přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
9. listopadu 2007
Michal Jiřička MVDr.

Veterinární homeopatie v praxi


kazuistiky


Úvod
Mezi homeopatií a alopatií (současnou moderní medicínou) existuje mnoho rozdílů, např. odlišné filozofické pozadí, odlišné pojetí nemoci a přístupu nebo rozdílné léky, způsob jejich přípravy a podávání pacientovi. Hlavně klasická homeopatie, vycházející z odkazu S. Hahnemana a Dr. Kenta, má velice málo společného s tzv. moderní medicínou.1 To, co spojuje tyto dva léčebné systémy je touha pomoci nemocnému, snaha nastolit stav pohody a zdraví. Zde by se měl vést dialog, jehož výsledkem je zdravý a spokojený pacient.2-4
První velkou odlišností, se kterou se setkává majitel zvířete vstupujícího do procesu homeopatické léčby, je způsob vyšetření. Veterinárního homeopata zajímá doslova vše. Strach, záliby, chutě a nechutě, charakter stolice, jestli zvíře upřednostňuje teplé nebo chladné prostředí. Důležité jsou všechny poznatky z každodenního kontaktu se zvířetem, jeho reakce na okolí,
na lidi, na počasí, u psů reakce na ostatní jedince tohoto druhu. Součástí je i osobní anamnéza, neboli životopis zvířete – věk, ve kterém měl nového majitele, jak snášel změnu prostředí, jaké prodělal nemoci, jak byly léčeny, reakce na očkování atd. U fen je důležitý průběh říje, péče o štěňata, falešná březost aj. Důležitý je počátek problému, s nimž přichází majitel zvířete za homeopatem, změny chování během nemoci, co předcházelo onemocnění. Součástí konzultace je vyšetření zvířete a hlavně bedlivé pozorování a vnímání jeho chování v ordinaci, při příchodu a odchodu, jeho vztah s majitelem a jejich komunikace. Pro správné pochopení stavu je důležité nemocného poznat, nahlédnout do prostředí, ve kterém žije, zjistit jeho postavení v rodině a smečce.5-8
Po vstupním pohovoru se homeopat snaží pochopit a procítit stav pacienta. Nejde zatím o nalezení konkrétního léku, který je v homeopatii současně i diagnózou, ale o analýzu situace. Následuje tzv. repertorizace, kdy se vybírají určité vlastnosti a příznaky charakteristické pro danou bytost (výrazná chuť, nejdůležitější patologie, výrazný povahový rys). Dojde ke zúžení počtu léků, které v daném případě přicházejí v úvahu. Je důležité najít homeopatikum, jehož obraz nejvíce odpovídá stavu pacienta.9,10 Po podání jednoho léku v jedné nebo více dávkách následuje v případě chronického onemocnění přibližně po šesti týdnech kontrola, během které homeopat zjišťuje, zda došlo k reakci na podaný lék a volí další postup. O tom, že homepatická léčba je proces postupného pochopení druhé bytosti, svědčí následující případ.

Pacient č. 1
Anamnéza: Bard, čistokrevný borderteriér, narozený 17. 8. 1991 v Anglii, byl novým majitelem dopraven do České republiky letadlem v prosinci 1991. Do ordinace byl předveden v lednu l997, z důvodu progredujících záchvatů epilepsie. Poprvé majitelé pozorovali záchvat v r. 1995, kdy pes vyskočil za jízdy z koše na kole, postavil se na nohy, ale vrávoral, byl ztuhlý, měl natažené nohy a hlavu zakláněl dozadu. Tento stav trval asi minutu, následně byl pozorován tremor a majitel zjistil, že má odřený nos. Druhý záchvat zaznamenal majitel po roce, v květnu 1996, kdy Bard spal a najednou prudce vyběhl, spadl z půlmetrové zídky a opět byl asi půl minuty rigidní. Po stavu ztuhlosti se objevovalo samovolné močení a kálení. Následovaly další záchvaty v srpnu, září a prosinci.
Postup homeopatického vyšetření: během vyšetření byl Bard klidný. Od mládí prodělal pouze dvakrát infekční kašel. Není zvyklý být sám, o samotě kňučí a vyje. Nemá rád omezení a příkazy, majitel má pocit, že si dlouho zvyká na cizí prostředí a cizí osoby. Podle něj je citlivý, ale vystupuje sebevědomě až tvrdě, je svéhlavý. Často začíná rvačky, i s většími psy, přestože z nich má strach. Pokud si druhý pes nevšímá Bardova vrčení, tak je vše v pořádku. Mazlit se přijde, když má náladu. Dalším problémem, který majitele trápí, je utíkání, hlavně po stopě zvěře. Bard zmizí asi na třičtvrtě hodiny a potom se objeví (borderteriér je norník, velice vytrvalý pes, který musí při honu vydržet běžet s velkými plemeny psů, honěnou kořist musí z nory vyhnat, ale nesmí se prát).11,12
Je velice žravý, sní všechno – maso, jablko, mrkev, kedluben; potravu konzumuje velice hltavě, dokáže se přejíst, že není schopen pohybu. I vodu přijímá ve větším množství najednou a hltavě. Stolici má 2 – 3 krát denně, zácpu může mít po kostech, které moc nevyhledává, má sklon k řidší stolici. Při močení někdy nezvedá zadní končetinu, močí jako fena. Vodu nevyhledává, sám do vody neskočí, není dobrý plavec. S přibývajícím věkem je až melancholický, hlavně ve městě, kde bývá shrbený a hlavu má skloněnou. Celkově je velmi živý a hlasitě štěká.

Diagnóza
Nedostatek pohybu a prostoru trápily Barda více než žárlivost.

Terapie
Vzhledem k možné souvislosti s úrazem během prvních dvou záchvatů jsem aplikoval Bardovi v lednu (18. 1. 1997) Natrum sulphuricum 30 CH. V únoru ani v březnu nebyly žádné záchvaty pozorovány. Další záchvat, kdy pes byl asi dvě minuty v bezvědomí a majitel pozoroval tremor, nastal v polovině dubna 1997. 30. 4. 1997 jsem předepsal Natrum sulphuricum 200 K. Na kontrole začátkem září 1997 majitel sdělil, že na konci srpna byl záchvat již pětiminutový a pes byl potom ještě asi 15 minut vystrašený a roztřesený. Majitel popisoval změnu nálady psa, kdy začal být více unavený, až apatický. Přestože se frekvence záchvatů snížila, rozhodl jsem se ke změně na základě kombinace dvou rubrik v repertoriu (Synthesis – edition 5.2): stomach, appetite, insatiable (žaludek, nenasytná chuť k jídlu) a mind, fear, alone, of being (mysl, strach být sám). Jeden z léků, který procházel i dalšími vybranými rubrikami (generals, convulsions, epileptic – generálie, křeče, epileptické; mind, impulsive – mysl, impulzivní) byl Argentum nitricum. Uvědomil jsem si prudkost psa, jeho neochotu k omezování, a to, že pravděpodobně vnitřní napětí uvolňuje útěkem až epileptickým záchvatem. Zejména jsem si uvědomil jeho nepříjemný zážitek z letadla, které přistálo v Praze o 24 hodin později a kdy jako malé půlroční štěně byl transportován v malé přepravce, ve tmě, bez krmení, zřejmě jen o vodě.
30. 9. 1997 jsem předepsal Argentum nitricum 200 C a v únoru 1998 klesla Bardova tendence napadat ostatní psy a utíkat; neobjevily se žádné další záchvaty a Bard příznivěji komunikoval s majitelem. Při kontrole v dubnu 1999 (asi rok a půl po podání léku) majitel sdělil, že Bard je při krmení napnutý a malátný, třese se a kňučí. Přestože se záchvaty neobnovily, podal jsem podruhé Argentum nitricum 200 C (9. 4. 1999). Pes se celkově opět zklidnil, asi 10 – 14 dní po podání léku se objevila ophtalmitida a vytvořily se suché strupy v okolí čenichu se ztrátou srsti v těchto místech. Majitel si uvědomil, že samá reakce nastala také po první dávce léku. Tyto nepříjemné příznaky, které souvisely s léčebným procesem, postupně odezněly. Záchvaty se poprvé od předepsání Argentum nitricum obnovily v září 1999, když Bard pozoroval kočky a plížil se k nim, ale najednou ztuhnul, začal vrávorat a zvrátil hlavu dozadu, do opistotonu. Potom si lehnul a napětí povolilo. Po záchvatu jsem předepsal lék Argentum nitricum 200 C (23.9.1999). V lednu 2000 majitel telefonoval, že se záchvat neopakoval, ale Bard je roztřesený, nervózní, napjatý, bez kožní reakce, se zvýšenou tendencí k útěkům. Bezdětným majitelům se narodil na podzim syn a majitelé měli na Barda méně času, Bard byl více doma a více atakoval ostatní psy. Aplikoval jsem tedy stejný lék – Argentum nitricum 1 M (14. 1. 2000), protože byl vždy účinný a více než žárlivost trápil psa nedostatek pohybu a prostoru, který zhoršoval jeho celkový stav. Při kontrole na konci února 2000 byl pes klidný, bez záchvatů a napětí, zmírnila se také tendence napadat ostatní psy a utíkat. Od té doby je pes v dobré kondici a bez potíží.

Diskuse
Kniha holandského homeopata J. Scholtena zabývající se dusičnany, odpovídá diagnóze Bardovy nemoci: extrovertní a živé bytosti, které se dovedou těšit ze života, vyhledávající potěšení. Symbolicky s tím souvisí chuť na mastné jídlo, které představuje bohatství života. Dusičnany jsou hlavní součástí umělých hnojiv, podporují růst a zvětšují úrodu. Tyto bytosti nemají rádi omezování; potřebují prostor, aby se mohly hýbat, doslova i obrazně. Objevuje se strach z malého prostoru, např. ve výtahu, letadle a v davu. Dalším tématem je touha jít ven, která má dva významy – opět snahu po prostoru a užívat si život. Vzniká pocit tísně, hromadění v malém prostoru a sklon k explozi – argentum nitricum je známé pocitem tzv. „sifonové flašky". Indický homeopat Rajan Sankaran popisuje tento stav jinými slovy: „ cítí se izolovaní a v pasti, mají pocit, jako by byli sami a měli zablokovaný východ. Vše je spojeno s velkým vnitřním napětím projevujícím se navenek neklidem, aktivitou, spěchem, impulzívností. Jsou přepadáni náhlými atakami úzkosti ve stejných situacích, například když jdou kolem určitého bodu, v uzavřených prostorách, na vysokých místech, před schůzkou nebo před cestou. Na fyzické úrovni se toto vše může projevit stavem intenzívní stísněnosti a klaustrofobie.
Jedno z nejpřesnějších vyjádření podstaty dusičnanů je tedy napětí a relaxace. Opět zde nastupuje městnání, malý prostor a uvolnění s touhou jít ven a vychutnávat věci, které přináší život. Borderteriéři jsou většinou jsou teplokrevní, těžkosti se objevují a ustupují rychle. Jedním z klinických příznaků jsou strupy na nose, které jdou těžko odtrhnout.
Ve veterinárních homeopatických knihách můžeme nalézt tyto odpovídající symptomy – převládají symptomy narušení centrální nervové soustavy, objevují se třesy v různých částech těla, mukopurulentní výtoky, indikován u zvířat, která projevují strach, nervozitu a agresivitu vůči ostatním zvířatům.

Pacient č. 2
Anamnéza: Suty, fena kokršpaněla se narodila 14. 5. 1994. Hlavním důvodem návštěvy v říjnu 2000 byl chronický zánět spojivek (jeden rok) s hnisavým výtokem. Fena byla opakovaně léčena antibiotiky a kombinací antibiotik s kortikoidy, kdy příčinou škrábání třetího víčka byl folikulární zánět. V červnu 2000 bylo diagnostikováno ektropium a byla provedena plastika víček. Po operaci pozorovala majitelka a ošetřující veterinární lékař prolongované hojení.
K zánětu očí se v září 1999 přidružily potíže s meziprstím, které bylo opakovaně zarudlé, oteklé a fena si je olizovala a kulhala. Při výrazném zhoršení na podzim 1999 se současně zhoršil také stav srsti, srst byla suchá a slepená. Fena měla v tomto období také dvakrát chronickou otitidu vyvolanou osinou.
Fena neprošla žádným výcvikem, vždy poslechla, nikomu neublíží, je introvertní. Počátek potíží spojuje majitelka s příchodem andulky do rodiny. Suty celé hodiny seděla a dívala se na ni; v té době se objevily problémy se zrakem. Protože se Suty očividně trápila, majitelé dali andulku k příbuzným. Suty ožila, začala být veselejší a klidnější, ale zhoršený stav očí přetrval.
Suty měla jednou štěňata a jednou hormonální přerušení březosti po nežádoucím svázání (1997), po kterém byla příští rok zmatená. Štěňata odchovala bez problémů, byla velice dobrou a starostlivou matkou, nehnula se od nich. Žere vše, je krmená granulemi a příkrmem, doslova vším. Granule jsou krmeny proto, že v rodině se nevaří maso; stolice je v pořádku. Hárání trvá tři týdny, opakuje se přibližně po deseti měsících, fena je velmi hodná, zvládnutelná, celkově vyrovnaná a klidná, pohybuje se v neoploceném prostoru. S dětmi si hraje, když je unavená uhne, setřese je ze sebe, maximálně zavrčí a odejde.
Majitelce se v roce 1997 narodila dcera, Suty ji na rozdíl od andulky (1999) přijala velice dobře, bez náznaku žárlivosti. Suty nemá ráda hromadnou dopravu, metro, autobus, velice si oblíbila výstup z dopravních prostředků. Moc se jí nelíbí Silvestr, není ve své kůži. Bojí se domu, kde ji napadla fena knírače, ale nepokousala ji, jen ji válela po zemi. Zima jí nevadí, ráda se přiblíží ke kamnům, i k hodně roztopeným. Je spokojená s tím co má, je ráda doma a na chalupě, není konfliktní, společenská, smířená a disciplinovaná. „Přišla k nám osudově na chalupě v Krkonoších, zbyla na nás, ostatní štěňata byla zamluvená“ doplňuje majitelka. Má kladný vztah k vodě, ráda běhá za kolem, ráda plave, vyžaduje házení klacků do vody, skočí do vody i v únoru (16. 10. 2000).

Postup homeopatického vyšetření: příchod andulky do rodiny byl pro Suty stresující záležitostí. Bór má vztah k očím, je možné podat Boricum acidum nebo Berylium svojí poddajností, vztahem k Pulsatille, polaritou měkkosti a tvrdosti. Oči a nedráždivý, hnisavý výtok z očí. Pokusil jsem se případ repertorizovat: mind, mildness (146) – mysl, měkkost, poddajnost, mírnost; generals, warm, stove, amel. (1703) – generálie, teplo, kámen, zlepšuje; eye, inflammation, conjuctiva, pustular, (including cornea) (368) – oči, zánět, spojivky, vřídkovitý, uhrovitý, puchýřkovitý (včetně rohovky); eye, eversion of lids (364) – oči, ektropium; eye, discharges, purulent (362) – oči, výtoky, hnisavé.
Diagnóza: spektrum léků, které prošlo repertorizací bylo široké, původně jsem měl pocit, že to nebyla dobře provedená repertorizace: Sulphur, Calcarea, Graphites, Pulsatilla, Silicea, Sepie, Belladona, Hepar Sulphur, Zincum, Petroleum. Nakonec jsem se rozhodl pro Graphites, podal jsem Graphites 30C, jednu dávku čtyřikrát po týdnu, kontrola za šest týdnů, začátek podávání 20. 10. 2000. Proč Graphites? Pročítal jsem si Sankarana,13 Scholtena,14 Boericka,15 u Boericka mě zaujal popis očních problémů u Graphitu, tento pohled nebyl ideální, ale pokusil jsem se opakovaným podáváním Suty stimulovat, vyvolat reakci, posílit ji. Po konzultaci s kolegy byl diagnostikován stav na třetím víčku, kapitola: Eye, inflammation, conjunctiva, granular (368) – oči, zánět, spojivky, granulární, zrnitý, kde se prvně vybraný lék nenachází.
Kontrola 11. 12. 2000 (po dvou měsících): stav očí byl stále stejný, oči byly zarudlé, víčka zduřelá, hnis šedozelený, fena byla absolutně klidná. Po ošetření borovou vodou nebo Ophtalem se stav zhoršil. Po aplikaci očních světlíkových kapek se výtok mírně zlepšil.
Po prostudování rubrik: mind, playful (156) – mysl, hravost – nový příznak, nově objevená věc, eye, discharges, purulent (362) – oči, výtoky, hnisavé – přetrvávající příznak, jasně daný, eye, swollen, - conjunctiva, - lids (393) – oči, oteklé, spojivka nebo víčka, eye, redness (390) – oči, zarudnutí jsem si uvědomil příchod andulky do rodiny a její sklon k potlačení skutečnosti (povaha, hormony). S tím souvisel i sklon k chronickému hnisání, proto jsem aplikoval Silicea 200 C (22. 12. 2000, jedna dávka). Nakonec jsem se rozhodl pro zkombinování dvou jistých a jasných rubrik: generals, warm, stove, amel. (1703) a eye, eversion of lids (364) – generálie, teplo, kámen, zlepšuje se a oči, ektropium.
Po pěti měsících (kontrola 5. 3. 2001) byl výtok z očí a množství hnisu mírnější, zelené zbarvení hnisu přešlo ke žluté, oči byly méně zarudlé, od podání homeopatika se stav postupně zlepšoval. Fena byla v lepší tělesné kondici, zůstala hravá a veselá.
Po šesti měsících (telefonická konzultace 23. 4. 2001) se stav Suty po hárání zhoršil, proto byla podána druhá dávka Silicea 200 C.
Po sedmi měsících (telefonická konzultace 14. 5. 2001) zatímco v lednu až březnu 2001 byla fena šťastná a veselá, 23. 4. byl výtok z očí čirý, bělavý, ráno měla oči zalepené.
V tuto chvíli jsem začal uvažovat o Pulsatille (pro její blízkost k Silice) nebo Sulphuru (aby rozpohyboval zastavený proces léčby). Prohlížel jsem léky související s hnisáním, léky komplementární a související se Siliceou. Komplementární – Thuja, Pulsatilla, Fluoricum acidum, srovnej – Gunpowder, Kalium phosphoricum, Hepar Sulphur, Picricum acidum, Calcarea carbonica, Phosphorus, Natrium silicatum. Ke dvěma výše uvedeným rubrikám jsem přidal třetí (první dvě vyvolali k reakci, po říji došlo k exacerbaci) – generals, menses, after agg. (1630) – generálie, menses, po zhoršení. Repertorizací (resp. eliminací) prošel Graphites, Silicea, Sulphur. Dál jsem zvažoval Natrum muriaticum a Natrum silicatum pro Sutin sklon zadržovat věci v sobě. Nakonec jsem znovu podal Silici, ale opakovaně a v nízké potenci. Předpis – Silica 15 CH, jednou týdně čtyřikrát, potom kontrolu. Vysoká potence léku vyvolala ozdravnou reakci na všech úrovních, potom přestala fungovat. Hlavní těžiště jsem tentokrát vnímal na fyzické úrovni, v oblasti patologie, kde se proces uzdravování zastavil. Zvolil jsem terapii podle teorie Herscua: když přestane pracovat vysoká potence, použij nízkou potenci stejného léku; je to pokus stimulovat organismus, dát ještě jednu šanci zvolenému homeopatiku.16
Po osmi měsících (telefonická konzultace 19. 6. 2001): po zlepšení stavu očí byla doporučena Silica 15 CH, jednou měsíčně do vymizení příznaků. Fena obdržela lék pouze v červenci a září 2001, protože v červnu snědla kapří kosti a současně ji napadl dalmatin, Suty za dva dny začala zvracet (pro ni neobvyklá reakce), vzal jsem to jako šok z napadení a podal jsem jednorázově Aconitum 200 K. V srpnu měla zase pokousanou nohu, bez podání homeopatik, jen ošetření u veterináře.
Telefonická konzultace březen 2002 (po osmnácti měsících): nevolala majitelka, ale já sám ohledně svolení k  publikování léčby Suty, dozvěděl jsem se, že je naprosto v pořádku, na přelomu listopadu a prosince 2001 hárala, nastolený stav pohody se nezvrátil, jako při minulém hárání. Když jsem připravoval tento článek a studoval Silicu v různých materiích medikách, zaujala mě ve vztahu k Suty věta: “Silica má často jeden problém. Jako by jejich veškeré úsilí bylo soustředěno na zaplnění jednoho jejich slabého místa“. Nalezl jsem ji v materii medice R. Sankarana – Duše homeopatických léků.13



Závěr
V obou případech bylo postupováno podle základního principu homeopatie – similia similibus curentur. V praxi to znamená podrobné odečtení a pochopení stavu pacienta včetně jeho patologie a přiřazení (podání) homeopatického léku odpovídajícího svým obrazem pacientovi. Jako bychom hledali stín nebo odraz či dvojníka našeho zvířecího klienta v zástupu homeopatických léků.
Práci homeopata bychom tak mohli připodobnit k dětské hře, skládačce. Je zde množství informací, dílečků, tušíme souvislosti, někdy i konečný obraz. Musíme zapojit intuici i zkušenost, můžeme si hrát, vážně pracovat i se zlobit. Ale nikdy nesmíme zapomenout, že poslední slovo mají naši pacienti – pouze oni a změny, které u nich probíhají, nám řeknou, jestli jdeme správným směrem.
V obou popisovaných případech došlo jak ke zmírnění až vymizení hlavní patologie (epileptické záchvaty, chronický zánět spojivek) tak k celkovému posílení a harmonizaci organismu, projevujícímu se na různých úrovních a popisovaném majiteli jako zklidnění, posílení, větší stabilita, větší chuť do života, znovuobnovená hravost a veselost. Takováto léčebná reakce odpovídá zařazení homeopatie mezi tzv. regulační metody léčby, kdy pomocí vhodně zvoleného prostředku stimulujeme a harmonizujeme nejprve vnitřní prostředí pacienta, pokoušíme se nasměrovat jeho imunitní systém k danému problému. To se následně projeví více či méně (podle odpovídající podobnosti homeopatického léku) zlepšením v oblasti řešené patologie.
James Tyler Kent, Přednášky o homeopatické léčbě, kapitola XXXV – Prognóza podle sledování účinku léku: „ Jako čtvrtou možnost pozorujeme takové případy, kde probíhá velmi uspokojivé léčení a kde po podání léku nenásleduje žádné zhoršení. Je to známka toho, že potence přesně vyhovovala a lék dokázal odstranit příznaky a uzdravit řádným způsobem pacienta“.
George Vithoulkas, Homeopatická věda, dodatek B – Zhodnocení stavu pacienta po uplynutí jednoho měsíce – Případ II: „ Pacient – cítím se o mnoho lépe. Situace – zřetelné zlepšení s malým nebo žádným zhoršením. Zlepšený po všech stránkách – hlavní obtíž, energie, mentální i emocionální stav jsou lepší. Interpretace – podaný lék je přesné similimum v přesné potenci“.

SOUHRN
Jiřička M. Veterinární homeopatie v praxi. Veterinární klinika 2006;3:
Cílem homeopatické terapie je nejen zdravý, ale i vyrovnaný a spokojený pacient. Veterinárního lékaře – homeopata zajímá vše, například změny v chování, prostředí, kde pacient žije a jeho postavení ve smečce. Potom lékař vybírá homeopatický lék vhodný pro konkrétního pacienta a průběžně sleduje jeho efektivitu a zároveň sleduje jeho celkovou kondici. Autor v článku popisuje vyšetření psů, kteří byli úspěšně léčeni homeopatiky.

SUMMARY
Jiřička M. Veterinary homeopathy in practice. Veterinární klinika 2006;3:
The aim of veterinary homeopathy is not only healthy but also well-balanced and satisfied patient. Veterinarian – homeopath is interested in all, for example behaviour, environment where patient lives and its role in kennel. Then a veterinarian chooses the homeopathic drug useful for a certain patient and continuously monitores its effectiveness as well as the whole condition. The author describes examination of dogs that were successfully treated by homeopathics.

Literatura:
1. Barnes J. Homeopathy. Pharm J 1998;260:492- 497.
2. Macleod G. Veterinární homeopatie. Praha; Alternativa, 2002:299.
3. Gaedcke F., Steinhoff B. Herbal medicinal products. Stuttgart; Medpharm; 2003:177.
4. Dingermann T., Loew D. Phytopharmakologie. Stuttgart; Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, 2003:367.
5. Žertová H. Poruchy chování psů a koček. In: Svoboda M., Senior D. F., Doubek J. a kol. Nemoci psa a kočky II díl. Brno; Noviko, ČAVLMZ, 2001:2038.
6. Issautier M.-N., Calvet H. Veterinární homeopatická terapie. Praha; Vodnář, 1993:414.
7. Jouany J. Materia medica homeopatica. Praha; Vodnář, Rhodon, 1993:349.
8. Macleod G. A Veterinary Materia Medica and Clinical Repertory with a Materia Medica of the Nosodes. Essex; C. W. Daniel Company Limited, 1992:193.
9. Rakow B., Rakow M. Homoopathie in der Tiermedizin. Karlsbad; Aude Sapere, 1995:400.
10. Rýc M. Základy homeopatie 1. – 3. díl. Praha; Vodnář, 1994:244, 174, 200.
11. Hanzal V., Vochozka V. Lovečtí psi. České Budějovice; Dona, 2003:182.
12. Daniels J. Vše o psech. Praha; Svojtka, 2003:256.
13. Sankaran R. Duše homeopatických léků. Materia Medica; Alternativa, 2000:346.
14. Scholten J. Homeopatia a minerály. Modrý Peter; Bratislava, 1996:273.
15. Boericke W. M. D. Homeopatická materia medica; Oscar E. Boericke, A.B., M.D., Repertorium; Alternativa 1995:983.
16. Schroyens F. Synthesis, Repertorium Homeopathicum Syntheticum. Homeopathic Book; Publishers London, 1993:1854.

Adresa autora:
MVDr. Michal Jiřička
Koordinátor veterinární sekce ČLHS
Heydukova 25
České Budějovice 370 01
Tel.: 386 462 573, 775 577 057
Skype: delichon.urbica
michal.jiricka@quick.cz



zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:52
západ:19:04
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz