přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
31. července 2006
Jiří Vrbík Ing.

Chronická obstrukční plicní nemoc


Je plicní tkáň regenerovatelná? CHOPN


Zkratkou CHOPN označují lékaři chronickou obstrukční plicní nemoc.

Jednoho dne mi zavolal otec 19 letého mladíka s dotazem, zda bych se neujal léčby jeho syna, který trpí závažným plicním onemocněním. Má se podrobit transplantaci plic v Rakousku, kterou mu zcela uhradí stát. Celkový zdravotní a psychický stav syna je prý špatný a proto by chtěl pomocí homeopatické léčby vylepšit jeho zdraví natolik, aby mohl bez obav podstoupit plánovanou operaci.
Neměl jsem zrovna moc velkou odvahu přijmout pacienta s tak závažným onemocněním k léčbě. Nebyl jsem si jistý, zda pro něj dokážu něco udělat. Na naléhání otce jsem jej však nakonec přijal alespoň k vyšetření.
Pacient si stěžuje na problémy s plícemi. Zadýchává se, uvádí kapacitu plic 3,64 l. Chybí plicní tkáň, plíce tvrdnou a praskají. Začalo to v r. 1994 - při sportu se zadýchával. Lékař jej poslal na vyšetření do Prahy, kde ležel 3 měsíce na JIP. Dostával Prednizon a kortikoidy (informace pacienta) - začaly mu padat vlasy a objevil se úbytek bílých krvinek. Lékaři z bezradnosti vysadili léky a navrhli mu transplantaci plic v Rakousku. Stav se však stabilizoval, ke zhoršení dále nedocházelo, a tak byla nakonec operace odložena na neurčito - čekalo se na další vývoj. V tomto stavu vyčkávání a obav se pacient začal zajímat o různé směry léčitelství. Medituje a snaží se získávat energii ze stromů. Hledal nějakého homeopata, který by se ujal jeho léčby a dlouho nemohl nikoho najít. Pak se od svého kamaráda, u jehož matky jsem úspěšně léčil tumor mammy, dozvěděl o mně.
Výtah z předložené lékařské zprávy: ...Objemy plicní nesymetricky sníženy, vitální kapacita 73% norm. hodnoty, těžká hyperinflace, resid. objem 288% normy t.j. +7,2SD!!!, podíl RV/LTC 49%!!! ....Průchodnost dýchacích cest těžce snížena na hodnoty 9-12% normy. Závěr: Přetrvává těžká obstruktivní porucha s hyperinflací...
Celou jeho výpovědí se táhnou obavy - strach, aby znova nepraskly plíce, strach z transplantace, strach z nemocnice, strach, že se to zhorší, strach z té neustálé úzkosti. Beznaděj, sklíčenost, deprese, sebevražedné myšlenky.
"Snažím se udržet si zdraví, dělat to co mám - nekouřit, zdravě se stravovat, vyhýbat se zakouřenému a škodlivému prostředí - dokázat něco sám sobě - nevím... Toužím zbavit se toho věčného strachu, psychicky se uvolnit, nemít deprese, když nesvítí slunce". Má pocit, že se z toho musí dostat sám, že mu nikdo nemůže pomoci.
Rodiče se rozvedli v jeho 9 letech. Matka je těžká alkoholička. V dětství ji stále hledal po hospodách, doma byly samé mejdany. Stále měl strach, co se zase stane, až příjde máma opilá domů - že bude křičet, že se budou s otcem hádat, že se něco stane ( jednou pobodala otce nožem), že se zabije. "Jsem rád, když u nás není".
Strachy: Z výšky, že skočí, že ho někdo strčí dolů.
Sny: Každonoční sen, že jede ke kamarádovi výtahem do pátého poschodí. Výtah však nezastaví a vyveze ho až nahoru, kde se otevřou dveře a tam si kdosi podřezává krk a potom ho s nožem honí po schodišti. Už ten sen zná a jakmile začne ví, co se zase bude dít. Nechce to, cestou nahoru buší hlavou do stěn výtahu ve snaze tomu zabránit. Nikdy se mu to ale nepodaří a vše proběhne jako vždy.
Deprese pravidelně nastupují po 12 hodině.
Těžko usíná, obzvláště, když ho něco druhý den čeká. Často pak chodí v noci na záchod.
Trpí obsesemi - 5x zkontroluje, zda jsou zavřená okna, dveře, plyn, než jde spát.
Má různé rituály - než jde jíst, musí si ovázat vlasy šátkem, jí pouze u televize, musí jít předtím na záchod...
Bolí ho kolena, prý z volejbalu. Praská mu ve všech kloubech - zatočil zápěstím a ozval se zvuk kafemlýnku. Nedokončil 2. stupeň vzdělání, protože onemocněl a nyní je v invalidním důchodu, aniž by kdy začal pracovat.
Toto jsou hlavní a podstatná fakta případu.
Je zřejmé, že situace není dobrá. Jsou zasaženy nejhlubší vrstvy pacienta - mentální a emocionální. Na fyzické úrovni se onemocnění projevuje postižením důležitého vnitřního orgánu - plic a postižením veškerých chrupavek kloubů, ve kterých evidentně dochází k témuž - obstrukci krevních kapilár, což vede k nedostatečné výživě tkání a k jejich degeneraci. Můj dojem z případu je, že ani případná plánovaná transplantace plic nemůže tomuto pacientovi prospět. Transplantací nebude odstraněna skutečná příčina nemoci. V nových plicích bude po čase zákonitě probíhat stejný degenerativní proces. V nejlepším případě skončí na vozíku, protože proces rozpadu chrupavek kloubů tím není řešen vůbec. Je šance na přežití tak těžké operace, když se pacient nachází v tomto kritickém stavu? Jeho organismus budou muset lékaři dále oslabit ještě před operací, aby omezili vliv imunitního systému na transplantovanou cizorodou tkáň. Tyto úvahy mne vedly k rozhodnutí ujmout se léčby pacienta přes zřejmou závažnost poškození.
Z pohledu homeopata není určení léku složité. Pacient onemocněl v důsledku psychického stresu v dospívání, zaviněného situací v rodině. Jde o onemocnění z očekávání - neustále očekával, co hrozného se opět přihodí, až se matka vrátí opilá domů. Trpěl neustálým strachem (rubriku "strach, utrpení, z" v českém překladu Murphyho repertoria je nutno vnímat jako "trpí strachem či utrpení ze strachu", rubriku "strach z utrpení" najdete v tomtéž překladu repertoria pod zněním "strach, trápení, z" - snadno to zjistíte, když se zamyslíte nad skupinami léků, které tyto rubriky obsahují, a porovnáním s jinými repertorii).
Další použitelné rubriky pro tento případ jsou: Onemocnění ze strachu, Očekávaní s rozrušením, Strach ze ztráty sebekontroly, Rozpaky po onemocnění, Strach, že spadne, Bezmocnost, Sebevražedné deprese. Rubriky vedou k léku Argentum nitricum. Situace pacienta odpovídá Sankaranově vnímání Arg-n v knize Duch homeopatie. Arg-n: muž v pasti, který se musí sám snažit se z ní dostat, nikdo mu nemůže pomoci a naděje na to, že se mu to podaří, je mizivá. Avšak po doplnění rubrikami: Generálie - poledne a Choroby - chrupavky, chrupavky onemocnění, chrupavky bolavé, chrupavky citlivé," je třeba uvažovat o Argentu metallicu. Kent u tohoto léku vyzdvihuje nekrózy chrupavek (u pacienta se to děje v kloubech), prorůstání chrupavčité tkáně kdekoliv v organismu (u pacienta v plicích), zhoršení úderem poledne, slabost v hrudníku.
Při léčbě jsem se snažil o maximální opatrnost a ohleduplnost. Výhodné by jistě v tomto případě byly LM potence. Pro tuzemskou "dostupnost" potřebných léků a potencí jsem se rozhodl napotencovat 30K z jedné globule Arg-m 5C a podával jsem jednu kapku této potence ve sklenici vody v intervalu 1x týdně.
Kontrola po týdnu: hodinu po podání léku velká únava. Další den spal až do 12 hodin. Pocit chřipky po 2 dny. Kolena bolí víc než předtím. Deprese nebyla ani jednou. Sen o mámě, že je s nimi v rodině a nedějí se žádné hrůzy.
Po 14 dnech: večer po podání léku slabá deprese asi 5 minut. Lépe spí. Přestaly bolet klouby a záda. Nemá už strach, že mu prasknou plíce. Snížení obsesí, kontroluje vše jen jednou. Hodně teď spí, nedívá se tolik na seriály v TV a místo toho chodí více za kamarády. Deprese se transformovaly na "pocity zbytečnosti" - prý se tak v minulosti cítil.
Po 3 týdnech: deprese vymizely úplně, přetrvává jen neurčitá obava. Vzhledem ke stále zamračenému počasí a nedostatku slunečního světla to pacient vnímá velice pozitivně. Dříve v tomto období bývaly deprese prakticky nepřetržitě. Už nekontroluje okna, dveře atd. Vymizely hrůzostrašné sny, žádné bolesti kolen a kloubů, i když praskání nevymizelo.
Pacienta jsem léčil po dobu pěti měsíců. V průběhu léčby jsem jednou zkusil změnu na Arg-n 30C, později jsem se vrátil k Arg-m a podal jsem ho v potenci 1M. Psychický stav byl zcela stabilizovaný, spíše jsem vnímal jeho další pozitivní vývoj. Pacient se více začleňoval do života, začínal mít odvahu věnovat se různým činnostem. Žádal mne, zda by mohl zkusit jezdit na kole, uvažoval o tom, že si pořídí počítač a naučí se na něm pracovat. Těšil se, že by pomocí počítače mohl nalézt nějaké pracovní uplatnění. Také měl subjektivní pocit, že se mu při meditacích daří lépe dýchat, že při relaxaci je dýchání plynulejší.
Postupně však začínal být stále méně trpělivý. Zdálo se mu, že se na fyzické úrovni nic moc neděje a chtěl urychlit léčbu častějším opakováním léku nebo vyšší potencí. Při rozhovorech se sice zdálo, že chápe mé argumenty, že léčba tak hlubokého onemocnění vyžaduje mnoho času a trpělivosti. Jak se však později ukázalo, vnitřně se s tím zřejmě nedokázal smířit. Netrpělivost je známým rysem Arg-n a zřejmě i Arg-m. Je těžké léčit tyto pacienty, pokud jim ihned neulevíte. Jak se praví v repertoriu - "proti jakémukoli návrhu má prapodivné námitky". Sankaran v Duchu homeopatie píše: "... pak se náhle impulzívně rozhodnou, že přestanou s léčbou, které se podrobují, a vrhnou se na nějakou jinou". I já mám v tomto ohledu stejnou zkušenost s pacienty Arg-n. Nejsem zrovna radostí bez sebe, když zjistím, že pacient potřebuje tento lék. Vždy očekávám komplikace. Bohužel, ani tento případ nebyl v tomto směru výjimkou. Po pěti měsících léčby, aniž by zavolal nebo cokoli vysvětlil, pacient na sjednanou kontrolu nepřišel. Od té doby o jeho osudu nic nevím.
Možná mu křivdím - kontrola měla proběhnout po plánované periodické půlroční kontrole ve fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. Snad se tam zmínil o homeopatické léčbě u nelékaře a byl lékaři "uveden na správnou míru". Nevím, je to jen moje spekulace. Podobná zkušenost není v mé praxi ojedinělá.
Co říci závěrem: odpověď na otázku v úvodu neznám. Vzpomeneme-li si však na Sankaranův vyléčený případ uzurované kosti ramenního kloubu, nebo na jiná vyléčení "nereverzibilních" změn, popsaných v homeopatické literatuře, mohli bychom předpokládat alespoň malou, i když nepatrnou naději i v právě popsaném případě. Jednalo se o mladého člověka, kde vývoj ještě není ukončen a vitální reakce bývají velmi silné. Psychicky se velmi zlepšil, stav se stabilizoval a nic závažného nehrozilo. Lékaři tak jako tak ponechali pacienta zcela bez léčby a soustředili se jen na periodické kontroly s případnou alternativou velmi riskantní transplantace, která však jistě nejen podle mého soudu neřeší příčinu onemocnění. I kdyby se homeopatickou léčbou už vůbec nic na fyzické úrovni nezlepšilo, změna psychiky mohla dále pokračovat a pacient se tak mohl začlenit do života i s tímto hendicapem. Takto zbyly jen rozpaky a lítost nad zmařeným úsilím a možná i šancí k vyléčení.



zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:04:19
západ:19:53
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz