třeba černý kašel, který přetrvává, a oni vůbec nevědí, co mají dělat. Na cokoliv, co jim vadí, reagují stáhnutím se. To je charakteristický projev Spongie. Když se setkají s něčím, z čeho mají strach, stáhnou se do svého bezpečného prostředí. Stažení je okamžité, křečovité a blokující. Výsledkem stahu je určitý druh paralýzy. Jedná se spíše o symbolickou paralýzu než skutečnou. Pacienti to vnímají tak, že jsou jakoby zaseknutí a nemohou se hýbat. Neumějí reagovat jinak, než že se okamžitě stáhnou do svého malého domečku. Často trpí bolestmi svalů, které popisují jako paralytické. Ty je blokují a znemožňují pohyb.

Co je pro naše tělo nepostradatelné? Bez jídla a pití můžeme žít několik dní. Bez dýchání několik minut. Dech je naší nejzákladnější potřebou. Potíže s dechem jsou nejčastějším problémem Spongie. Svíráním a křečí průdušek se blokuje dýchací akt a její existence je ohrožena. Spongia tyto svoje symptomy popisuje, jako by byly bez příčiny. Nedokáže pochopit, co se děje. Říká, že se vlastně nic nestalo, ale cítí se naprosto nechráněná. Nedokáže s tím nic udělat. Je schopna se jen schovat dovnitř sebe a zavřít se tam.


Strach - neustálý stav paniky, strach ze svého strachu. Někdy je dokonce nemožné jejich strachy nějak definovat, dát jim tvář. Jsou plni paniky, všechno je děsí a nejsou vám schopni říct proč. Jsou vyděšení z toho, že by se mohli polekat. V dekompenzovaném stavu mají vždy mnoho strachů.

V naší západní společnosti se obecně soudí, že dospělí by už neměli mít takovou potřebu ochrany jako děti. Ale tito pacienti mívají často panické ataky, protože nedokážou tomuto světu čelit. Panika je může zcela zablokovat. Oni pak potřebují někoho, kdo by se o ně staral.
Jejich bludy a sny jsou velmi jednoduché: divné tváře, duchové, dětské obrazy. Dítě totiž není schopno použít kreativní fantazii, aby vytvářelo složité obrazy. Pacient typu Spongia vám zřídka bude povídat o složitých a komplikovaných snech. Jeho mysl není dostatečně uspořádána.


Nevraživost - je velmi specifickým obranným postojem. S tak slabými nástroji, které jim nedovolují se bránit, vám tito pacienti řeknou, že jejich celý život je pouhou sbírkou špatných zkušeností. Vše, co dokážou, je křečovitě se od problémů odtáhnout. Nevraživost je tedy obranná strategie. Domnívají se, že když si své špatné zkušenosti budou přesně pamatovat, už je nikdy znovu nezažijí. Jako dítě, které zjistí, že strkat prsty do vřelé vody pálí. Tento zážitek už nikdy nebudou chtít opakovat.
Velmi často potřebují projektovat své utrpení na něco nebo někoho, co do jejich systému nepatří. Takže se příčinou jejich problémů stávají druzí lidé a oni to řeší tak, že už s nimi nikdy nepromluví. To je velmi dětinský postoj.


Přecitlivělost - strach z utrpení a strach z bolesti je strachem strachů. Pro jejich jednoduchou strukturu je velmi těžké a obtížné se vyrovnat s jakýmkoliv druhem utrpení. Nemohou si dovolit ponořit se do bolesti, vyrovnat se s ní a prožít ji. Je to něco nového, něco „nestravitelného“. Mají strach z umírání, z rakoviny, ze tmy, z vody. Je to druh panické situace – cítíte, že trpíte, ale nemáte pro to vysvětlení. Nevíte, kdy to skončí. Když mě bolí kotník, vím, že je to kvůli tomu, že jsem si ho poranil a že to za pár dní přejde. Pro Spongii je to něco neznámého, mohlo by jí se stát něco strašného. Oni nejsou schopni si věcně říct, že potřebují jenom nějaké obinadlo, aby si pomohli.
Specifické subjektivní vnímání bolestivé situace je jedinečné: „Můj Bože! Já trpím! Co by to mohlo být?“
Každá bolest, i to, jak je vnímaná, je subjektivním zážitkem. Spongia má práh vnímání bolesti přehnaně nízký.


Vystřelující bolesti - bodavé, pronikavé, píchavé. Tak o nich pacienti mluví. Cokoliv jim způsobuje utrpení, je jako šíp pronikající do jejich systému a zase vycházející ven. V symbolice vystřelujících bolestí je myšlenka pronikání. Je to opakované téma mnoha mořských léků. Pokud je vaší hlavní strategií udržení si určitého odstupu, pak všechno, co vás zraní, je něco, co proniklo do vašeho systému a co je schopno vás napadnout. Je to něco z vnějšího prostředí, jako střela, která vnikne dovnitř a zase ven. Cítíte bolest, ale chybí jakákoliv možnost se s ní vyrovnat. Nemůžete se z bolesti poučit. Dospělý člověk je schopen vypracovat způsoby, jak problém překonat a příště reagovat lépe a vyřešit ho. Pokud se ale nemůžete s něčím vyrovnat, jedinou vaší možností je co nejrychleji zapomenout. Pokud Spongia něco ztratí, snaží se to co nejdřív nahradit.


Pohyb - nechtějí opustit domov, nechtějí změny, nechtějí se pohybovat. Jedná se o psychologický obraz velmi konzervativní osoby. Odmítají cokoliv, co by po nich vyžadovalo nějaké úsilí a pohyb z místa na místo. V jejich životě se to projevuje tím, že vůbec nesportují a své fyzické tělo nepoužívají. Už jako malé děti neumějí pořádně chodit a lézt, nemají rádi sport. Nejsou ani schopni komunikovat s jinými lidmi za použití svého fyzického těla.


Voda - je největším archetypem v naší mysli – může to být představa tragických povodní, ale i něčeho velmi krásného. U Spongie je běžný postoj k vodě ve smyslu regrese. Voda je pro ně důležitým, základním elementem, ale velmi často k ní mají ambivalentní postoj. Když jsou ve stresu, nebo mají problémy, utíkají blízko k vodě nebo do ní vstupují. Zároveň je voda vnímána jako něco gigantického (hlubokého, nevidíte tam), co je velmi silné a vzbuzuje strach. Tento druh vody je pro ně symbolem toho, čemu nedokážou čelit.
Nejraději budou u moře, ale dva metry od břehu. Jakmile se dostanou trochu dál a nemohou vidět dno moře, dle jejich představ plné různých živočichů, vnímají ho jako něco mysteriózního a strašidelného, co je může spolknout. Ve snech nebo bludech může být vyjádření vody různé, podle toho, v jak kompenzovaném stavu se pacient nachází.


Kašel - u velké většiny vyléčených případů je důvodem návštěvy vážný kašel. Massimo nikdy neviděl vyléčený případ Spongia bez nějakého druhu kašle. Může to být chronický kašel nebo kašel nervového původu, ale je tam vždy. (Někteří pacienti kvůli němu nepřicházejí, ale mají ho v anamnéze.)


Panické ataky – charakteristickým znakem panických ataků je, že pacienti nejsou schopni o nich homeopatovi podat jakékoliv informace. Hlavním požadavkem pacientů je potřeba opory, a to ve velkém množství (čtou lékařské knihy, užívají mnoho léků, navazují přehnaně intenzivní vztahy s lékařem). Pokud si uvědomí, že byste pro ně mohli být zdrojem opory, přilepí se na vás. Je to skoro, jako by nechtěli být vyléčeni. Kdyby jim bylo dobře, nemohli by využívat vaší opory. Když nemají nikoho, o koho by se mohli opřít, užívají kvanta farmak.


obálka knihy

zdroj: Již v lednu 2008 se můžete těšit na první ze série skript homeopatické školy
dr. Massima MANGIALAVORIHO.
Tento soubor přednášek na téma rodin léků se skládá ze 6 dílů.
V prvním díle zabývajícím se MOŘSKÝMI LÉKY vysvětluje dr. MANGIALAVORI svoji koncepci rodin léků včetně teorie komplexity. U každé typologie jsou uvedena tzv. TÉMATA, která substanci jasně určují a definují. Obrazy léků dokumentují dlouhodobě sledované případy pacientů.

Téma bezpečného prostředí – Mořské typologie v homeopatii
Nejisté zázemí – Typologie Siliceových a Magnéziových solí v homeopatii
Vědění, svádění a opuštěnost – Hadí typologie v homeopatii
Identifikace se společností – Typologie solí Kalia a Amonia v homeopatii
Identita a individualismus – Mléka, hmyz, ektoparazité a pavouci v homeopatii
Alchymický pohled na obecné a vzácné kovy v homeopatii


Knihy budou vydávány postupně. První díl plánujeme na leden 2008.
Předpokládaná cena 750,-Kč.

Objednávky již nyní na emailové adrese rych­­_hom@volny.cz
nebo na tel. +420 602 852 115.

MUDr. Jaroslav Rychlovský a pracovní tým.


zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:48
západ:19:07
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz