přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
31. července 2006
Jiří Vrbík Ing.

O jednom úskalí homeopatické léčby




Chtěl bych se zmínit o jedné velmi cenné zkušenosti, kterou jsem za těch několik let, po které se věnuji homeopatické léčbě, získal. Myslím, že praktické zkušenosti jsou nenahraditelné a zná to jistě každý, kdo se kdy něčím začal zabývat, zprvu jen s pouhými teoretickými znalostmi, které postupně přecházejí na praktickou dovednost a schopnost se vyrovnávat s nástrahami praxe.
Ti, kteří nějakou dobu praktikují homeopatii, jistě v praxi zažili tzv. homeopatické zhoršení po správně předepsaném léku. Není to nic neobvyklého. Já sám jsem měl možnost jich pozorovat mnoho. Většinou o nic nejde - po krátkém vyostření léčeného stavu dojde k rychlé či postupné úlevě a my i pacient vnímáme, že léčba postupuje úspěšně a správným směrem. Jsou to známé, tisíckrát popsané věci a těmi já se zabývat nechci. Chtěl bych upřít pozornost na jiný důležitý moment léčby. Takový, ve kterém jde buď zdánlivě, nebo skutečně doslova o život. Jde o závažné reverzní stavy, kterými musí pacient nutně projít, má-li se uzdravit.
Poprvé jsem se s tímto problémem setkal poměrně záhy. Léčil jsem tehdy 17letou dívku, která přišla s problémem alergických reakcí na prach a plísně a stěžovala si na stálou únavu, pro kterou nedokáže naplno studovat. V průběhu vyšetření vyšlo najevo, že v minulých letech prodělala pětkrát zápal plic, pokaždé léčený antibiotiky. Bylo mi jasné, že se v průběhu léčby musí zákonitě tento zápal plic reverzně objevit. Při opakovaných zápalech plic jistě nemohlo jít o vyléčení, ale pouze o potlačení. Mám ve zvyku každému pacientovi důkladně vysvětlit princip homeopatické léčby. Připomínám mu, že jde o proces, při kterém musí organismus projít zpátky celou cestu nemoci, aby se dostal do stavu zdraví. Vysvětlení se dostalo i této pacientce. Upozornil jsem ji, že se zápal plic určitě v průběhu léčby ještě jednou objeví. Sám jsem z toho měl jisté obavy a byl jsem zvědav, jak to zvládnu. Ale byl jsem tehdy nadšeným stoupencem homeopatické léčby. Mnohokrát jsem již pozoroval úspěšnost této metody na svých dřívějších pacientech a ve své tehdejší naivitě jsem si nepřipouštěl možnost nějakých vážnějších komplikací. Podal jsem Sepii 30C a již po měsíci jsem mohl pozorovat pozitivní působení léku. Její alergické potíže zcela vymizely, únava byla ta tam a pacientka byla překvapená, jaký vliv měl lék na její psychiku. Byl to důležitý moment, který mně i pacientce v dalším velmi pomohl vyrovnat se s problémem, který přišel později. Nechal na sebe chvíli čekat, objevil se až po třech měsících. Pacientka mi volala, že má opět zápal plic, co má dělat. I v telefonu jsem cítil, jak je na tom špatně. Byla zesláblá z vysoké horečky a vůbec jí nebylo dobře. Znovu jsem jí vysvětlil situaci. Protože měla již předchozí dobrou zkušenost z léčby, dokázala akceptovat můj návrh, aby nechala nemoci volný průběh. Řekla, že mi důvěřuje a odmítla variantu návštěvy lékaře a léčbu antibiotiky, kterou jsem jí, jako alternativu, nabídnul. Po telefonátu jsem si užíval velká muka. Měl jsem strach, ale zároveň jsem měl nezlomnou víru v homeopatii a její zákony. Vzpomínám si, že jsem si tehdy řekl: "jestli nevěříš homeopatii, tak ji nedělej!". Stejně však ten týden byl jednou dlouhou nekonečnou obavou, jak to vše dopadne. Dopadlo to dobře. Po týdnu mi volala, že už je zdravá, že se však cítí ještě slabá. V průběhu několika dalších měsíců ještě dvakrát telefonovala, aby mi sdělila, že je zcela v pořádku a cítí se báječně.
Tato první zkušenost se ukázala velmi cennou pro další praxi. Zatím jsem se setkal pouze čtyřikrát s podobným vyostřením situace. Jednu z nich, při které sice nešlo o život, ale přesto byla velmi závažná, protože při ní pacientka neuvěřitelně trpěla, jsem popsal ve svém příspěvku do časopisu Arnika, nazvaném "Fobie z žab". Šlo o to, že v rámci úspěšně probíhající léčby došlo v jednom okamžiku k výraznému akutnímu vzplanutí kožních projevů, spojených s bolestí zubů, přičemž pacientka byla téměř šílená svěděním a bolestí. Po zvážení situace jsem se rozhodl podat potenci 50M, která rychle zbavila pacientku potíží. Na této příhodě jsem pochopil, že v případech akutních vzplanutí těžkých reverzích symptomů je nutné zasáhnout, nemá-li pacient trpět, nebo je-li to situace, která by mohla vyústit v ohrožení života.
Nabyté zkušenosti jsem měl možnost využít v zatím poslední, nedávné a také nejtěžší zkoušce, které jsem byl v rámci léčby pacienta podroben. Jednalo se o léčbu manžela jedné mé úspěšně léčené pacientky. Je mu 52 let, sportovec, nikdy předtím vážně nestonal. Po několika přechozených nebo antibiotiky léčených angínách se náhle doslova zhroutil. Byl hospitalizován a zprvu léčen na plicní embolii. Lékaři zjistili výpotky na plicích, pohrudnici a osrdečníku. Dostával spousty léků - hormonální léky na srdce, léky na ředění krve, protizánětlivé léky, léky na žaludek a ledviny pro potlačení vedlejších účinků léků předchozích. Cítil se stále hůř. V tomto stavu mne jeho manželka žádala, abych se ujal léčby - přímo v nemocnici, bez vědomí lékařů. Tuto variantu jsem z pochopitelných důvodů zcela odmítl a dohodli jsme se na tom, že jakmile manžela propustí z nemocnice, dostaví se ke mně, abych jej mohl vyšetřit a následně konstitučně léčit. V té době si pacient vynutil podání antibiotik, protože byl přesvědčený, že má zápal plic a ne embolii. Po antibiotikách se jeho stav rychle zlepšil. Lékaři připustili, že jejich původní diagnóza byla chybná. Pacient v nejkratším možném termínu podepsal revers a byl propuštěn z nemocnice.
Byl to ukázkový případ Lycopodia - nachlazení, která začínají v horních cestách dýchacích a sestupují na mandle a dolů do průdušek. Mnoho potvrzujících fyzických symptomů, modalit, generálií. A hlavně mentalita - na tyto pacienty se skutečně hodí popis z Boericka: "Tvrdohlavý a nadutý v nemoci" či rubrika repertoria "Tvrdohlavý jako hlupák". S velkými obtížemi jsem z něj doloval jakékoliv informace a o nějaké spolupráci nemohla být vůbec řeč. Připadal jsem si jako nepříliš bystrý žáček, nad kterým ztrácí povznesený profesor s obtížně skrývaným podrážděním svůj drahocenný čas.
Bylo mi zcela jasné, že první co se po podání léku objeví, bude antibiotiky bezprostředně potlačený zápal plic. Dal jsem si proto obzvlášť velkou práci, abych pacientovi vysvětlil zákonitosti homeopatické léčby a upozornil ho, že ke zdraví vede jen jedna cesta - cesta zpátky nemocí přes potlačené stavy, které se zcela jistě objeví. Kupodivu byl pacient ochoten věci akceptovat. Sám se rozhodl pro okamžité vysazení veškerých léků, které nadále užíval po návratu z nemocnice. Podal jsem mu Lyc 30C. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Devátý den mi volala manželka pacienta, že se jeho stav už dva dny prudce zhoršuje, má vysoké teploty, těžce dýchá, zpotí se při sebemenším pohybu. Byla vystrašená, chtěla, aby manžel jel okamžitě do nemocnice, což on ale zásadně odmítal. Tvrdil, že mu je dobře. Ptala se, co má v dané situaci podniknout, bála se o jeho život. Domluvili jsme se na okamžité návštěvě. Pacient vypadal velice zbědovaně - vyhublý, unavený, měl obtíže s dýcháním, zadýchával se na každém kroku. Jeho mentalita oscilovala mezi obavami a sebejistotou - bylo zvláštní pozorovat, jak se mísí odvaha se strachem. Zjistil jsem, že se nejvíce ze všeho bojí jít zpátky do nemocnice (zbabělost Lycopodia). Za nic na světě se tam nechtěl vrátit! Řekl mi, že pozoroval, že všechny potíže mají jakoby obrácený směr. Nejdřív se objevila bolest na plicích a stoupala průduškami do krku. Myslel, že se tam zastaví, ale pokračovala výše až do pravého ucha. Uvědomil si, že tam to vlastně všechno začalo. Tento reverzní průběh potíží v něm vzbudil důvěru v mojí léčbu, protože byl překvapen, že vše probíhá tak, jak jsem mu předem popsal. I přes vysokou horečku a obtíže s dýcháním, které má, se prý cítí lépe než v nemocnici. Byl jsem si jistý, že léčba odpovídá Heringovým zákonům léčby a že byla úspěšně nastartována. V tomto okamžiku bylo nejtěžší přesvědčit manželku pacienta, že mám léčbu pevně v rukách, že vím co dělám. Ti z Vás, kdo již podobnou situaci zažili, jistě vědí, o čem mluvím. Naštěstí je manželka léčbou potvrzený Phosphorus, bylo proto snadné ji uklidnit a přesvědčit. (Jak by to asi dopadlo, kdyby byla např. Hyoscyamus, který nesnese pocit sebemenšího rizika? )
Přesto mi bylo jasné, že v tomto stavu nemohu nic riskovat, že musím nějak podpořit léčbu. Nasadil jsem pacientovi Lyc 1M ve vodě, jednu lžičku po hodině. Domluvili jsme se, že mi budou každé dvě hodiny volat, jak se mění jeho stav. Už při prvním zavolání mi sděloval, že je mu lépe, což potvrzoval při každém dalším volání. Postupně ustupovaly dýchací potíže, zmizela bolest podél trachey. Druhý den jsem snížil počet dávek na 4, příští den ráno poslední dávka a lék jsem vysadil. Pacient totiž hlásil, že je mu zcela dobře. Již nebyla potřeba ho neustále sledovat a tak jsme se domluvili na termínu kontroly za tři týdny.
Kontrola byla velice krátká. Pacient přišel, prohlásil, že se cítí naprosto zdráv, kontrolní testy v nemocnici - krevní obraz a rentgeny hrudníku - neprokázaly žádnou patologii. Pocitově byl pacient zcela v pořádku již během několika málo dnů po odeznění reverzního zápalu plic, dva či tři dny po vysazení léku. V době kontrolní návštěvy již 14 dnů (tedy po týdnu od posledního podání léku!) opět prodával ve své soukromé prodejně. Další kontrola domluvena na neurčito podle potřeby a zdravotního stavu pacienta.
Znám jen velice málo homeopatů, kteří se běžně zabývají léčbou akutních stavů. Osobně se vlastně neznám s žádným. Většina z nás, kteří jsme se homeopatii upsali, léčí chronické záležitosti. Proto předpokládám, že málokdo perfektně zvládá akutní vzplanutí reverzních symptomů, nebývá to v tak závažné a vyhrocené formě časté. Svým příspěvkem jsem chtěl ty, kteří ještě doposud ve své praxi tento fenomén nezaznamenali, upozornit na úskalí, kterému mohou být jednou vystaveni. Máme obrovskou zodpovědnost za životy a zdraví svých pacientů. Nemůžeme v podobné situaci prostě strčit hlavu do písku a tvářit se, že se nás to netýká. Musíme v těchto okamžicích pro pacienta něco podniknout. A musíme vědět, že může jít i o život. V kritické situaci je zatraceně málo času na nekonečné úvahy. Musíme umět reagovat ihned, jakmile pacient zavolá, jinak hrozí nebezpečí, že zpanikaří a zareaguje neadekvátně. Snadno tím nakonec zpanikaří i nás. Můžeme samozřejmě v krizových okamžicích poslat pacienta k alopatovi. Ale tím zprofanujeme homeopatii, pacienti nám přestanou důvěřovat. Buďme proto předem na tyto možnosti připraveni. Dělejme si prognózu léčby, předvídejme to, co může být předpovězeno. Dopředu zvažme, jak budeme reagovat a co budeme podnikat. Většinou bude zapotřebí podat lék, který návrat symptomů vyvolal (týká se objektivně potvrzených reverzních symptomů, ne symptomů po chybném předpisu!), nebo jeho akutní komplement. Zvažme předem předpokládané potence pro jeho použití a uvědomme si, že akutní stavy vyžadují mnohem četnější frekvenci podávání léku, než na jakou jsme zvyklí při řešení chronických stavů. Musíme mít možnost sledovat zlepšování po každé dávce léku, nebo nebudeme mít kontrolu a ztratíme vládu nad léčbou. Připravme si možnost konzultace se zkušenějším kolegou v kritických chvílích, je-li to možné. Avšak konečnou zodpovědnost z nás nikdo nesejme, tu nakonec poneseme sami. Buďme na to připraveni.



zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:48
západ:19:07
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz