přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
31. července 2006
Jiří Vrbík Ing.

Kéž bych tak nemusel dýchat!




Tato podivná, zvláštní a na první pohled nepochopitelná touha, kterou jsem si zvolil pro název svého článku, je jedním z témat případu, který bych Vám chtěl dnes předložit.

Navštívili mne rodiče s prosbou, zda bych nemohl pomoci jejich dvanáctiletému synovi. Má potíže ve škole, chodil do vyrovnávacích tříd. Nyní je v šesté třídě normální školy, ale hrozí mu přeřazení. Podle lékařského a psychologického vyšetření trpí lehkou mozkovou dysfunkcí. Jeho problémem je, že se nedokáže soustředit. Neustále vyrušuje. Dělá šaška třídy, vykřikuje, vydává různé zvuky, prská. Největší potíže má v matematice a fyzice, vůbec se nedonutí k přemýšlení. Není schopen se učit sám. Potřebuje časté přestávky, rozptýlit se pohybem nebo nějakou činností. Nevydrží být ani chvilku sám, je fixovaný na rodiče nebo na učitelku. Vyžaduje stálou přítomnost dospělých, dětský kolektiv mu nestačí. Když zůstane doma sám, věčně rodičům volá telefonem. Už ve školce nekreslil, neučil se básničky, nehrál si s hračkami. Lego a kostky mu nic neříkaly. Chtěl být stále s učitelkou, aby ho nějak zabavila. K hračkám se choval destruktivně. Doma nikdy nevyžadoval, aby mu rodiče četli pohádky, nevydržel sledovat Večerníčka do konce. Ani teď nic nečte, přestože číst umí. Čte mechanicky, nevnímá co čte. Jediné, co ho baví, je aktivně se něčeho účastnit, dělat "kravinky", jak to otec formuloval. Ráno hned po probuzení se ptá: "Co budeme dělat? A co budeme dělat potom? A co pak?" Zajímají ho zvuky. Nejspokojenější je, když může jít podle 2 km dlouhého plotu z vlnitého plechu a klackem vytvářet rámus. Baví ho být na zahradě, házet něco do ohně, máchat se ve vodě, odklízet sníh. Za kamarády nechodí, pokud je potřebuje, pozve si je domů. Občas bývá škodolibý, tahá starší sestru za vlasy. Při učení vědomě odmítá zapnout, zkouší, kam až může zajít. Zajímají ho elektrické spotřebiče, ale jen tak povrchně. Na něco se otce zeptá, avšak jakmile mu otec začne cokoliv vysvětlovat, okamžitě ztratí zájem a odběhne. Radši popadne nůžky, přestříhne šňůru k rádiu a způsobí zkrat - zkouší, co to udělá.
Bojí se tmy, bouřky, výšek a velkých psů. Je na sebe opatrný, nesnědl by něco, o čem by měl pochybnosti, třeba prošlý jogurt. Když ho bolí hlava má strach, protože neví, co se mu děje. Ve věku kolem šesti let strkal vše do pusy, všechno očichával.
Porod byl v termínu, ale byl vyvolaný. Trvalo velmi dlouho, než se spustil. Porodní váha dítěte byla nízká, byl malý a drobný. Z počátku chyběl sací reflex a ani později nechtěl moc pít - unavovalo ho to, u kojení usínal. Pak měl brzy hlad a tak často brečel. Už po čtrnácti dnech byl odstavený a dostával pít z láhve, ale ani z láhve nedokázal vypít mnoho. Do tří měsíců neprospíval a nepřibýval na váze. Druhý den v porodnici přestal náhle při pláči dýchat a začal modrat. Což se pak často objevovalo až do školních let, výhradně vždy při pláči. Nikdy to ale nebylo tak, že by ze vzteku nemohl popadnout dech. Jenom plakal a při tom prostě přestal dýchat. Rodiče ho museli křísit, foukat do něj vzduch. Později, když už byl větší a začal brečet, křičeli na něj ať dýchá.
Dozvěděl jsem se ještě, že se spíš více obléká, má rád sladké, v uších se mu usazuje maz, po kotrmelcích ho bolí hlava, měl bradavici na palci u nohy.
Chlapec se při vyšetření choval klidně. Nevyrušoval, nevydával zvuky, neprskal. Nudil se však, pokud se dlouho nemohl zapojit do hovoru. Všelijak se kroutil na židli, proplétal si ruce, střídavě se předkláněl a narovnával. Na mé dotazy odpovídal ochotně, mluvil pomalu a rozvláčně. Jeho verbální projev byl velmi dětský, všiml jsem si jeho radosti z toho, když může vzbudit pozornost dospělých. Jakoby se pyšnil tím, co kdy vyváděl. Uspokojovala ho samotná možnost popisoval probírané situace.
Zeptal jsem se ho na sny. Řekl mi, že se mu často zdává o tom, že na něj venku čeká něco strašidelného. Občas má pocit, že je někdo cizí na chodbě a on má strach.
To je vše, co jsem se při vyšetření dozvěděl.

Poté co odešli jsem strávil ještě nějaký čas myšlenkovou gymnastikou, abych si vše urovnal, pochopil a převedl případ do verbální podoby, nutné k racionálnímu rozhodnutí o předpisu léku.
Zřetelný a do očí bijící je fakt, že vývoj dítěte neprobíhá harmonicky. Zdá se, jakoby chlapec odmítal začlenění rozumu do své osobnosti a byl stále ještě ve fázi instinktivního a intuitivního poznávání světa. V šesti letech čichá k předmětům a strká si je do úst - tak, jak to dělají batolata. Svými projevy dává světu neustále najevo, že ještě nedospěl do stavu, ve kterém by byl schopen obstojně zacházet s nástrojem, zvaným myšlení - brání se čtení, psaní, přemýšlení, odmítá vysvětlování. Ukazuje všem, že to nechce, že ho to nebaví, že ho to nudí. V nadměrné míře projevuje pouhou aktivitu bez přemýšlení - vytváří hluk klackem o plechový plot, pálí oheň, stříhá přívodní šňůru k rádiu a nepřemýšlí o důsledcích svého jednání. Vyrušuje, prská, vykřikuje - vše je jen aktivita bez racionálního podtextu, jen pro vědomí vlastního života. A také proto, aby jeho život vzali na vědomí i dospělí a nebyli k němu lhostejní a nevšímaví. Aby si tak zajistil jejich zájem a péči.
Vše začíná již od prvních okamžiků jeho života. Už jako kojenec je malý a slabý, slabý dokonce i na to, aby sám přijímal potravu. Jedinou jeho spontánní aktivitou je pláč, kterým dává vědět, že tady je, že existuje, že něco potřebuje. Při pláči přestává dýchat, není schopen se sám postarat ani o tuto zcela základní životní potřebu, i v tom je ještě v určitých okamžicích stále závislý na matce. Později se váže výhradně na dospělé, vyžaduje jejich neustálou přítomnost a pozornost. Očekává jejich pomoc v činnostech, které od něj život vyžaduje a na které nestačí. Třeba v přemýšlení a dokonce i v dýchání. V tom se na dospělé může spolehnout, jeho vrstevníci mu nepomohou, proto je nevyhledává. Zdají se mu sny, že někde venku na něj čeká něco hrozného - co to znamená v kontextu případu? V matčině těle je dítě v bezpečí, matka jej ochrání a obstará za něj vše potřebné pro život, včetně výživy a dýchání. Představa vnějšího světa je představou hrozícího nebezpečí, něčeho nepochopitelného, strašidelného. Nechce se mu ven, chtěl by zůstat chráněný uvnitř, kde dostává vše, co zatím pro svoji existenci potřebuje.
Jediné, co potřebuje udělat, je projevit vitální reakci, aby o něj bylo postaráno!
To je věta, která vyjadřuje podstatu případu. Věta, kterou jsem v Sankaranově knize jistě chápal, avšak teprve tento případ mi o ní dal jasnou a reálnou představu.
Příčina musí předcházet následku, je tedy zřejmé, kde ji hledat. Matka přišla porodit, protože již nastal poslední určený termín. Porod byl vyvolaný, lékaři jí píchli injekce. I přes jejich aplikaci však trvalo dlouho, než k porodu došlo. Nemohu se ubránit dojmu, že porod byl uspěchaný, předčasný. Že dítě ještě nebylo na porod zcela připraveno. Že by stačil snad týden, možná jen dva tři dny, aby byly naplněny zákony přírody, nutné k narození jedince, schopného harmonického vývoje.
Nejsem si jistý, zda porodníci vždy dokáží zhodnotit důsledky svého počínání.

Snad ani nemusím uvádět název léku, který jsem chlapci podal. Jistě všichni čtenáři, kteří dočetli text až sem, již dávno z analýzy případu pochopili, o který lék se jedná. Určení léku je výsledkem porozumění případu a dobré znalosti a chápání obrazu odpovídající substance.
V počítačové repertorizaci, kterou jsem si jen tak pro doplnění dodatečně provedl, jsem vybral rubriku zpožděný vývoj a všemožné rubriky nedostatečnosti, neschopnosti či handicapů - vzdělání, učení, studia, čtení, řeči, uvažování, přemýšlení, matematiky, práce, hry, soustředění. Na prvních místech se objevily léky Lyc, Phos, Bar-c, Sil, Ph-ac, potřebný lék se vyskytl až za nimi na 6. místě. Zprvu jsem byl překvapený, čekal bych jej výš. Pak jsem si uvědomil, v čem je problém. Vybrané rubriky jsou pouhé projevy stavu pacienta, které nám neříkají nic o pozadí případu, pocitech, o jeho vlastním stavu bytí. Je potřeba najít výstižnější rubriku. Touto rubrikou je: Blud, malý, pocit že je (Kent), která reprezentuje samotnou podstatu, pacientův základní pocit. Mnohonásobně převyšuje hodnotu všech ostatních rubrik. V této rubrice se uvedené léky nevyskytují. Důležitá a nesmírně zajímavá rubrika případu, kterou jsem až do tohoto okamžiku neznal, je v oddíle Dýchání - zastavené, touha přestat dýchat (Murphy). To proto, že vyjadřuje tak neobvyklý a zvláštní symptom a přitom také není pouhým projevem. Vyjadřuje vnitřní touhu, pocit, zcela souzní se stavem chlapce. V této rubrice je jediný lék. Při známých charakteristikách onoho léku nevypadá tato touha tak podivně, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vychází z pocitu slabosti, malosti, vyčerpání, únavy, odporu i k sebemenší námaze - "Jsem tak malý, slabý, unavený, na nic nestačím, vše mne tak namáhá, i to dýchání - kéž bych tak nemusel dýchat!"
To je pravděpodobný význam této rubriky. Podle mého soudu by měla stejnou měrou patřit do oddílu Mysli repertorií. Tyto dvě rubriky tedy zcela pokrývají a reprezentují případ a stačí k jednoznačnému určení léku.

Vývoj po podaném léku (30C):
Prvních čtrnáct dní beze změny, ve třetím týdnu se psychické projevy chlapce velmi vyostřily. Denně nosil ze školy i několik poznámek, že vyrušuje a odmítá se účastnit výuky. Třídní učitelka si stěžovala, že nedodržuje dokonce ani základní pravidla slušného chování. Ale již koncem týdne došlo k výraznému obratu a v dalším týdnu nepřinesl ani jednu poznámku, což bylo naprosto neobvyklé. Matka uvedla, že má pocit, jakoby si syn začal své jednání uvědomovat a snažil se ho ovládat.
Při další kontrole za měsíc jsou již změny v jeho chování velmi zřetelné. Na to navazuje větší schopnost soustředění a lepší výsledky ve škole. Přesto jsem zopakoval stejnou potenci léku, nechtěl jsem čekat až na relaps. Je známo, že častější opakování tohoto léku bývá u dětí doporučováno. Další vývoj má trvale pozitivní trend, je otázkou času, kdy se psychický stav chlapce zcela srovná. Patrně však bude trvat léta, než chlapec dohoní zpoždění ve znalostech, které za tu dobu narostlo.

Závěrečná poznámka:
Při následných kontrolách, kterých se již otec neúčastnil, jsem měl možnost si všimnout bezradnosti matky, kdykoliv mi měla podat nějaké informace o tom, jak se léčba vyvíjí. Vždy byla na rozpacích a požadovala ode mne, abych jí pokládal konkrétní dotazy. I při úvodním rozhovoru jsem většinu informací obdržel od otce. Tvrdohlavost, s jakou se matka bránila přijmout mou úvahu o předčasném porodu (vždyť přece rodila v termínu, určeném odborně vzdělanými lékaři), její spoléhání se na názor "moudrých" bez snahy zapojit svůj vlastní nástroj uvažování, to vše mne vede k myšlence, že konstituční dispozice dítěte byly již předem geneticky dány. "Uspěchaný" porod vedl pak k eskalaci vrozených dispozic a měl patrně rozhodující vliv na veškerý další vývoj.



zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:50
západ:19:05
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz