přihlásit (s)registrovat konference
  v     v  
  Články  Aktuality  Seznamy  Knihovny 
31. července 2006
Jiří Vrbík Ing.

Hašišačka




Jednoho pozdního večera jsem se vracel odkudsi domů. Byl to jeden z prvních, zcela zřetelně jarních večerů a já jsem vnímal a nasával atmosféru jeho klidu a pohody. Náhle na ztichlé ulici zazvonil můj mobil a vytrhl mne z příjemného rozpoložení. V okamžiku mne zaplavil příval vět, které jakoby se na mne sypaly odněkud z potemnělé oblohy liduprázdné ulice. Volala jakási mladá dívka z jednoho vzdáleného městečka. Bez jakéhokoliv úvodu mi sdělovala, že žije čtyři životy, že je stromem, opicí, želvou, motýlem a bůhvíčím ještě, že slyší hlasy. Říkala, že se bojí, že se zblázní a chtěla, abych ji pomohl, nejlépe okamžitě, snad ještě teď v noci. Jakoby nebyla plně při smyslech. Byla nepochybně ve stavu jakéhosi deliria, nebylo možné ji přerušit, ani ji cokoli vysvětlit - třeba to, že na nejbližších několik dní mám objednané pacienty a nemohu ji přijmout. Vůbec nevnímala, co jí říkám. Nakonec jsem podlehl a domluvili jsme se, že může přijet už zítra, v deset hodin.
Podivný telefonický rozhovor mne okamžitě vedl k úvahám, okolí pro mne najednou přestalo existovat. První, co mne napadlo bylo, že jsem rozmlouval s někým, kdo je zfetovaný. Vzhledem k zjevnému věku volající to mohlo být pravděpodobné - jistě se jednalo o dospívající dívku. Snad někde v partě či na diskotéce užila nějakou drogu. Odhadoval jsem, která by to mohla být, pátral jsem v paměti mezi mými kusými informacemi. Asi nejrozumnější by bylo přímo se jí zeptat a potvrdí-li se mé podezření, podat jí potencovanou drogu, která stav vyvolala.
Příští den se objevila už před půl devátou, zřejmě přijela rovnou z autobusového nádraží. Bylo to pár minut předtím, než se na kontrolu dostavil můj první pacient. Měl jsem možnost ji chvíli pozorovat z okna. Spatřil jsem ji už když přicházela - hubená dívka ve vytahaném svetru, dlouhých džínách, s ošlapanými a roztřepenými konci nohavic, na zádech batůžek, s narezlými a neuvěřitelně zcuchanými vlasy, které trčely na všechny strany (snad se tomu účesu říká dredy, nevím, nevyznám se v tom příliš). I z dálky působila špinavým dojmem. Hašišačka na první pohled. Došla k domu, přečetla si vizitku na brance a zase se pomalu loudala směrem pryč. Pomyslel jsem si, že se jen chtěla ujistit, že je tu správně, a že se v domluveném čase vrátí. Avšak když došla na konec ulice, otočila se zase zpět. Neustále tak pendlovala mezi brankou a křižovatkou a já už jsem dále neměl možnost ji sledovat, neboť se dostavil očekávaný pacient. Po jeho odchodu však po ní nebylo ani stopy. Pustil jsem tedy její problém z hlavy, neboť mne ten den čekaly ještě nějaké další kontroly pacientů.
Po týdnu však zazvonil telefon a znovu se ozvala. Prý nebyla schopná venku vydržet, byla strašně nervózní a neklidná, nedokázala tak dlouho čekat. Opět naléhala, abych ji co nejdříve přijal. Uvědomil jsem si, že asi velice trpí a tak jsem jí vyhověl, přestože jsem v té době byl dosti vytížen. Zde je chronologicky upravená výpověď pacientky:
"Už osm měsíců jsem stromem a pozoruji svět. Poslouchám hlasy mimozemšťanů. Dostávám od nich příkazy. Z počátku mi říkali, ať pozoruji lidi a přírodu kolem sebe… Dříve jsem byla aktivní, měla jsem mnoho koníčků. Bavilo mne malování. Postupně jsem o všechno ztratila zájem a řídila jsem se jen příkazy, které jsem dostávala. Začala jsem být pasivní... Přemýšlím nad tím, jestli to co říkám, jsem já, jestli je to správné. Nemohu se zbavit myšlenek... Jednou v noci to vyvrcholilo. Slyšela jsem hlasy, nechtěla jsem to, měla jsem tlak v hlavě a mrtvolný strach, myslela jsem si, že umírám. Vynechávalo mi srdce, cítila jsem urputnou bolest obratlů na krku. Posadila jsem se na posteli a asi jsem příšerně ječela. Máma zavolala pohotovost, píchli mi injekci na uklidnění. Po injekci mi ztuhla šíje, oči se mi obrátily v sloup a následující dny si nepamatuji. Probrala jsem se na psychiatrii. Teprve teď si uvědomuji, jak jsem na tom tenkrát musela být špatně. Když jsem už byla schopná vnímat, sestra mne odvedla do koupelny a vysvětlovala mi, jak se pouští voda a používá sprcha. Brala jsem nějaké léky - Prosulpin, Akineton, Dogmatil. Byla jsem po nich utlumená. Po třech týdnech mě pustili domů. Stále ještě beru prášky. Mám po nich sucho v ústech…. Před dvěma týdny jsem začala blbnout. Hlasy mi říkaly, že jsem opice a já jsem se tak začala chovat. Seděla jsem na židli a kolébala jsem se jako šimpanz v zoologické zahradě. Nebo jsem se chovala jako želva, šnek, motýl. Vžívala jsem se do toho. Napodobovala jsem lidi, se kterýma jsem mluvila - jejich řeč, gesta, chování. Začala jsem mít halucinace, že se věci hýbají. Včera večer jsem se vrátila zpátky do stromu, hlasy mne přesvědčovaly, že už bude všechno v pořádku, když se podle nich budu řídit. Ale já se bojím, že se to vrátí. Chtěla bych být zase normální."
Zeptal jsem se přímo, po čem to všechno začalo. Otevřeně a bez vytáček mi přiznala že poté, co koncem minulých prázdnin kouřila v partě několikrát marihuanu. "Marihuana mne přivedla k tomu, že mám jenom koukat, poslouchat a meditovat. Potom z té meditace přišly ty hlasy". Přísahala, že od té doby už marihuanu nekouřila.
Dal jsem jí rovnou Cannabis indica 200C, nebylo o čem přemýšlet. Upozornil jsem ji, že se nadále musí vyhýbat jakýmkoliv drogám a také prostředí, kde se kouří marihuana. Slíbila mi, že to určitě dodrží. Prý by se už za nic na světě nechtěla vrátit na psychiatrii, ze které má otřesné zážitky.
Za měsíc se na kontrolu dostavila jako vyměněná. Zpozoroval jsem to ihned, jak jsem ji spatřil. Vypadala mnohem čistěji a upraveněji. I vlasy měla upravené, přestože na nich stále ještě byly patrné známky předchozího "účesu". Zeptal jsem se, zda ještě stále slyší hlasy. Odpověděla, že ne, že všechno přešlo již v autobuse, kterým ode mne odjížděla. Řekla mi, že se rozhodla skončit s meditacemi, a že se vrátila zpátky k malování. Zlepšila se ve škole. Ptal jsem se, zda si někdo všiml její změny a dozvěděl jsem se, že úplně všichni v jejím okolí. Nejvíce učitelé ve škole. Byla prý z několika předmětů na propadnutí a všechny si opravila na čtyřky.
Pak jsme si ještě dlouho povídali. Kladla mi spoustu otázek, týkajících se různých životních situací a chtěla slyšet můj názor nebo radu. Ukázalo se, že je to citlivá dívka s velkým zmatkem ve své dospívající dušičce. Nemohla se rozloučit a já jsem nakonec musel rozhovor ukončit, protože každou chvíli už měl přijít další pacient. Měl jsem pocit, že jí chybí otec (žije s rozvedenou matkou), na kterého by se mohla se svými pochybnostmi obrátit a kterého jsem v daném okamžiku na její přání asi suploval. Cítil jsem z ní cosi fosforického, ale mohu se mýlit, žádnou hlubší analýzu jsem neprováděl. Napadlo mne, že by časem bylo vhodné podat jí její konstituční lék. Ale pak jsem si pomyslel, že nejlepším lékem pro ni by byl moudrý a starostlivý otec, který by ji dokázal nastavit životní kompas. Není zřejmě lehké pro tyto děti z učilišť zorientovat se v hodnotách našeho nepříliš povedeného světa, v němž převládá materiální stránka života nad tou duchovní.
Když jsem později přemýšlel o případu, uvědomil jsem si lhostejnost jejího okolí. Nikdo si nedal tu práci, aby zjistil příčinu jejích potíží. Matka, učitelé, lékaři. Vždyť to bylo do očí bijící a vzhledem k věku pacientky a sociálnímu postavení vysoce pravděpodobné. Nikdo se jí na nic příliš nevyptával, i lékaři se spokojili jen s podáním zklidňujících léků. Měl jsem dojem, že všichni raději zavřeli oči, aby si přílišným zájmem nepřidělali nějaké nepříjemné starosti.
V dnešní době se hodně diskutuje o možnosti zlegalizovat užívání tzv. lehkých drog pro vlastní potřebu. Ale z případu je zřejmé, že dělení na lehké a tvrdé drogy je relativní. U vysoce citlivého jedince se stejně snadno jako u mojí pacientky může dostavit výrazné a dlouhodobé narušení psychiky již po několika málo dávkách i té "nejlehčí" drogy. Moje pacientka ke mně přišla po ¾ roce od užití drogy a její potíže s přibývajícím časem narůstaly a narušení její psychiky se prohlubovalo. Je nezodpovězenou otázkou, kde by skončila, kdyby včas nedostala indikovaný homeopatický lék.
Tento případ je z hlediska mých a zřejmě i vašich znalostí a zkušeností jednoduchý. Přesto však ve mně zanechal hluboký dojem. Z toho důvodu, že jsem si uvědomil, že se jednalo o životní křižovatku mladé dívky, kterou správně zvolený homeopatický lék dokázal vrátit z cesty do pekel zpět na rozcestí a umožnil ji znovu hledat a volit správný směr pro její budoucnost.



zobrazit všechny články tohoto autora
logo.gif
titulní strana

publikační server
Homeopatie.
Ivories.CZ
přeji si zasílat
na můj e-mail:

autoři
měsíc
slunce
východ:07:49
západ:16:33
(50E 15N)
kontakt

vaclav.hrabak

volny.cz