přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
11. srpna 2006
Jiří Vrbík Ing.

Stramonium


kazuistiky a popis mentálního stavu


Děti typu Stramonium (kazuistiky a popis mentálního stavu)


Existuje celá řada mentálních stavů, jejichž základem je strach. Strach se může týkat různých oblastí a mít různé příčiny - podle nich můžeme rozdělit lidské jedince do příslušných typů. Jedním z nich je typ Stramonium. Je to výrazně dětský typ a setkat se s ním můžeme u dětí poměrně snadno. U Stramonia se jedná o strach panický, spojený s hrozbou násilí nebo ohrožení na životě.


Kazuistika č. 1
Sedmiletá Adéla má ošklivý tik, který se zhoršuje při rozrušení. Nekontrolovaně cuká hlavou a mrká očima. Ve škole má problémy, protože je kvůli němu vystavena posměchu spolužáků. Užívá léky na uklidnění, ale bez výrazného efektu.
Případ má jasnou etiologii. Ve třech letech se Adéla v mateřské škole účastnila Mikulášské besídky. Jakmile vešel do sálu čert, utrpěla šok, vyskočila, vrhla se učitelce do náruče, zavrtala se do ní a křičela. V dalších dnech se potřebovala stále někoho držet, musela vidět matku. Současně začaly problémy s mrkáním a škubáním hlavy. Stav časem nevymizel, naopak se po nástupu do 1. třídy základní školy zhoršil, což souviselo se zvýšenou nervozitou a zvýšenými nároky, které na ni byly kladeny. Při čtení pohádek se bojí otáčet stránky s obrázky strašidel, bojí se ježibaby, vyptává se na čerta. Když jí ve škole nejde čtení, nutí matku doma k procvičování, protože má hrůzu z toho, že by jí paní učitelka hubovala. Před ukázkovou hodinou ve škole měla strach že si udělá ostudu, nemohla usnout a zvracela. V každé nové situaci je nervózní, vyptává se, co se bude dít. Při zánětu středouší se nechtěla nechat píchat, měla z lékaře panickou hrůzu a děs. Často při psaní přehazuje slabiky nebo píše zrcadlově.
Mentální stav odpovídá léku Stramonium. Po podání léku ve 30. potenci nastal znatelný ústup potíží již druhý den. Po několika dnech šokovala Adéla matku tím, že přišla ze školy a v dobré náladě oznámila, že dostala trojku a že si jde hrát ven. Dříve by se projevila vysoká nervozita a Adéla by okamžitě vyžadovala domácí procvičování toho, co neuměla. Dávku léku jsem později ještě jednou zopakoval. Adéla se zcela uklidnila, po jejím tiku nezbyly sebemenší stopy.

Kazuistika č. 2
Tříletý Honzík začal před pár měsíci zadrhávat a koktat. Nemůže vyslovit první slabiku, hrozně se namáhá, rozpláče se z toho. Stav se horší, nyní už přestává úplně mluvit ze strachu, že mu to zase nepůjde.
Při vyšetření sedí matce na klíně a pevně se jí drží, je vystrašený, ukňouraný, odmítá odpovídat. Podle vyprávění matky začal chlapec mluvit normálně, velice rychle se to naučil a už v osmnácti měsících mluvil zřetelně a plynule v celých větách. Potíže se začaly objevovat záhy po nástupu do jeslí. První den byl velmi zaražený a zakřiknutý, plakal, když rodiče odešli. Od té doby vyžaduje neustálý fyzický kontakt, chce držet za ruku, hladit, sedět na klíně. Vždy u něho musí někdo být a věnovat se mu, pak se dokáže i sám zabavit a dlouho něco dělat. Na procházkách se nehne od matky, stále se jí drží za ruku. Večer oddaluje spaní, špatně usíná, vyžaduje přítomnost matky a hlazení. Chce chodit spát v poledne, kdy usíná snadno a rychle. Začal si vytvářet rituály – například kakao vypije jen když sedí matce na klíně. Stále více se vyhýbá kontaktu s cizími lidmi a má strach z neznámého prostředí. Nejraději by nikam nechodil a zůstal doma jen se svými nejbližšími.
Tyto počínající rysy autismu, jeho rituální chování, strachy ze tmy, neznámého a vlastně ze všeho, vyžadování fyzického kontaktu a doslova tisknutí se k matce mne rychle dovedly k léku Stramonium. Již po první dávce léku vymizely rituály, zlepšil se spánek, snížilo se jeho kňourání, je klidnější. Po opakované dávce vymizelo zadrhávání a matka uvedla, že se Honzík začíná prosazovat. Snížila se fixace na matku. Začal chodit do školky a v pohodě ji zvládá, doma vypráví, co ve školce dělají. Velmi se rozvinuly jeho vyjadřovací schopnosti.


Mentální stav Stramonia (zpracováno podle homeopatické literatury)

Je to stav panického strachu a zděšení. Odpovídá modelové situaci malého dítěte, které se ztratilo nebo bylo ponecháno samo za tmy v hustém lese. Jedná se o pocit nesmírné hrůzy a nebezpečí. Ze tmy může v každém okamžiku vyskočit nějaké příšerné zvíře, které jej roztrhá. Dítě propadá naprosté panice a vypíná mu mysl. Chtělo by utéct a schovat se na nějakém bezpečném a chráněném místě, vrhnout a přitisknout se k někomu silnému, kdo ho ochrání. Ze strachu může být zcela paralyzováno, nedokáže se pohnout, jen neartikulovaně křičí.
Jinou modelovou situací může být napadení člověka divokou šelmou nebo velikým rozzuřeným psem. Člověk pak musí reagovat divoce, prudce a násilně, aby si holýma rukama zachránil život. Bije a tluče bezhlavě kolem sebe, necítí bolest. Je to stav strachu z nebezpečí smrti, kde smrt je téměř jistá.
Děti se mohou dostat do stavu Stramonia v mnoha situacích. Mohou se stát obětmi násilníků, mohou vyrůstat v rodinách, kde vládne násilí, alkohol nebo jakýkoliv fanatismus. Často stav vznikne po uvěznění v nějakém úzkém prostoru, například ve výtahu, který se zasekne mezi stanicemi. Nebo to může být nepostupující porod, kdy novorozenec zůstane delší dobu vězet v porodním kanálu, umístění novorozence ihned po porodu v inkubátoru atp.
Dítě typu Stramonium má mnoho charakteristických projevů chování. Klíčovým projevem je strach ze tmy, strach být sám především v noci, tisknutí se k rodičům nebo dospělým, u nichž hledají ochranu. Často koktají – zadrhávají v první slabice slova a vyvíjejí obrovské úsilí, aby ji vyslovily. Trpí klaustrofobií, bojí se tunelů, zvláště když zhasne světlo. Malé děti mívají strašné noční můry, ze kterých se nedají probudit a utišit. Starší a školní děti mohou hodně mluvit o sobě, vytahovat se jak jsou statečné a předstírat, že se ničeho nebojí, aby nevyšel najevo jejich strach. V krizových situacích se mohou chovat násilně a destruktivně. Mívají různé tiky, strabismus, mrkání, škubání hlavou, koktání. Svůj vnitřní pocit osamocení a nejistoty kompenzují tím, že na někom nebo na něčem lpí - na rodiči, učitelce, určitém místě, židli, knížce. Mají mnoho různých strachů, především ze zvířat, bojí se, že by je mohla napadnout. Bojí se vody, hloubky, moře – té velikánské masy vody, před kterou se cítí tak bezmocní a osamocení. Je to pocit osamění v nebezpečném nepřátelském světě. Proto se musí neustále někoho držet, být mu nablízku, tisknout se k němu. Jiným obranným mechanismem je ukrýt se, popřít svět, být paralyzován. Tento mechanismus bývá častou příčinou vzniku autismu. Některé děti mají rituální chování, nosí jen určité oblečení, jí jen určitá jídla, šlapou jen na stejnobarevné dlaždice na chodníku atd. Jejich rituální chování vyplývá z touhy mít kontrolu nad světem.
Je důležité snažit se pro děti ve stavu Stramonia udělat svět bezpečnější. Omezit to, co je děsí, vysvětlovat situace a nenechat je na jejich představivosti, vyhýbat se psům, tmě, hluboké vodě. Opatrně s nimi probírat jejich strachy a ukazovat příklady správných reakcí.

Ing.Jiří Vrbík




zdroj: Ing. Jiří Vrbík, horymírova 233, Liberec, vrbikjiri@raz-dva.cz

zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:21
západ:19:51
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz