přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
23. ledna 2007
Marta Váňová

Vážený pane Zachariáši


pokračování diskuse o přednášce Robina Murphyho


Vážený pane Zachariáši,

ve své poslední odpovědi píšete: „Několikrát jsem si pečlivě přečetl Váš příspěvek, abych zjistil, co je vlastně jeho podstatou“ a přesto vám unikl jeden velmi důležitý detail, kdy jsem psala o přednášce Elisy Timermann -> „na začátku léčby používá léky, které se nejčastěji používají na ten určitý druh rakoviny (není čas na vyhledávání konstitučního léku) a pak podle reakce (symptomů) hledá konstituční lék, „pacient je vyléčen, když léčbu završíte lékem na celou totalitu“.

Řekla, že na začátku se nemůže zdržovat hledáním konstitučního léku, je nutné léčbu nějak začít, protože u této nemoci záleží na okamžitém zahájením léčby (Murphy na svém semináři řekl: „pacient nikdy ode mne neodejde bez toho, že by nedostal lék“ -> s tímto postupem já nesouhlasím, pokud nemoc neohrožuje život pacienta, není nutné mu okamžitě podávat lék).

Píšete že také odebíráte Homeopahic links, ale na články, které jsem uvedla ve svých příspěvcích, vůbec nereagujete. I když se opět opakuji, „Souběžné následky – vedlejší účinky homeopatické léčby“ – tento článek byl důvodem, proč jsem tyto příspěvky napsala.

Pro ty, kteří si ho nemohou přečíst přímo v Homeopahic links, uvádím úryvky z tohoto článku zde -> Autorem je Dr.Med. Anton Amberger – Německo

Tisíce stránek na internetu, ale i homeopatických škol hrdě vyhlašují: „Homeopatie, léčba bez vedlejších účinků!“. Menší část dodává: „pokud je používána správným způsobem“, někteří alespoň zmiňují tzv. „homeopatické zhoršení“ jako možný vedlejší účinek, který je ale zanedbatelný a vlastně žádoucí.

Zkušenosti moje, které sdílím s mnoha zkušenými homeopaty, hovoří o pravém opaku (pak uvádí příklady)…..A nakonec historický příklad Dr. C. Heringa, který trpěl celoživotně následky zkoušek léků Lachesis a Crotalus.

Je tedy seriózní, jestliže většina z nás a našich kolegů, propaguje homeopatii jako léčbu bez vedlejších účinků? Je to jistě uklidňující zvěst pro pacienty, ale říkáme jim pravdu?

A nejen to: nestojíme tváří v tvář riziku, že vyvoláme homeopatickými léky škody a nemoci?
S takovými otázkami se musíme vypořádat a o nich by měla homeopatická společnost hovořit. Proto se zde chci věnovat okolnostem, které mohou vést k nežádoucím účinkům homeopatické léčby v naději, že spustím plodnou diskuzi.

Kentovo pozorování -> č.8, 9 a 10, že reakce pacienta na lék, který není similimem, se může rovnat provingu. Reakce závisí na stavu pacienta, která může být idiosynkratická, zdravá nebo chorobná. V žádném takovém případě nejde o vyléčení: lék vyvolá zkoušku léku a pacient musí snášet příznaky provingu, aniž by došlo k úlevě jeho chorobných obtíží.

Pozorování č.5 se vztahuje k povrchnímu předepsání, které nezasahuje pacientovu konstituci. Lék zde působí jako paliace. To je vhodné u neléčitelných případů, u léčitelné choroby to však může přispět k upevnění nemoci.

Konečně pozorování č.12 se zabývá ještě horší kvalitou, než je paliace, a tou je potlačení, vyvolané homeopatickými léky. I zde se jedná  povrchní předepsání, které přesune příznaky z povrchu hlouběji do nitra. Pokud tento nesprávný postup nezastavíme a ihned nezajistíme antidotaci, pacient může utrpět závažné škody.

Z dnešních autorů je to pravděpodobně J. Sherr, který přistupuje s největší opatrností k pozorování účinků léku. Ve své knize „Dynamika a metodologie homeopatických provingů“ také tvrdí, že nesprávný homeopatický předpis může vyvolat následky(12). Podle Sherra každé homeopatické předepsání, které není similimem, vede k příznakům provingu, což lze zařadit mezi „nežádoucí účinky léků těžšího nebo lehčího stupně“. Příznaky provingu jsou žádoucí při probíhajícím provingu, avšak v terapeutickém procesu je třeba považovat za nežádoucí.

Pokud podáme lék, který není simile, ale má „blízko k simile“ (např. podáme Bell. namísto správného Hyos.), uvidíme, že některé symptomy se vyléčí (s nebo bez homeop. zhoršení), některé zůstanou a možná se některé nové objeví. Tyto nové příznaky (nezaměňte je se znovuobjevením starých a předcházejících příznaků, které se mohou odvíjet v duchu Heringových zákonů) je třeba považovat za příznaky provingu podaného léku a tudíž za nežádoucí vedlejší účinky.

Pokud podáme lék, který má „velmi daleko k simile“, který je vzdálený od pacientova případu, (jde skutečně o špatné předepsání), neuvidíte žádné léčebné účinky. Nejspíše neuvidíte vůbec žádné účinky, ale pokud se nějaké objeví, půjde o projevy provingu, které zde opět představují nežádoucí účinky.

Pokud vybraný lék působí jako pseudosimile nebo paliativní lék, mohou být následky závažné. K tomu dojde, pokud předepíšeme povrchní lék, který není zvolen na základě totality symptomů, ale pouze na jejich části, tzn. kdy u tzv. „alternující choroby“ staví repertorizace a předepsání pouze na kožních symptomech a nebere se v potaz totalitu symptomů. V nejlepším případě zůstane zdravotní stav pacienta beze změny. Horší je, pokud se zdravotní stav pacienta zafixuje v počáteční podobě a bude těžké dosáhnout pokroku v léčbě. V nejhorším případě dojde k homeopatického potlačení, povrchní příznaky vymizí, ale posléze se objeví příznaky na hlubší hladině. Jde o centripetální posun symptomů, doklad o tom, že se pacientovo zdraví zhoršuje.

Moje osobní zkušenost, povrchní homeopatická léčba způsobila téměř totální zhroucení mého organismu – špatný metabolismus – autoimunitní onemocnění.

Byla jsem léčena střevními nosodami - nosodou lymské boreliózy – léčbou po vrstvách – „detoxikací organismu“ Suph. – tím, že lékařka „homeopatička“ určovala co se má léčit (pan Murphy: jeden jeho způsob předepisování -> my máme určit, co budeme léčit), proto teď věřím jen tomu, co jsem si ověřila sama na sobě. Když je homeopat sám sobě „pokusným králíkem“ ví, co může jeho pacient prožívat – jak moc může fyzicky trpět a přitom být psychicky v naprosté pohodě.

Můj stav byl stav pacienta, který je otráven toxiny – detoxikace byla nesmírně bolestivá a trvala poměrně dlouho – potlačování (povrchní homeopatická léčba) trvalo téměř 6 let – nemohla jsem očekávat, že zbavit se všech těch jedů, bude bezbolestná a krátká záležitost. Nic v životě není zadarmo – ani návrat zdraví, ani narození dítěte (dost matek rodí ve velkých bolestech a má problémy v těhotenství). Přes všechno to nesmírné fyzické utrpení jsem se psychicky cítila velice dobře – po podání konstitučního léku jsem se cítila opět ve „své kůži“!

Na počátku léčby jsem si čistě přírodním přípravkem chtěla trochu zmírnit své fyzické utrpení, ale zjistila jsem, že mi opět otékají prsty, nemohla jsem nosit prstýnky a nevešla se bot (zhoršila se činnost ledvin). Potom jsem upadla na náledí, zlomila si poprvé ruku a abych zmírnila bolesti zlomeniny, musela jsem si často brát svůj homeopatický lék -> prsty u rukou a nohy přestaly otékat (činnost ledvin se zlepšila).

Ve své odpovědi píšete -> „D.N.A. se opravdu nemění, stejně jako se nemění konstituce. To ale neznamená, že se Vaše energie nemění během života, a že za celý život nepotřebujete jiné léky respektive, že se za celý život nedostanete do stavu jiných léků“. (Nedávno jsem měl pacientku, která byla konstitučně Sepia, ale Sepii nebylo možné podat, jelikož byla tak paralyzována ztrátou nejbližšího člověka z rodiny, že potřebovala Nat-m, než bylo možno Sepii s úspěchem použít)

Energie -> životní energie se během života mění -> v mládí pokud, člověk nedostává spoustu chemických léků, které poškozují imunitní systém -> jí má hodně. Jak stárne, energie mu ubývá, ale jsem přesvědčena, že „druh“ energie zůstává stejný.

Když mluvím s člověkem snažím se z toho co a jak to říká, zjistit do které skupiny patří, zda se jeho lék dá najít v rostlinné říši -> minerální říši -> nebo zda se jedná o lék zvířecí.
Každá říše má své specifické základní pocity – základní pocit minerálu se nemůže změnit na základní pocit léku z rostlinné říše nebo zvířecí -> proto se nemohu dostat do stavu jiného léku a jiné říše (Sep.-> Natr-m.).

Homeopatie je vlastně psychologie – jde o pochopení mentality pacienta – nelze pacienta zařadit do nějaké škatulky. Matematicky vyjádřeno -> pacient je množina pocitů a potřeb v různých kombinacích a intenzitě, ale základní pocity a potřeby každého léku a každé říše jsou neměnné. (Když je v obraze léku uvedena nějaká vlastnost nebo potřeba -> může se na pomyslné ose nacházet v poloze: buď + nebo - např.: potřeba sexu <-> nezájem o něj)

V knihách zabývajících se psychologií, filosofií a dokonce v knihách Masaru Emoto o vodě, je nemoc nejdříve na nehmotné, duchovní úrovni a pak na té hmotné -> na těle.

Úryvek z knihy:

Většina lidí se domnívá, že nemoci přicházejí z vnějšku nebo z čistého nebe. Napadají nás prý nejrůznější nepřátelé. Byli-li to ve středověku duchové a démoni, dnes jsou to houby, viry a bakterie. Ovšem každá nemoc má svou příčinu v duši, takže je nehmotné povahy. Samozřejmě že úsilí organismu zdolat nemoc s projevuje vždycky na tělesné úrovni, a právě zde můžeme významně přispět k pozitivnímu ovlivnění průběhu choroby.

Všechna lehčí onemocnění lze chápat jako pokusy dostat z těla odpadní látky (rýma, vyrážky) anebo zvýšenou tělesnou teplotou zničit nežádoucí látky. Teprve když je naše tělo dlouhá léta poškozováno nebo vystaveno škodlivým vnějším vlivům, přestanou fungovat mechanizmy, které ho udržují při zdraví. Nejprve se dostaví malicherné zdravotní potíže a později propukne opravdová nemoc, která se může stát chronickou. Třebaže jsou původci nemocí vlastně neustále přítomni, vyvolávají u lidí s nenarušeným imunitním systémem jen zřídkakdy viditelné symptomy. Podobně je tomu s rakovinou. Téměř v každém lidském těle vzniká rakovina několikrát denně; jinými slovy, dochází k nekontrolovatelnému množení buněk. Někteří lidé onemocní rakovinou a jiní ne. Proč? I zde hraje rozhodující roli imunitní systém.

Z vašich příspěvků předpokládám, že Vy při předepisování léku dáváte lidi do škatulek (rozdělení podle miasmat, nebo podle toho, který symptom je u určitého léku na 1.místě). V jednom Vašem článku uvádíte -> „Při odebírání případu je nezbytně nutné zjistit rodinnou anamnézu pacienta a podrobně zapsat osobní anamnézu. Je to jediná možnost, jak vidět miasmatické zatížení pacienta a na druhou stranu je to velmi cenná pomoc při výběru léku, pokud váháme mezi několika podobnými léky“

Zamyslel jste se někdy nad tím z čeho se skládá člověk? Na fyzické úrovni je to neživá hmota kterou oživuje nehmotná vitální síla (duše - duševní vitální síla – prána…) tělo a duše. Ve východní filosofii při početí vstupuje do nového stvoření duše. Dříve i u nás, když měli lidé možnost umírat doma mezi svými, bylo po tom, co člověk naposledy vydechl, otevřeno okno, aby duše mohla odletět.

Vás zajímá rodinná anamnéza – co může člověk po rodičích zdědit? Zdědit může jen to, co je na hmotné úrovni – rysy v obličeji, barvu očí, vlasů, postavu, pohyby a mimiku a i to DNA – vše co můžeme vidět nebo laboratorně zkoumat. Co ale nemůže zdědit je DUŠE – tu vitální sílu, která ovládá tělo (tu hmotnou úroveň) a kde je také základ všech jeho nemocí.

V svém minulém příspěvku jsem asi nevhodně použila příklady dělení buňky a DNA, ale považovala jsem to za srozumitelnější, než mluvit o duši.

Mne vůbec nezajímají nemoci v rodině – každý člověk je jedinečná osobnost (duše), má „alergii“ na určitou situaci, určité pocity a podle toho vybírám lék. Například v mé rodině: můj otec, matka a syn – jejich lék patří do stejné říše – můj do jiné. Můj syn a moje matka mají stejný lék -> proto můj syn může mít stejné nemoci jako moje matka. Jelikož znám léky svých blízkých, pochopila jsem je. Také potom, co jsem objevila svůj lék a když pak z různých pramenů získávala informace o tomto léku, pochopila jsem sama sebe, své pocity, reakce na různé situace, proč je něco v mém životě důležité a něco naprosto nemožné.

Když budou v rodině 3 děti – každé se bude chovat jinak – bude se ho dotýkat jiná situace - bude to jiná osobnost (jiná duše) – jiný homeopatický lék. To, že jsou v rodině stejné zdravotní problémy, není dáno genetikou či miasmatem (ty jsou na hmotné úrovni) – nemoc je nehmotné povahy, je ve vitální duchovní síle, která se projevuje na fyzické úrovni -> ale tím, že se tyto různé léky mohou „potkat“ v rubrikách repertoria.

Homeopatie mě naučila jedné velmi důležité věci, brát všechny lidi takové, jací jsou a nikoho neodsuzovat za jeho pocity a jednání. Každý člověk je „alergický“ na jinou situaci, to, co se jednoho velmi dotýká, druhému vůbec nevadí. Pokud je člověk neustále vystaven situacím, které se ho silně dotýkají (je ve stresu) a jak víme, nejdříve je nemocná duše (jde o narušení duchovní vitální síly) později se to projeví na fyzické úrovni -> na těle.

„To jak člověk reaguje na různé situace je dáno jak datem narození (býk, panna, váhy...) tak tím, jaký homeopatický lék potřebuje. Pokud je narozen v Býku bude majetnický a pokud ještě bude jeho konstituční lék Merc., který má blud – lidé si mně budou vážit, když budu mít majetek – tak tento člověk bude mít velkou potřebu vlastnit majetek, bude workholik, aby své potřeby uspokojil.

Každý lék má svůj způsob „přežití“ a „své specifické bludy“. Když tyto léky, které mají sykotické miasma (tabulka Sankarana) vystavíte stejné životní situaci, každý bude reagovat jinak -> Thuja - Lac caninum - Natrum sulphuricum - Sabadilla - Pulsatilla – Silice.

Na letním semináři v Javorné, když jeden živý případ vypovídal, pan Keszler vycítil, že přítomní posluchači s jejím „způsobem přežití“ nesouhlasí, nám později řekl, že se musíme zdržet negativních pocitů vůči pacientovi (mohl by to vycítit a ztratili bychom jeho důvěru).

Ve své odpovědi na můj příspěvek se odvoláváte na knihu Duch homeopatie od Rajana Sankarana – moje lékařka měla v ordinaci (v knihovně) jak Kentovo Repertorium a Materiu mediku tak i tuto knihu. Když jsem se od ní odhlásila poslala jsem jí úryvky z této knihy, aby pochopila, proč jsem nebyla spokojená s její léčbou, kterou mne tolik poškodila.

Str. 62
Mentální stav versus mentální symptomy Duch homeopatie – Dr. R.Sankaran
„Mentální stav“ existuje u každého, u úplně každého člověka ať trpí ekzémem nebo astmatem bude mít „Mentální stav“ a podle tohoto stavu budete vybírat Váš lék.

Str. 63
Co se tedy stane při testu? Při testu vyvolá lék jako první stav bytí, stav na úrovni mysli a stav na úrovni generálií. Pak vyvolá v závislostech na vnímavosti jednotlivců i symptomy na různých orgánech

Str. 64
.., že lék, který pokrývá generálie a mentální symptomy, má mnohem lepší možnosti než ten, který pokrývá partikulárie bez pokrytí mentálních symptomů a generálií.
V nemoci je nutno léčit centrální narušení a ne symptomy.

Str. 65
Důležité jsou ty, které nepředstavují patologii. Na prvním místě je Centrální narušení -> to pak postupuje a působí na ty orgány, které jsou více vnímavé -> tak způsobí lokální potíže.

Str. 69
Dynamika nemoci
Je jasné, že vitální síla člověka, je-li zatížena chronickou nemocí, kterou nedokáže přemoci instinktivně vlastní silou, přijme plán vývoje lokálního onemocnění některé zevní části těla jen s tím úmyslem, aby vyvoláním a udržováním nemoci zmírnila vnitřní chorobu, hrozící jinak zničit životně důležité orgány (a připravit pacienta o život), aby jí takříkajíc přenesla a odvedla do náhradního lokálního postižení. Přítomnost lokálního postižení tedy na určitou dobu zmírní vnitřní chorobu, aniž by ovšem byla schopna jí vyléčit nebo citelně zmírnit. Lokální postižení nicméně není ničím jiným než částí celkové nemoci, ale takovou částí, která byla organickou lokální silou jednostranně zvětšena a přenesena na méně nebezpečné (externí) části těla, s cílem utišit vnitřní chorobu.

Str. 74
Dynamika v léčbě hlavně bod 3):
Protože je lokální patologie pouze ventilem (výpustí) celkového narušení, bylo by její pouhé odstranění (dynamickou nebo surovou homeopatií, alopatií nebo chirurgií) proti směru přírody. Zatlačilo by to narušení zpět do centra. Efekt by byl dočasný a vitální síla by se pokusila použít stejnou výpusť znovu. Takovéto stále zatlačování způsobí po určité době oslabení vitality, která je pak nucena přenést narušení na důležitější orgán. Tento proces, který se nazývá potlačování lze vyvolat i homeopatickými léky, vybíráme-li je podle místních symptomů a neodpovídají-li svou podobností centrálnímu narušení.

Str. 103
Riziko místního předepisování
Pacient Cal-c. má bolesti kloubů s modalitami Rhus-t. tj. zhoršení na začátku pohybu a zlepšení dalším pohybem. Rhus-t. nebude mít účinek na celý organismus (neodpovídá celému člověku), kloubům dočasně uleví, ale pacienta dlouhodobě poškodí – bude muset být stále opakován. Jak budete kloubům trvale ulevovat nemá tělo jinou možnost, než vzít kloubní onemocnění a zatlačit je do hlubších orgánů a systémů těla.

Str. 126
Klíč k pochopení Mysli léku – aforismus 212 organonu:
Na světě neexistuje žádná silná léčebná látka, která by velmi významně nezměnila duševní stav a mysl zdravého člověka, který jí zkusí a každý lék tak činí jiným způsobem.

Přesné znění § 212 Organonu léčebného umění - Neexistuje totiž žádný silný lék, který by velmi významně nezměnil citový a duševní stav zdravého člověka, jenž tohoto léku okusil; každý takový lék ho přitom změní jinak!

Str. 83
Zákony homeopatie jasně stanoví, že nemůže být jeden lék pro celého pacienta a jiný pro každou jeho část. Pokud má droga léčebný účinek, vyléčí svou schopností pokrýt mentální symptomy stejně jako fyzické generálie. Na jednotlivé části těla působí léčebně jen ten lék, který účinkuje na organismus jako celek.

I § 212 Organonu léčebného umění – jsem si prožila na vlastní kůži – opakovaným podáváním Suph., se změnila moje mentalita - jak jsem výše uvedla. Po podání konstitučního léku jsem se cítila opět ve „své kůži“!

Dále píšete -> Nevím, zda jste četla knihu od I.Watsona „Průvodce homeopatickými metodami“, ale autor tam velmi podrobně rozebírá toto téma a ukazuje mnoho přístupů na mnoha případech z praxe.

Myslím že se tam také píše, že homeopati, kteří používají kyvadlo, mají velmi dobré výsledky. To je i můj případ, když pro určitého člověka vyberu lék, ptám se kyvadla. Na přesnou otázku, dostanu přesnou odpověď.

Výběr potence je také velmi důležitý – na seminářích se ale většinou říká, že na tom nezáleží, opět -> moje osobní zkušenost je jiná. To, že přesný konstituční lék nezabírá, je způsobeno špatnou potencí. Při mé poslední zlomenině lék nezabíral a to jsem si ho brala po hodině v potenci 30C, proto jsem si zvýšila potenci na 200C – lék opět fungoval.

Ještě jednou se vrátím k léčbě rakoviny – uvedu úryvky z článku „Homeopatické pojetí léčby a vedení pacientů s rakovinou“, Links 2/02 -> Dr. A.Narasimham – Indie – 45 let praxe

Zadruhé je pravda, že rakovinu je velice obtížné léčit v jakémkoliv léčebném systému. A to platí i pro homeopatii. Ale výsledky, kterých dosahuje kompetentní homeopat přesahují výsledky všech ostatních systémů. To je dokázaná skutečnost a každý dobrý kompetentní homeopat by měl zažívat to samé.

Nemoc není povrchové postižení lokálního orgánu či orgánů, ale hlubší narušení duchovní vitální síly, která ovládá celý organismus. Nemoc se objeví, aby reprezentovala příčinu nemoci pramenící ve vitální síle, není tedy výsledkem nemoci projevujícím se na periférii či lokálním orgánu. Tyto nejsou ničím jiným než obranným a odvodňovacím úsilím speciálně navrženým a připraveným vitální silou, aby tak chytře bránila a udržovala tělesnou rovnováhu, jak nejlépe dokáže v kontextu převažujícího stavu nemoci. Léčba proto musí být zaměřena na to, aby se vypořádala s příčinou nemoci ve vitální síle, nikoli na to, aby umlčela a potlačila obranné snahy (kterým se říká nemoc)………….. Je však potřeba vystopovat symptomatický obraz pacientova dětství, zejména je důležité prozkoumat jeho mentální obraz. Jestliže se neodhalí symptomy, které se objevují od dětství do současnosti, není divu, že je rakovina neléčitelná.

U pacientů s rakovinou tkví neléčitelnost v tom, že není snadné odkrýt jejich opravdové symptomy kromě symptomů rakovinové tkáně. Ostré bolesti, ulcerace a anémie jsou symptomy výsledné poruchy. Je naprosto nutné nalézt symptomy, které předcházely tomuto období, aby bylo možné dosáhnout léčivých výsledků. Konečné symptomy neukazují na pacientův lék.

Když se u pacientů s rakovinou objeví bolestivé stavy, jako je např. průjem, poruchy močení, špatné trávení apod. je potřeba být při předepisování opatrný, aby nebyl podán lék, který pokrývá pouze akutní stav. Jakékoliv předepsání založené na povrchnější akutní poruše, nepokrývající hlubší chronickou karcinomatózní povahu, bude mít za výsledek zlepšení pouze akutního stavu. Mezitím se utrpení spojené s hlubším onemocněním zhorší a vývoj hlubší maligní nemoci bude rychlejší. Jakýkoliv předpis, který má pacientovi prospět, musí pokrývat povahu chronického i akutního stavu.
Cílem lékaře musí být za všech okolností (během fáze nemoci) nalezení léku, který co nejblíže odpovídá celému pacientovi (pacient představuje původní narušení vitální síly, která ovládá celý organismus), bez ohledu nálepky nemoci v době předpisu. Abychom vyléčili jakýkoliv stav, musíme založit předpis na totalitě znaků a symptomů, nikoli pouze na patologii. Pro rakovinu to platí obzvlášť.

Časté rentgeny…………… V homeopatii není potřeba takové diagnostiky, protože operace není prvním východiskem. Zde není potřeba, aby léčba byla lokální či topická. Je to léčba konstituční a taková stále zůstává. Před a po diagnóze či před i po potvrzení rakoviny, vždycky se dojde ke stejné léčbě, která se nemění podle diagnózy. V homeopatii je potřeba uchopit konstituci nikoli rakovinu či patologii. Patologie je konečný výsledek poruchy a KONEČNÝ VÝSLEDEK NEINDIKUJE LÉK PRO PACIENTA.

Na Vaši otázku -> Máte všechna svá tvrzení ověřena praxí na větším množství pacientů? Mohu jen opět opakovat, to co jsem již uvedla minule, neživím se tím.

Moje kamarádka, od 18 let diabetes – když začala s léčbou, žila s ní 40 let – 4x denně inzulín. Když lék brala asi rok – byla jsem u ní - píchla si, najedla a vzala lék v potenci 5C – asi za hodinu přišla do kuchyně, že má rozmazané vidění, potí se -> záchvat hypoglykémie – udělala si test, musela si rozpustit do vody med a najíst se. Pak se jí to stalo ještě jednou, po mém telefonickém doporučení, že si má vzít lék, jsem jí zapomněla připomenout, aby si udělala test, aby zase neměla záchvat. Když jsem se jí později dovolala, abych jí upozornila na záchvat, řekla že ho už prodělala (od té doby si po léku sleduje glykémii). Chodí do IKEMu na pravidelné kontroly a je na tom velmi dobře – dlouhodobá glykémie. Pro diabetika je např. problém vytržení zubu – byla jsem u ní, když přišla od zubaře – dostala sebou náhradní gázy na potlačení krvácení – druhý den je chtěla vrátit – potřebovala jen jednu – krvácení ani zanícení rány, co jí předpověděla zubařka, se nekonalo.

Jednou jsem jednomu starému člověku (82 let) chtěla pomoci. Na základě toho jaký jsem z něj měla pocit a co mi řekl o sobě, o své rodině a o zdravotních problémech jsem hodně času věnovala vyhledání léku pro něj. Když jsem mu řekla, co si má obstarat a v jaké potenci nejdříve mi řekl, že jako důchodce na něj nemá peníze a později mi řekl, „prý jsem jednou řekla, že nevěřím v Boha a proto ode mne žádnou pomoc nepřijme“ (a to mi, když byl nemocný a kdy se o něj nikdo nestaral, dal ochotně informace o tom kdy, jak začaly jeho zdravotní problémy, abych pro něj vybrala lék). Potom neadekvátně reagoval na něco, do čeho mu vůbec nic nebylo, co se ho netýkalo -> bylo to naprosto nepochopitelné. Vzala jsem všechny MM, které mám a pročítala tam popis léku. V jedné byla velmi zajímavá definice a to -> hádá se v rodině a je ochoten pohádat se i s chlebem namazaným máslem. To přesně vystihovalo jeho reakci na tu jistou situaci. Bylo tam uvedeno, že je těžké pochopit jak lék tak i pacienta (jeho zdravotní problémy, čas zhoršení a další – to vše bylo v tomto léku).


Když jsem si našla „svůj lék“ a vzala repertorium, tak jsem dostala odpovědi na všechny své otázky -> v rubrikách jsem našla všechny své problémy jak mentální (i to jak mě v dětství vnímala matka) tak fyzické, které jsem ve svém životě měla a to i čas zhoršení, strana apod.
Proto nesouhlasím s Vaší teorií -> „To ale neznamená, že se Vaše energie nemění během života, a že za celý život nepotřebujete jiné léky respektive, že se za celý život nedostanete do stavu jiných léků“.

V současné době čtu knihu Osho – Buddha – Rebel
Pod pojmem nevědomost nesmíme chápat žádnou intelektuální neznalost, ale naši absolutní lhostejnost k sobě samým. Z velké části nemáme o sobě a své skutečné podstatě ani nejmenší představu. Osho také tvrdil „každý člověk je svou podstatou buddha, že pravdu nelze pochopit, ale můžeme ji pouze prožít, že je vždy s námi, v samém středu naší podstaty. Abychom se tam dostali, musíme se probudit, a abychom se chtěli probudit, musíme souhlasit s tím, že spíme“

Stavěl se proti bezmyšlenkovitému, slepému následování jakýchkoli cizích myšlenek včetně jeho vlastních. Nikdy nevyžadoval uctívání, protože to považoval za závislost. Trval pouze na jednom: „Hledejte svou pravdu, jděte svou cestou, buďte nezávislí na jakémkoli učení. Pouze vy víte, co potřebujete, jinak nikdo – ani vláda, ani Bůh“.

Každý nový adept studia homeopatie je zmatený (i já byla) – každý přednášející má jiný způsob odebírání případu a výběru léků. Je velmi těžké se v tom orientovat a najít svou cestu. Měla jsem vlastně štěstí (každá i špatná zkušenost je dobrá zkušenost), že jsem si na vlastní kůži prožila všechny způsoby a proto se budu držet toho, který pomohl mně a mým blízkým.

Vždy, když jsem byla o něčem vnitřně přesvědčená, jsem později objevila něco (článek, seminář..) co mi dalo zapravdu. Ve třetím ročníku mě napadlo, že bych si měla udělat přehled o tom, co která látka (ze které je vyroben homeopatický lék) v surovém stavu způsobuje -> na který orgán působí, či jaké onemocnění způsobuje. Ve vědecké knihovně jsem si půjčila knihu myslím, že se jmenovala Homeopatická materia medika pro farmaceuty, ze které jsem si tento přehled udělala. Na letním semináři nám bylo řečeno, že pokud najdeme lék na základě mentality pacienta, musí mít také základní onemocnění toho léku (totalita symptomů).

Tento můj příspěvek je možná moc dlouhý, Vy s ním nejspíše nebudete souhlasit.

Chtěla jsem se v něm podělit o své osobní zkušenosti. Také jsem chtěla přiblížit články z Homeopahic links a úryvky z knihy R. Sankarana těm, kteří tento časopis a tuto knihu nemají nebo neznají. Záleží na každém, zda se nad ním zamyslí či ne, a zda mu trošku pomůže při hledání jeho cesty.

S přáním zdraví a úspěchů v homeopatické praxi
Marta Váňová



zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:50
západ:19:05
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz