přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
2. února 2007
Vojtěch Dvořák

Těžiště případu ve vztahu ke způsobu předepsání


Jen krátká úvaha


Aktivně se zabývám homeopatií přibližně čtyři nebo pět let, ovšem jako pravděpodobně většina homeopatů - nelékařů pouze ve svém volném čase. Rád bych se s vámi podělil o zkušenost, kterou jsem za tuto poměrně krátkou dobu získal.

Jde o to, že většina běžně používaných léků, s výjimkou malých léků s omezenou znalostí rozsahu indikace, působí na různých úrovních v závislosti na lokalizaci těžiště případu. Jako jednoduchý příklad uvádím Belladonu. Asi nikdo nepochybuje o jejím použití jako akutního léku první volby při počínajícím zánětu středního ucha s náhlými horečkami. Bratři Seghalové používají Bell u mnoha svých pacientů jako první lék a její indikace má spíše subakutní charakter. Bell je však také důležitým konstitučním lékem s širokým záběrem, souhlasí-li celkový obraz pacienta. A také lze Bell použít pro odléčení specifického bludu, jako se mi podařilo u koně, který zhazoval jezdce v okamžiku, když měl pocit, že je na něj kladen příliš vysoký nárok, což souviselo s jeho zážitkem, kdy se mu natrhla šlacha při závodu. Z uvedeného je patrné, že lék lze použít jako akutní, ale i jako subakutní, konstituční nebo jiný. Záleží na tom, do které části obrazu léku je kladeno těžiště.

Stejně tak je důležité, do jaké části pacientovi osobnosti položí homeopat těžiště. V závislosti na tom řeší misamatickou zátěž, léčí celkovou konstituci pacienta, řeší jeho momentální akutní stav, odstraňuje blud nebo se zaměří na jeho celoživotní téma atd. Možností, kam položit důraz je mnoho. V podstatě by se dalo říci, že možností je tolik, kolik je homeopatů. Obecně to však neplatí, protože i v homeopatii se snažíme nalézt systém, a tím pádem, jak jsem již někde četl, do jisté míry „škatulkujeme“. Jak známo, při léčbě se setkávají tři energie – pacientova, homeopatova a energie léku. To, kam klade homeopat těžiště případu, je potom rozhodující pro jeho přístup k výběru léku a je to ovlivněno širokou škálou faktorů, jako jsou – otevřenost pacienta, otevřenost homeopata, intenzita problému, lokalizace problému (fyzický, emoční, mentální, dědičný atd.), charakter pacienta (cizí osoba, rodinný příslušník, těhotná žena, dítě, zvíře, apod.), a mnoho dalších. Pokud budu léčit především svou rodinu nebo své blízké, je celkem logické, že budu podávat zejména konstituční léky, protože tyto pacienty dobře znám v celé šíři jejich osobnosti a vazeb. Naopak člověku v bezvědomí těžko podám jeho konstituční lék, když o něm nic nevím (navíc by to bylo pravděpodobně k ničemu).

Pokud je řečeno, že homeopat musí vědět, co léčí, není tím myšleno pouze aby věděl, zda léčí plíce nebo játra, ale spíše aby věděl, kam klade těžiště svého případu. Pokud to neví, může se stát, že například sleduje problém v bludu na mentální úrovni, ale podá konstituční lék. Nebo naopak. Potom se nestane nic (protože konstituce nebude mít dostatečnou sílu ani po jejím posílení lékem pro vyřešení hluboko uloženého problému) nebo naopak může dojít k masivnímu „zhoršení“ (protože místo abych posílil konstituci řeším například hluboké trauma).

S lokalizací těžiště případu samozřejmě souvisí také podávaná potence a možnost odhadnout, co se bude s pacientem po podání léku dít. A také s tímto tématem souvisí věčné „neshody“ zastánců různých škol a směrů. Podle mého názoru je důležité si uvědomit, že kromě toho, že je homeopatie celostní léčbou, je především individuální léčbou a to ve všech ohledech, tj. jak vůči pacientovi tak vůči homeopatovi a léku.
Přeji vám a vašim pacientům mnoho radosti (nejen) z homeopatie v tomto roce.




zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:21
západ:19:51
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz