přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
11. srpna 2006
Jiří Vrbík Ing.

Lycopodium


Kazuistika a popis mentálního stavu


Děti typu Lycopodium (kazuistika a mentální charakteristika)


"Hejbni kostlou, jdeme plyč!" (Kazuistika)


Čtyřletého Tomáše přivedla jeho matka kvůli častým nachlazením, zánětům průdušek a kašli. Neustále dostával antibiotika a matka nebyla s průběhem klasické léčby spokojená, protože ataky nemocí byly stále častější. Od narození má Tomáš ekzém na rukách a v podkolení.
Při vyšetření se Tomáš od počátku doslova lepil na matku a odmítal se na mne byť jenom podívat. Seděl matce na klíně zády ke mně, tiskl jí hlavu na prsa, bál se a zprvu nechtěl vůbec odpovídat. Později odpovídal jen velmi potichu, avšak směrem ode mne do prostoru za matku. Trvalo velmi dlouho, než se rozkoukal a získal odvahu opustit matku. Opatrně prozkoumával moji ordinaci evidentně neustále připravený vrátit se do bezpečí matčiny náruče. Cosi shodil z mého stolu a velice se polekal rámusu, který ztropil. Když už získal odvahu se na mne podívat, nabídl jsem mu papír a tužku, aby mi něco nakreslil. Přijal mou nabídku, ale odešel kreslit na matku a své výtvory mi odmítl ukázat. S ubíhajícím časem pomalu rostla jeho odvaha, ale také začal být netrpělivý. Nudil se a chtěl už odejít. Velice tvrdohlavě, se stoupající zlostí a podrážděností tahal matku za ruku směrem ke dveřím a neustále dokola opakoval „hejbni kostlou, jdeme plyč“. Všemožně se snažil přimět matku, aby mu vyhověla.
Tomášova bázlivost, strach z cizích lidí, nových situací, věcí, hluku, hledání bezpečí v náručí matky, strach se na mne byť jenom podívat nebo mi odpovídat na jedné straně a panovačná snaha ovládnout matku s podrážděností když nemohl dosáhnout svého na straně druhé, mne rychle dovedly k Lycopodiu. Podána 30. potence léku.
Po dvou měsících mi matka na kontrole sdělila, že tak rychlý ústup kašle u Tomáše ještě nikdy nezaznamenala. Od té doby nebyl nemocen, vymizel i ekzém. Tomáš lépe jí a spí, matka je překvapená změnou v chlapcově chování. Uvádí, že je mnohem spokojenější, vyrovnanější a méně podrážděný. Má pocit, jakoby se chlapec zlepšil ve všech dovednostech a udělal velký pokrok ve vývoji.


Děti typu Lycopodium (zpracováno z homeopatických pramenů)

Některé děti typu Calcarea carbonica přejdou přirozeným vývojem na typ Lycopodium, který je vyšším typem na vývojovém žebříčku jedince. Není to však jediná cesta, jak se do tohoto stavu dostat. Děti se tak již mohou narodit ať už z vrozených dispozic, nebo z jiných příčin. Dítě typu Calcarea carbonica se cítí malé a slabé ale v podstatě tuto roli přijímá a cítí se v ní dobře, pokud má zajištěnou ochranu či péči dospělého. Dítě typu Lycopodium se cítí rovněž malé a slabé, ale tuto pozici odmítá. Chtělo by vyrůst, být silné a mocné, aby se mohlo ubránit ostatním a ještě lépe, aby je mohlo ovládat. Jsou to silně egoistické děti s nedostatkem sebevědomí, což se v jejich chování projevuje jako zbabělost na jedné straně s touhou ovládat ostatní na straně druhé. Oba tyto rysy jsou zastoupeny u jednoho jedince současně, takže můžeme pozorovat jak jeho strach a obavy, tak panovačné a diktátorské chování.
Strach dětí Lycopodium je velmi specifický. Týká se zejména lidí a to především cizích. Již jako kojenci se mračí, kdykoli se nad ně někdo nakloní a jasně u nich můžeme spatřit vrásky na čele. Vrásky a výraz strachu v očích provází tyto děti v celém jejich dalším vývoji, kdykoli přijdou do styku s neznámou osobou nebo s neznámou situací. Přitom se však bojí být samy, takže nejobvyklejší místo, kde je v bytě či domě najdeme, je ve vedlejším pokoji nebo někde poblíž tak, aby byly na doslech. Strach těchto dětí je výrazem jejich nejistoty sama se sebou. V podstatě mají strach z vlastního selhání. Proto se bojí i nových situací a činností, které by mohly odhalit jejich nedostatečnost. Bojí se toho, že přijdou před třídu, udělají chybu a budou vypadat hloupě. Není to pouhý strach z nezdaru, ale spíše z nezdaru na veřejnosti. Mívají strach jen před vystoupením, ne však už v jeho průběhu. Jakmile začnou, jejich strach zmizí a ony snadno své vystoupení zvládnou. Často si můžeme všimnout jejich snahy nevyčnívat a nebýt nápadný. Proto bývají řádně upravené a oblečené, vyhýbají se výstřednostem. Bývají nevýrazné a snaží se dělat všechno správně, většinou však bez jakéhokoli nadšení. Při vyučování bývají hodné, aby na sebe neupozornily a u učitelů tím k sobě vzbuzují neutrální postoj. Při obavách, úzkosti nebo stresu si stěžují na bolesti žaludku a mívají žaludeční potíže ( na rozdíl od Calcarey carbonicy nebo Calcarey phosphoricy, které při přetížení bolí hlava).
Přes své strachy z cizích lidí, selhání a neznámých situací dokáží však být děti typu Lycopodium velice egoistické. V prostředí, které dobře znají, se vždy projevují jako diktátoři. Ať už doma v rodině vůči svým rodičům nebo sourozencům, tak i ve škole vůči spolužákům. Je to kompenzace jejich vnitřního pocitu slabosti, který nesnášejí. Neustále komandují své rodiče - "přines mi knihu", "zapni televizi", "pojďme domů" atp. Dynamika vztahu rodič - dítě je převrácená, vztah ovládá dítě a ne dospělý. Dítě bývá podrážděné, nespokojené a kritické a neustále kárá sourozence nebo rodiče za to či ono. Ve školním nebo jiném kolektivu rychle vyhledá slabší nebo mladší děti a obklopí se jimi. K těm se pak chová panovačně, diriguje je a dává všem pokyny. Přitom bývá hyperkritické a lehce nachází chyby ostatních, přičemž nesnese nejmenší kritiku sama sebe. Když je dítě Lycopodium přinuceno být v kolektivu starších nebo silnějších, má sklon se podřídit a nevyčnívat. Vůči cizím dospělým a učitelům se chovají uctivě až zbaběle. Je to zvláštní povahová kombinace pánovité a přesto bázlivé osoby.
Děti Lycopodium jsou náchylné k dyslexii. Dělají chyby ve čtení, psaní, převracejí nebo vynechávají písmena. Ze strachu ze selhání často odmítají dělat domácí úkoly. Když už je vypracují, píší je ve spěchu a nesnesou, aby po sobě četli to, co napsaly. Je za tím nechuť přijít do styku s chybami, které udělaly. Aby jejich chyby nemohly být odhaleny, naškrábou úkol co možná nejnečitelněji.
"Stav Lycopodia představuje neustálý zápas mezi zbabělostí a egoismem, mezi nedostatkem sebedůvěry a povýšeností, mezi plachostí a diktátorským postojem".



zdroj: Ing. Jiří Vrbík, Horymírova 233, Liberec, vrbikjiri@raz-dva.cz

zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:50
západ:19:05
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz