Vzhledem k tomu, že se zabýváme léky derivovanými z živočišné říše, chtěl bych nejdříve v širším kontextu mluvit o velké rodině, formálně nazývané ophidians neboli hadi. Z těch, které používáme k léčbě je na prvním místě Lachesis trigonocephalus. Proving pochází od Dr. Heringa, který dělal před šedesáti lety. Dále máme Crotalus horridus a také jihoamerický druh, zkoušený Dr. Muirem, Crotalus cascavella. Ten má pár symptomů, které nesdílí s žádnými jinými druhy. Potom máme Naja tripudians, druh kobry, a Elaps corallinus, nazvaný podle tvaru šupin na zádech, které obsahují něco čím připomínají korál. Nakonec zde máme Bothrops lanceolatus, lék, který se již více než rok snažím získat. Způsobuje symptomy podobné zvláštnímu stavu nazývanému aphasia. Z těchto jedů jsou první čtyři běžně používané v lékařství.

Hadí jed je zpravidla uchováván v malých váčcích za zuby. Na spodní straně zubu je malá drážka, do které ústí kanálek, který přivádí jed ze žlázy. Pokud zub není používán, je uložen dozadu na patře. Pokud se zvíře rozruší, rozevře čelist, vystrčí zub dopředu a současně stažením svalů vytlačí kanálkem jed, který had vpíchne do rány. A co se nyní stane? To záleží na mnoha okolnostech. Jed je v některém období silnější než jindy. Čím více je had rozčilený, tím je jed účinější. Pokud zub hada při útoku projde oblečením, část jedu může být látkou absorbována. Je také důležitá síla zasaženého jedince.

Účinek hadího jedu můžeme rozdělit na tři části. První může být srovnán s úderem blesku nebo dávce kyanovodíku. Okamžitě po kousnutí je pacient vyděšen a potom padne mrtev k zemi. Toto reprezentuje nezměrnou a bleskovou rychlost jedu. U druhého typu, který je nejčastější, okolí zasažené rány oteče a zabarví se. Nikoliv jasně červeně, ale velmi rychle zfialoví, krev zřídne a pacient vykazuje charakteristické symptomy septikémie. Srdeční tep rychle vzroste, ale síla tepu slábne. Pacient se stává vyčerpaný a je pokryt vlhce lepkavým potem. Tam, kde krev sedimentuje do ekchymóz, se objevují temné fleky. Pacient se stává sklíčeným ze slabosti nervového systému, upadá do tyfoidního stavu a umírá, a nebo následují nervové jevy. Závrať, temno před očima, slepota, zvláštní chvění po celém těle, otupělý výraz, dušnost. Proces může mít také pomalejší průběh. Po závrati či chvění pacient slábne, rána tmavne a stává se gangrenózní. Všechny výtoky, pot, moč a výkaly se stávají silně páchnoucími. Objevují se dyzenterické symptomy tyfoidního chareakteru. Pacient je zbídačelý a následně umírá. Toto jsou všechny fáze účinku těchto silných jedů na krev a nervy.

Hadi, jako skupina, jsou charakterističtí svým paralytickým účinkem na nervy. Přímo oslabují mozek a srdeční činnost. Potom nastává rozklad krve, změny ve svalových tkáních a lokální gangrenózní umrtvení. Nejprve se objevuje stav vzrušené duševní úzkosti a přecitlivělost mozku s halucinacemi, úzkostným strachem atd. Potom následuje vzrůst nervové skleslosti, od vyčerpanosti podobné stavu při vleklých chorobách po duševní zmatení ve stáří, stupor, hluboké delirium a paralýzu. Konstrikce je patrná v hrdle, larynxu a všeobecně ve svěračích. Krvácení, jež je obvykle temné a rozkládající se, prosakuje z každého tělního otvoru, a také ekchymóza (tečkovité krvácení na sliznicích). To je nejvíce patrné u Lachesis a Crotalus, méně u Elaps a nejméně u Naja tripudians. Tvář je neduživá, bledá, úzkostná, oteklá, temně červená či namodralá. Zvláštně se mění smysly, zamlžené vidění. Vzrušení mozku a míchy způsobuje duševní nepokoj a tělesnou citlivost. Převládající je, i při velké bolesti, strnulost, necitlivost, záškuby a mravenčení.

Již víte u kterých druhů chorob naleznete tyto jedy léčivými. Záněty a horečky hlubokého, destruktivního typu jako jsou gangrenózní maligní ulcerace, diftérie, tyfus, otravy krve, karbunkly. U všeho je tendence k omdlévání, svalová ochablost, třes jako u opilců, nepravidelnost v cirkulaci, návaly horka, mrtvičné městnání, paralýza.

Nervy zasažené hadím jedem ovlivňují oblasti plic, žaludku a míchy a následkem toho můžeme očekávat významnou charakteristiku - symptomy larynxu, dýchání a srdce.

Hadi navíc způsobují nažloutlé zabarvení kůže. Není to žloutenka a nesmí být s ní zaměňována. Žloutnutí je způsobené krví a rozkladem její tekutiny tak, jako to nacházíme u žluté horečky, tyfu nebo otravy krve a nikoliv zašpinění kůže žlučí. Nejvíce je to patrné u Crotalu. Kůži můžete nalézt suchou a hrubou, jako by v ní nebyl život, a nebo vlhce lepkavou, což je nejvíce charakteristické u Lachesis. Výtoky jsou páchnoucí, i formovaná stolice u Lachesis příšerně zapáchá. Neboť je celkově srdce oslabené, nacházíme další charakteristiky s tím spojené, slabé srdce, studené nohy a třes - ne pouze třes nervový ale třes způsobený slabostí z otravy krve. Studené nohy nesvědčí o kongesci, kterou můžeme nalézt u Belladony. Jsou způsobené slabostí srdce. Srdeční symptomy Naji se velice podobají Lachesis, ale ukazují více na důsledek léze srdečních chlopní narozdíl od Lachesis, jež ukazují na počínající stav revmatické choroby srdce. U Naji velmi dobře známe čelní a spánkové bolesti doprovázející srdeční symptomy, srdce tluče bouřlivě. Pacient se budí lapáním po dechu. Naja způsobuje více nervových jevů než jiní jedovatí hadi. U Belladony je hlava horká a nohy studené, protože krev se navalí do hlavy. U hadích jedů jsou nohy studené, protože srdce je příliš slabé, aby protlačilo krev do periférií.

Všechny hadí jedy způsobují záněty buněčných tkání. Proto je tedy nalézáme užitečnými pokud se objeví celulitida (zánět buněčné nebo pojivové tkáně) způsobená tyfovou horečkou, záškrtem apod. Barva postižených částí je temě rudá, fialová nebo černá, jako gangréna.

U záškrtu má Crotalus mnoho klinicky potvrzených vytrvalých epistaxí (krvácení z nosu)

Elaps vyžaduje pozornost v případech vykašlávání krve, pokud je krevní výtok tmavý, zvláště pokud je zasažená pravá plíce.

Antidot hadích jedů je mnoho. Není sporu v tom, že alkohol je silný protivník hadích jedů. Je pozoruhodné jak mnoho alkoholu může být schopen pozřít ten, kdo byl uštknut hadem, bez obvyklých fyziologických projevů. Dr. Hering doporučuje sálavé teplo jako antidotum. Kousnuté místo je dobré vystavit blízkosti ohně. Čpavek a manganistan draselný jsou doporučovány jako antidota a u obou jsou prokázány účinky.

Dr. Ernest Albert Farrington (1847-1885) - USA

Clinical Materia Medica, 1897

překlad (c) 2006 homeopatie.ivories.cz, Václav Hrabák
foto: www.wikipedia.org